Ahoy, vy špinaví mořští červi! Vítejte na tý nejhezčí kocábce, která kdy brázdila tyhle vody. Moje bejvalá posádka se mi trochu zmenšila, a tak jsem musel v místní knajpě nabrat vás. Na svý lodi nestrpím žádnou neposlušnost, žádný vzpoury a žádnou změnu kurzu! Rozhodně se mi nekoukejte do truhly v kajutě, není v ní vůbec nic zajímavýho. A těch čvachtavejch zvuků si už vůbec nevšímejte. Tak šup, chopte se vesel a vyplouváme! Milí čtenáři, vítejte ve světě deskové hry Nakrmte Krakena. Pravděpodobně z něj neodejdete ve stejném stavu, v němž jste do něj vstoupili.
Pirátská kráska z Kickstarteru
Nakrmte Krakena vyšlo po úspěšné crowdfundingové kampani na platformě Kickstarter coby Feed the Kraken již před třemi roky. Vydavatelem je studio Funtails (Kometa) a hlavně autorská trojice Maikel Cheney, Dr. Hans Joachim Höh (Dark Romance, My Gold Mine) a Tobias Immich. Za velice stylizovanou výtvarnou stránkou stojí James Churchill (Sladká tečka: Klání cukrářů) a Hendrik Noack (Glen More II: Chronicles, Kometa). Hra je oficiálně určena pro 5–11 hráčů od 12 let a jedna partie vám zabere 45–90 minut.
Do češtiny se Nakrmte Krakena odvážilo lokalizovat vydavatelství Old Dawg. Ano, přesně to mladé vydavatelství, které si přímo libuje v deskových hrách s pořádnou dávkou interakce mezi hráči a parádní produkční kvalitou. V případě Nakrmte Krakena nám bohužel nepřinesli v češtině deluxe verzi. Ne že by nechtěli, ale původní vydavatel studio Funtails jí nasadilo nerealisticky vysokou cenovku. Ona tedy i ta běžná edice je produkčně vysoko nad jinými hrami žánru.
Kam to pluješ?
A co že je Nakrmte Krakena vlastně za žánr? Jde o sociálně dedukční hru. Tedy jeden z těch titulů, v nichž pravděpodobně budete muset lhát. Cizím lidem, svým kamarádům, svému partnerovi, svým dětem i rodičům… zkrátka komukoliv, kdo si s vámi zahraje partii. Je totiž vysoce pravděpodobné, že každý z vás se ocitne na jiné straně této přetlačované o to, kam vaše krásná loď popluje. A to doslova.
V Nakrmte Krakena před vámi bude ležet herní deska, po níž popluje loď. Z každého pole se může vydat jedním ze tří směrů, přičemž cesta zpět není možná nikdy. Hra přitom může skončit třemi (no, vlastně čtyřmi) způsoby. Hodní námořníci se snaží loď dostat do Modré zátoky na východě mapy. Piráti, kteří se mezi hodnými námořníky schovávají, ji chtějí naopak dostrkat do Šarlatového zálivu na západě. A co ten Kraken? Ten sídlí přímo uprostřed, tedy na severu, a tuze rádi by k němu dopluli kultisti. Případně ani nemusí doplout až ke Krakenovi, stačí, že se jim na určitých polích podaří všechny přesvědčit o tom, že Krakenovi mají obětovat Vůdce kultu. Celá hra je tak o chytrém manévrování lodě tak, aby si ostatní nikdy nemohli být stoprocentně jistí, na čí straně stojíte.
Láska na první zahrání
Abych pravdu řekla, nejsem úplně fanouškem sociální dedukce. Respektive je pár titulů, které totálně zbožňuji, a pak ta hromada Avalonů a Resistencí, které už nikdy v životě nepotřebuji hrát. Vadí mi na nich to, že často vlastně nemají žádnou strukturu, nic, čeho bych se mohla chytit, a na základě čeho bych věděla, jak mám hrát. Vlastně ani Podsvětí mě moc nenadchlo. Když už ale mám nějakou sociálně dedukční hru ráda, tak je to láska na plné čáře. Fenomenální Milostný dopis, který je jedním z mála titulů, jež hodnotím 10/10 a jsem ochotná jej zahrát kdykoliv a kdekoliv. Případně Battlestar Galactica, která je naprosto úžasná a neuvěřitelně uspokojující, ale není ji téměř s kým hrát, protože je jen anglicky (a ne s lehkou angličtinou) a jedna partie trvá několik hodin.
Jak si stojí na mém láskyplném žebříčku Kraken? Nakrmte Krakena mi dává přesně ten pocit, který zbožňuji na Battlestar Galactice. Mám strukturu, vím, co potřebuji udělat, a na konci partie se cítím, jako že jsem si opravdu zahrála. A ještě k tomu to celé stíhám za hodinu nebo hodinu a půl. Ne, Battlestar Galacticu kvůli Krakenovi stejně neprodám, ale rozhodně budu tohoto podmořského hlavonožce krmit mnohem, mnohem častěji.
Já to tam nedal!
V každém kole se vždy některý z hráčů stane kapitánem a zvolí si kormidelníka a prvního důstojníka. Samotná plavba poté probíhá tak, že kapitán si lízne dvě karty a jednu z nich tajně vloží do lodního deníku. To stejné udělá i první důstojník. Lodní deník si poté vezme kormidelník, jednu z karet vybere jako rozkaz, a tím určí, kterým směrem popluje loď. Anebo když usoudí, že by tím jeho tým prohrál, odmítne rozkaz splnit a raději skočí přes palubu. Sebevraždou pro něj bohužel hra končí, a tak jde opravdu jen o krajní řešení, které spíše chcete využít v pozdní fázi hry. Jinak tím nejenom oslabíte svůj tým, ale také se ještě budete při čekání na ostatní asi trochu nudit.
Trik je v tom, že nikdo nikdy nevidí, z jakých dvou karet jste si vybírali. Všichni u stolu vidí jen tu finální, kterou vybere kormidelník, jinak ale nic. A tak můžou zúčastnění tvrdit vlastně cokoliv. Kormidelník řekne: „Já musel vybrat červenou, dyť byly červený vobě“. Kapitán se naopak brání: „No to teda pěkně kecáš, já tam dával modrou!“. A první důstojník se taky musí ozvat: „Jo, já tam dal červenou, protože jsem si vybíral mezi dvěma červenýma, tak co jsem jako měl dělat“? Toto hašteření umí být velká zábava, obzvlášť pokud vám nevadí lhát, abyste dosáhli svého. Na rozdíl od řady jiných sociálně dedukčních titulů to ale není to jediné na celé hře, jde jen o chvilkovou bokovku, která přirozeně navazuje na tu strukturovanou plavbu. Díky tomu Kraken baví i moje velmi asociální kamarády, pro něž třeba taková Krvavá hodina odbila (ač fascinující) prostě nebude.
On byl celou dobu pěkně podezřelej
Čas je neúprosný, a tak se loď pohne ke svému cíli (ať je kdekoliv) v každém kole. A jak se tak postupně blíží konec, u stolu začíná přirozeným způsobem růst paranoia. Když se navíc dostanete na pole, na němž musíte nějakého člena posádky obětovat Krakenovi, stojí před vámi velmi těžké rozhodnutí. Kdo je vlastně Vůdce kultu? Obětujete raději někoho, o kom si myslíte, že je určitě námořník, a oslabíte tak svůj tým? Nebo jde o převlečeného kultistu, a vy mu tím pomůžete vyhrát? Lepší by bylo obětovat piráta, ale co když je to jen zástěrka a ten jasný pirát vlastně vůbec není pirát? Napětí se často dá krájet a vybrat, komu dáte před posledním tahem moc rozhodnout, kam loď popluje, je mnohdy opravdu srdcervoucí.
Nejen chapadly živ je člověk, a tak se vám během hry budou v důsledku rozkazů dít i jiné věci, než že jen popluje loď. Může se stát, že někoho zbičujete a on musí podle pravdy říct jednu ze stran, kterou není. Můžete někomu vyříznout jazyk. Anebo může vůdce kultu pokoutně šířit svůj vliv a přetahovat na svoji stranu do té doby hodné námořníky. To naprosto změní dynamiku hry a najednou nejde věřit vůbec nikomu. Hra je nestálá jako moře při bouři a na konci partie už si opravdu nemůžete být jisti ničím. Jen sami sebou.
Vzpoura!
Autoři do hry přidali hned několik způsobů, jak zajistit, že se hráči u kormidla, pardon, lodního deníku budou střídat. Čas od času se vám opije kapitán a jeho role poputuje k tomu, kdo si dosud zarozhodoval nejmíň. Kormidelník a první důstojník se na konci kola ocitnou Mimo službu, a proto je nemůžete točit stále dokola. Ve vyšším počtu hráčů se mimo službu ocitne i kapitán.
A pak je tu vzpoura. Poté, co kapitán jmenuje své lodivody, mají všichni hráči možnost účastnit se vzpoury, a tím vyjádřit svoji nedůvěru ve vedení. Jednoduše ukážou všichni naráz nějaké bambitky a pokud jich bude dostatečný počet, kapitán ztrácí svoji funkci a ta jde k vrchnímu buřiči, který si poté jmenuje svoje lodivody. Použité bambitky ale při vzpouře ztrácíte, což zajišťuje, že je nebudete používat jen tak, a hra bude plout kupředu.
Zapomenout nesmím ani na speciální schopnosti, které může každý hráč použít jednou za kolo. Nejsou nijak přesílené, zároveň ale mohou v ten správný okamžik zvrátit hru ve váš prospěch. Je jich navíc dostatek na to, že nikdy nebudou v jedné partii použity všechny, a tak i když je znáte, stejně nevíte, jaké eso protihráči schovávají v rukávu.
Zaštěrcháme truhličkou, poplujeme lodičkou
Zatímco většina sociálně dedukčních her se spokojí s pár kartami a žetony, Nakrmte Krakena má i v základní verzi skvělé zpracování. Dřevěné bambitky jsou schovány v bytelné papírové krabičce. Karty jsou tarotové a plné krásných ilustrací, které perfektně dokreslují atmosféru. Po mapě se pohybuje nádherná a velká plastová loď plná spousty detailů (která bude ještě krásnější, jen co ji namaluji).
Hrozně oceňuji, že v krabici najdete několik karet posádky, přičemž každá z nich vám říká všechny důležité informace, které budete pro partii v daném počtu hráčů potřebovat: jaké je složení posádky, kdo všechno bude každé kolo mimo službu a kolik bambitek bude potřeba pro vzpouru.
Středobodem hry je ale lodní deník. Krásný, velký, vypolstrovaný a s magnetickým uzávěrem. Co víc by si člověk mohl přát? Navíc je na vnitřní straně víka je v podstatě lama karta – vysvětlění všech symbolů, které se na kartách plavby mohou nacházet. Nikdy se vám tedy nestane, že byste se na něco museli zeptat protihráčů, a tím prozradili, mezi jakými kartami si vybíráte. Je zkrátka vidět, že tvůrci Nakrmte Krakena přemýšleli nejen nad tím, jak vytvořit skvělou hru, ale také nad tím, jak ji udělat atraktivní a především funkční.
Trochu nestálá
Předchozí řádky vypadají, že jsem z Nakrmte Krakena naprosto unešená, a je to tak. Patří mezi jedny z těch her, z jejichž hraní mám opravdu zážitek a jejichž partie si často budu pamatovat opravdu dlouho. To ale neznamená, že by hra byla zcela bez chyby a bavila každého. Musí se uznat, že je závislá na partě, se kterou ji hrajete. A to nejen na nátuře vašich protihráčů, ale i jejich počtu. Autoři se opravdu snažili hru vybalancovat tak, aby byla opravdu hratelná od pěti až do jedenácti hráčů. A ve velké míře se jim to povedlo. Ale osobně si ji v pěti tolik neužiji, protože je příliš suchá, a role se málo střídají. Dokonce i v šesti bych jí to hodnocení tak vysoké nedala. Ale stačí přidat jen jednoho dalšího hráče, a už si ji neuvěřitelně užívám. A kolik znáte her, které si můžete zahrát v jedenácti lidech a mít fakt pocit, že jste si zahráli? Jen kvůli tomu budete muset překousnout trochu chaosu.
Co se týče nátury lidí, dá se očekávat, že v bandě samých těžkých introvertů se tolik nerozjedete. Stačí ale jeden nebo dva lidi, kteří rozproudí konverzaci a nebojí se obvinit úplně všechny ze všeho, a hned máte o zábavu postaráno.
Nakrmte Krakena je skvělá sociálnědedukční párty hra, kterou si mohou užít stejnou měrou jak milovníci sociální dedukce, tak i ti, jimž obvykle tato forma zábavy nic neříká. Budete se v ní snažit doplout s lodí Instabil do cílového místa, přičemž pro každou ze tří frakcí to bude někde jinde. Jde o nádherně zpracovanou pirátskou hru, v níž budete lhát, blafovat, vyřezávat si jazyk, bičovat se, rozšiřovat kult podmořského Krakena, organizovat vzpoury a hlavně se skvěle bavit. A to celé stihnete do hodiny a půl v jedenácti hráčích! Pokud hledáte titul, který si zahrajete ve velkém počtu hráčů a vaše deskohráčské chutě budou plně uspokojeny, Nakrmte Krakena vám můžu rozhodně doporučit.
