Nadir: A Grimdark Deckbuilder – když tě peklo volá!

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zdroj: Black Eye Games

Možná byste řekli, že přijít s něčím novým a originálním na poli karetních her a videoher všeobecně je poměrně tvrdý oříšek… a víte vy co? Máte pravdu! O to více mě však mile překvapila dnes recenzovaná hra s názvem Nadir: A Grimdark Deckbuilder, protože ačkoliv se stále nachází v předběžném přístupu, nebrání jí to v tom, aby si vás podmanila hned několika způsoby. První dojem je z titulu velmi silný, ale dokáže nedokončený obsah v tuto chvíli uspokojit náročné hráče? Přesně to se dozvíte v následujících řádcích této recenze.

Highway to Hell

Asi to úplně nejméně originální na titulu Nadir: A Grimdark Deckbuilder je jeho zasazení. Jako už několik her před ním se „příběh“, hrající druhé housle, děje kde jinde než v drsném podsvětí, ve studnici všech hříšných duší, v pekle! Tím však seznam veškerých nepříliš zajímavých věcí končí a nastupuje dlouhá soupiska pozitiv. Nadir: A Grimdark Deckbuilder, jak už stojí v samotném názvu, je tuze nelítostná hra s budováním vlastního karetního balíčku. Když to vezmu hodně kolem a kolem, pokusíte se probojovat peklem plným démonů pomocí karet. O tom je v podstatě devadesát procent aktuální hry a hádám, že ani při vydání plné verze tomu nebude jinak.

Úkolem hráče je postupně se ve zdraví probít prozatím čtyřmi herními oblastmi pekla, sbírat suroviny z mrtvých těl svých padlých soupeřů a ty následně využívat k výstavbě nových budov či jejich vylepšení pro bonusy do dalších pokusů. Útočištěm vám bude pekelné létající město Nadir, kam se uchýlíte lízat si rány po zdrcujících porážkách a čerpat síly na opětovné výpravy. Snad jste nečekali, že peklo dobudete příliš snadno… Řím také nepostavili za den. Tato hra vás vrhne do nemilosrdného víru roguelike akce, kde je smrt teprve začátkem. S každým dalším nepovedeným pokusem totiž něco získáte, a to „něco“ vás udělá silnější. Nečekejte ovšem bůh ví jak pokročilý management, v pekle nenajdete nic lepšího než podivné nerosty a páchnoucí ostatky. Ovšem i tak na první pohled nepotřebné suroviny dokážete proměnit v chrámy věčného utrpení, v modlitebny posmrtných muk či v žaláře pro hříšné duše a mnoho dalšího. Každá stavba má specifické funkce zjednodušující vaše putování do nejspodnějších útrob pekelných.

Sedm smrtelných hříchů?

Já vím, že jste natěšení zmalovat pár démonických zadků, ale tohle není DOOM. V Nadir: A Grimdark Deckbuilder se na to jde s rozvahou a pomocí logiky. První důležitou volbou je správný výběr postavy. V tento moment psaní recenze se ve hře nacházejí celkem tři a věřte mi, že jde o staré známé… ehm, historické postavy, které byste měli znát… pokud ne, doplňte si nejdříve mezery ve vzdělání a až poté se sem vraťte. Jako první vám podá pomocnou ruku Johanka z Arku. Sice už to není žádná krasavice jako kdysi za předešlého života, ale i v tom posmrtném jí nechybí mrtvolný šarm. S trochou šikovnosti a štěstí si brzy odemknete nelítostného knížete Vlada, řečeného Napichovače, a jestli se vám podaří přežít dost dlouho, třetici doplní slavný Hernán Cortés. Když budete dost pozorní a věnujete letmý pohled i doplňujícímu textu, ke svému překvapení zjistíte, že všichni tři představují jeden ze smrtelných hříchů – Johanka symbolizuje pýchu, Vlad samozřejmě chtíč a Hernán doplatil na chamtivost. Z toho lze usuzovat, že do budoucna se můžeme těšit také na další hratelné postavy ztělesňující závist, hněv, obžerství a lenost. A kdo ví, možná to sedmi hříchy neskončí. Výběr hrdiny je poměrně stěžejní, protože je vám asi jasné, že každý má jiné schopnosti, ale ze začátku si stejně moc vybírat nemůžete.

Všechny zmíněné postavy začínají s několika základními kartami. Společně jste vhozeni do jedné ze čtyř lokací, které si pochopitelně také odemykáte průběžným postupem hrou, a klesáte skrze několik poschodí stále níž a níž až k finálnímu bossovi s jednoduchým cílem – zabít všechny ohavnosti a sebedivnější zplozence pekla, co se vám postaví do cesty!

Jedno souvisí s druhým

Jestli mám u Nadir: A Grimdark Deckbuilder něco přednostně vypíchnout, jsou to právě karetní souboje, jejichž základ staví na již dobře známých a stále omílaných mechanikách, ale přidává se k nim několik zajímavých novinek. Každou kartu tvoří červeně a modře odlišené poloviny, a právě kolem této duality se točí vše ostatní. Váš nepřítel má v horní části obrazovky vyložené zvlášť modré a zvlášť červené úderné karty, na kterých přesně vidíte, kdy a jak na vás zaútočí. Pod způsobeným poškozením či dodatečnými efekty se totiž nachází ukazatel, který postupně zaplňujete svými zahranými kartami. V závislosti na tom, jaké barevné karty má váš soupeř vyložené, můžete zahrát vždy jen jednu z modře či červeně zbarvené strany své vlastní karty za určitou vyvolávací cenu. To znamená, že pokud má soupeř vyloženy dvě modré a jednu červenou útočnou kartu, vy smíte zahrát buďto modrou stranu o vyvolávací ceně jedna až dvě, nebo červenou stranu o vyvolávací ceně jedna. Čím vyšší je vyvolávací cena karty, tím rychleji se naplňuje ukazatel soupeřova útoku. Díky tomu dokážete do určité míry kontrolovat, kdy a jak na vás soupeř zaútočí svými schopnostmi, protože všechny jeho plánované akce vidíte dopředu a můžete se na ně připravit.

Může se to takto v psané podobě zdát příliš složité, ale věřte mi, že celý princip pochopíte během tutoriálu a rychle se do něj dostanete. Ze soubojů jeden na jednoho se tak místo horlivé karetní přestřelky stává rozvážná bitva mozků. Celé to totiž působí spíše jako logická hádanka než souboj na život a na smrt. Situaci navíc komplikují klasické efekty, které jistě znáte z dalších podobně laděných her. Určitě vám bude něco říkat efekt krvácení, různé buffy/debuffy, brnění, léčení, uhýbání, štíty, odražení útoku, zuřivost atd. Celé je to o hledání té nejvhodnější strategie proti různým typům nepřátel, což se samozřejmě odvíjí hlavně od toho, jaké karty vám zrovna padnou z vámi sestaveného balíčku.

Pekelné zrůdy

Po zdárném vítězství si kromě surovin odnesete novou vámi sestavenou kartu do sbírky, protože právě obsah balíčku napovídá, zda se zaměříte na sílu, nebo chcete hrát na jistotu a mít vždy po ruce silnou obranu. Některá podlaží pekla vám umožní získat pasivní schopnosti v podobě mocných artefaktů od peklem bloumajících duší tří podivínů, jako je Sigmund Freud, Alexandr III. Makedonský a Ragnar Lodbrok. Kromě toho se vám zřídka poštěstí navštívit obchodníka a zakoupit si nové poloviny karet… samozřejmě za nepříliš příznivou cenu pro vaši kostěnou peněženku. Příjemné na správě karetního balíčku je to, že jednotlivé poloviny tvořící jednu kartu můžete oddělit, vyměnit za jiné a zkombinovat v unikátní kousky. Jak jsem již psala výše, vše závisí na vaší herní strategii.

Počítejte s tím, že první pokusy budou rychle končit neúspěchem. Ať už vás v prach promění elitní nepřítel, či sám Beelzebub a jiné zrůdnosti, vždy se vrátíte do Nadiru se staženým ocasem, ale s kupou nového materiálu a zkušenostmi. Nezapomeňte, že stavění nových budov vede například k odemknutí oblasti k získání odměny, která vám zase zpřístupní něco jiného a tak dále. Neztrácejte tedy víru, vaše tvrdá dřina se později přece jen vyplatí.

Zmínit se musím také o dechberoucím vizuálu, který mi svým výtvarným zpracováním velice připomíná Darkest Dungeon více prokreslený do stylu tetování či ostře konturovaných komiksů. Ostatně některé prvky hry vypadají, jako byste si je z fleku mohli nechat zvěčnit na svou kůži a absolutně by nebylo třeba se za ně jakkoli stydět, právě naopak. Nepřátelé rovněž nabídnou zajímavé kreatury, u nichž občas zaváháte, zda jsou to skutečně pekelná stvoření, nebo pouze nepovedené vědecké experimenty. Celkově je Nadir: A Grimdark Deckbuilder temnou pastvou pro oči s ještě černější atmosférou, již bravurně dokresluje hudba a zvukový design.

Není tohle déjà vu?

Doteď to všechno znělo vesměs pozitivně, ale zásadní otázkou je, zda předběžný přístup dokáže nabídnout dost. Největší nedostatek Nadir: A Grimdark Deckbuilder je právě velmi málo obsahu. V prvních cca dvou hodinách budete nadšení objevováním tajů temného podsvětí a zkoušením nových věcí, ale posléze nastoupí monotónnost – karty se začnou opakovat, nepřátelé se začnou opakovat, artefakty se začnou opakovat, neúspěchy či úspěchy se začnou opakovat a vy si brzy uvědomíte, že už zde nemáte co dalšího objevit. Netvrdím, že je hra špatná, ale v nynějším stavu jí stále chybí dost obsahu na to, aby vás dokázala plně uspokojit.

S probíhajícím vývojem samozřejmě souvisí sem tam nějaké technické bugy, chybějící animace či zvuky při určitých útocích a příjemná, přesto stále se opakující smyčka hudebního doprovodu některé možná začne mírně otravovat. Dobrou zprávou ovšem je, že autoři na hře usilovně pracují a snaží se do ní dodatečný obsah přidávat, jak jen to je v jejich silách. Snad se tedy brzy dočkáme dalších hratelných postav, nových lokací, nepřátel, budov či doladění aktuálních problémů.

GP uvozovky

Nadir: A Grimdark Deckbuilder má skvěle vyšlápnuto k tomu, aby se z něj stala jedinečná karetní hra, která vám v mysli uvízne díky unikátnímu soubojovému systému s možností dát plný průchod své strategii, dechberoucímu uměleckému vizuálu a pohlcující hratelnosti. V rámci předběžného přístupu sice titul stále nedokáže nabídnout uspokojující množství obsahu, ale na tom se už usilovně pracuje.

Klady

nádherný umělecký vizuál
zajímavá mechanika duality karet
logický boj s prostorem pro strategii
chytlavá hratelnost
temná atmosféra podpořená soundtrackem

Zápory

prozatím málo obsahu
technické bugy a další nedodělávky
v pozdějších fázích až letargický zážitek
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn