Might and Magic: Heroes VI – devoluce zajeté značky

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zdroj: Uplay
Recenze her, které rozšiřují franšízu, je vždycky složitější psát. Nejenže se občas množí extrémně rychle, ale zároveň mají obrovskou fanouškovskou základnu. Ta si od každého rozšíření slibuje především pořádný zážitek, spíš než nějaké to menší zklamání. Heroes VI totiž nejenže kvalitativně nedokázal navázat na své předchozí díly (ostatně recenzi na Heroes of Might and Magic V jsme pro vás také připravili), ale zároveň všechny ony revoluční změny, které hra přinesla, jí právě spíše uškodily.

Pokračování je spíše devoluce

Celá série Heroes se pomalu stala neprůstřelnou světovou herní značkou. Z velké části kvůli tomu, že se jedná o kvalitní tahovou strategii, a z druhé strany kvůli perfektnímu epickému příběhu. Mezi díly se tak vždy udá pouze pár změn a stále se sází na klasiku, která se nijak ani během let nemění. U Might and Magic: Heroes VI jsem tak neměl přehnaná očekávání a čekal jsem, že si zahraji to, co vždycky. Bohužel se z nějakého důvodu vývojáři Black Hole Entertainment rozhodli udělat zvláštní krok zpět.
Hra z roku 2011 neslibovala nic neuvěřitelného, ale jedná se vůbec o důstojného pokračovatele série? Jedním slovem se dá říct, že možná, tohle si musí usoudit každý sám. Za mě se jedná o singleplayerového pokračovatele, ale onen online režim mě i po letech od prvního zahrání drží hrozně zkrátka.
Nejenom že ke hře musíte být připojení přes Uplay, ale zároveň v online režimu máte více vylepšení a výhod, jak rozvíjet svojí postavu. Tvůrci se trošku postavili na hlavu, aby zabránili ilegálním kopiím, a to, co zahrajete v offline módu, nenačtete v online. Absolutně se tak nevyplatí hrát offline a je vždy lepší být pro jistotu připojen. To vám říká někdo, kdo má odehráno 100 % hry se vším všudy a účet přes Conflux má mamaxovaný, jak jen to jde.
Conflux se totiž objevuje i v singleplayerové kampani a vy se na něj můžete napojit. Je to otravné? Ano. Je to zbytečné? To nejspíš ne, je to jen zvláštní vychytávka. Jste pod kontrolou Big Brothera? Ano, neustále, včetně singleplayeru. Zvyknete si? Ano, to je jediné, co skutečně mohu potvrdit, zvyknete si.

Kromě Confluxu hrajeme klasiku

Pokud znáte předchozí díly, Might and Magic: Heroes VI vás nemá absolutně čím překvapit. Možná tak kromě grafiky, ta odpovídá roku 2011 (což je i rok, kdy hra vyšla). Vypadá tedy velmi dobře, všímáte si detailů, můžete si pořádně prohlédnout vaše hrdiny i celé mapy. Bohužel kromě hlavních hrdinů všichni ostatní vypadají stejně, a co je horší, také se brzy okoukají. Hra tak na rozdíl od starších dílů velmi rychle ztrácí na svém kouzlu.
Většinu hry tvoří boje, ty jsou takovou klasikou. Hodí vás to na šachovnici a vy musíte pomlátit všechny nepřátelské jednotky. Pro ty, co jsou fanoušci Heroes V, to ale není dobrá zpráva. Ačkoliv boje fungují na stejném herním principu, vypadají úplně jinak. Je to, jako když čekáte šťavnatý hovězí steak a dostanete vysušené kuřecí prso. Najíte se, ale nemáte úplnou radost.
Ve hře je i menší počet surovin k přežití. Potřebujete jen rudu, dřevo, krystaly a peníze. Není tak nutné běhat po mapě a jako například v předchozím díle se snažit sbírat hromady různých surovin. Tady jich je pár a musím uznat, že je jejich sběr daleko jednodušší. Většinou totiž jenom sbíráte hromadu zlaťáků a ty se nyní povalují úplně všude.

Základní hra má pět kampaní plus tutoriál

Jestli mě něčím tento díl uchvátil, byla to jeho příběhová kampaň. Dostáváme se do minulosti, kde ještě neexistovala Gryfí říše, ale Sokolí a Gryfí vévodství bylo jednou z jejích součástí. Tehdejší gryfí vévoda Slava měl pět dětí – dcery Anastasyu a Irinu a syny Kirila, Antona a Sandora. U Sandora je nutné zmínit, že on je levoboček.
Celý tutoriál hrajete za vévodu Slavu, který vás naučí všechno, co je ve hře podstatné, tedy jak bojovat, posouvat se po mapě, ovládat kameru, stavět a těžit suroviny. Ostatně vás i pomalu a jistě navede na cestu správného gryfího rytíře ještě v době, kdy lidé nevěřili pouze v Elratha, ale i jeho dračího bratra Ylatha.
Jak to tak ale bývalo v Gryfí říši, její vévodství se mezi sebou nikdy neměla moc v lásce. Jednorožci, Chrti, Jeleni, Sokoli, Vlci a Gryfové se mezi sebou pořád mlátí, a tak se stane, že kvůli orkským uprchlíkům skončí ve střetu zase jednou Gryfové a Vlci. Jednoduchá startovní kampaň, prostě musíte porazit nepřátelského vévodu. Bohužel všechny tyto události, které vévoda Slava vykoná, se podepíší na jeho dětech.
Po jeho smrti se totiž sourozenci, kteří se mají rádi, dostanou shodou okolností do úplného kolotoče s jedním cílem, přivést mír. Anton se ujme trůnu po svém otci a stojí v čele Gryfího vévodství, Kiril skončí mezi démony, Anastasya vede hordy nemrtvých, Irina vede rasu vodních humanoidů Nagů a Sandor je postaven do čela orkských uprchlíků.
Zajímavostí také je, že nemusíte odehrávat všechny kampaně. Cílem hry je totiž odehrát onu „poslední“ kampaň, která se odemkne po odehrání pouze tří hrdinů. Tam se rozhodnete, na kterou stranu se chcete vydat, a vyberete si tím jednu ze závěrečných misí.

Základní hra tak přináší pět národů

Jak jste si mohli všimnout, každý sourozenec vede jiný národ. V rozšíření přibudou ještě temní elfové, ale o tom níže. Všechna města, pevnosti, jednotky a schopnosti jsou tak podřízeny tomu, za koho zrovna hrajete, včetně jejich výhod a samozřejmě i nevýhod. Národ Nagů inspirovaný japonskou kulturou a tradicemi byl velice příjemným zpestřením jinak známých a okoukaných ras.
Přichází i příjemná změna v podobě cestování mezi městy a upravené logistiky. Mezi městy se totiž dá nyní postavit portál, pomocí nějž můžete cestovat a zároveň je bránit. Velice funkční mechanismus, který vám během kampaně více než jednou zachrání zadek. Zajímavostí jsou také lokální pevnosti.
Ty totiž nemají funkci měst, ale pouze lokálních oblastí, které spravují a ovládají. Obsadíte tedy zlatý důl, který je ve sféře vlivu vašeho nepřítele. V dole těžíte, pouze dokud u něj stojíte (můžete ho i vyrabovat) – jakmile jej ale opustíte, kvůli oblasti, do které patří, opět připadne vašemu soupeři. Musíte tak obsazovat ony pevnosti, a to jsou takové menší hrady, takže ztráty vás jistojistě neminou. Je to sice výhodné i pro vás, když se bráníte, ale neskutečně otravné, když na ně útočíte a znovu je dobýváte. I v singleplayeru tam totiž nepřítel nechává nějaké jednotky, takže i když tam je jen jedna příšerka kappa, vy prostě musíte bojovat a v té bitvě ztratit čas.

Do hry postupně přišly rozšiřující kampaně

Je to naštěstí svět Heroes, takže jsme se i v tomto případě dočkali hned několika rozšiřujících kampaní. První z nich byla Pirates of the Savage Sea, kde hrajete za legendárního a slavného piráta Craga Hacka. Zde se plavíte po moři a plníte různé úkoly. Tento pirát je navíc v hlavní hře hned několikrát zmíněn, tudíž nemáte pocit, že hrajete něco úplně nového.
Druhým rozšířením byl Danse Macabre neboli Tanec smrti. Ten se skládá ze dvou kampaní a v obou ovládáte nekromanty. V jednom případě hrajete za legendárního nekromanta Sandora a jeho pohůnky a podruhé za legendárního upíra Veina, který je Sandorovým přímým konkurentem. Tento příběh vám nebudu spoilerovat, ale jedná se o spoustu nekromantských misí, které změní váš pohled na tyto mágy, především po událostech s Markalem z Heroes V.

Poslední rozšíření jsou Odstíny Temnoty

Hlavním (a tím jsem si jistý) rozšířením je DLC s temnými elfy v čele, které se do češtiny přeložilo jako Odstíny temnoty (Shades of Darkness). V tomto příběhu se objevíte sto let po základní kampani Heroes VI. Hrajete za národ temných elfů a jejich vůdce Raelaga (ano, toho Raelaga, který byl démonem Agraelem v Heroes V a poté zase temným elfem Raelagem).
Poznáte tento temný národ, jeho úmysly, magii i mysticismus. Jeho rozdělené a rozpadlé klany, různé vůdce i učitele. To, proč tíhnou k démonům, to, jak je vlastně jejich bratři elfové světla zradili, i to, proč se nakonec přiklonili k dračí bohyni temnoty Malasse. Ano, v pouhých pár misích poznáte temné elfy více, než by se vám mohlo líbit.
Datadisk, co se hratelnosti týče, nepřinesl vůbec nic nového, kromě skvělého a lehce zvráceného příběhu. To je sice každý příběh elfů, nicméně více se seznámit s Raelagem je snad radost úplně pro všechny.

Překvapivé bossfighty

To, co mají všechny kampaně společné, jsou bossfighty. To pro mě byla v Heroesech naprostá novinka a dodnes jsem ji ještě úplně nevstřebal. Na konci každé kampaně vás totiž čeká jeden hlavní nepřítel, se kterým se budete muset porvat do krve. Těchto soubojů je tam sice více, ne jenom na konci, ale ty konečné jsou občas neskutečně šílené. Zejména jeden jsem hrál asi na tisíckrát, než jsem pochopil ten trik.
To nás přivádí k obtížnosti hry. Logistiku má Heroes VI už vychytanou, ale nečekal jsem, že umělá inteligence bude doslova na protivníkově straně. Jednu chvíli si říkáte, že je všechno v pořádku, to nejhorší jste odrazili, a najednou je tam další obrovská nepřátelská armáda, která vám nakope zadnici. Především jedna mise u Nagů byla naprosto šílená a samotná mi zabrala šest a půl hodiny času, přičemž jsem neustále utíkal tam a zpět a střádal dvě pořádné armády, abych je mohl o jednoho jediného nepřítele v závěru rozstřelit. Ale to jsem zase já, který musí všechno splnit na 100 %.
Příjemnou novinkou, na kterou nesmím zapomenout, jsou herní artefakty. V každé kampani se kromě různých setů artefaktů přibližujete i k nějaké legendární zbrani. Pojďme si to ale vzít postupně. Do hry vstupuje hned několik sad, například sada Náčelníka, Tuláka, Regenta nebo Magistra. Všechny tyto sady se vyplatí sbírat a skládat především podle herního stylu vašeho hrdiny. Volíte tedy, jestli je předem zaměřen spíše na magii, nebo „rytířství.“
Nakonec jsou tu ony legendární zbraně, která se k vám tak nějak také dostanou, ať už je to Požírač Duší, Čepel vazby, Whistlebonův meč, Hedvábný meč Kirina, Železné pírko nebo Arachné. Každý z vašich hrdinů může nějakou mít a jejich úroveň a síla se vylepšují společně s ním. Například namaxovaná Arachné vám dodá fyzickou sílu, snižuje nepřátelskou iniciativu, morálku i pohyblivost, a nemrtvé jednotky se obnovují pomocí síly vysávané z nepřátel. Prostě neskutečně parádní zbraně.
GP uvozovky

Pojďme si to tedy shrnout. Skvělá příběhová kampaň, sympatičtí hlavní hrdinové, zajímavé nové jednotky, hezká grafika a super zbraně. Heroes VI tímto stylem za svými staršími sourozenci rozhodně nezaostal. Bohužel nepřivedl ani nic nového a místy šíleně obtížné mise, občasně nesmyslné bossfighty a nějaká ta touha přijít s něčím novým hru prostě se všemi rozšířeními sráží.

Klady

fantastický příběh
zajímavé zbraně (artefakty)
sympatičtí hrdinové
příjemná grafika

Zápory

nepřináší nic nového a sází na tradici
místy šíleně obtížné mise
Conflux je přinejmenším zvláštní
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn