Dan Bárta se během své bohaté tvůrčí kariéry vyprofiloval v jednu z nejznámějších person moderního hudebního rybníčku. Mnohonásobný držitel Ceny Anděl a jeden z výrazných členů skupiny J.A.R. však není jenom talentovaný muzikant, nýbrž psavec, jak se patří. Po trojici titulů, na nichž se podílel jako spoluautor, nyní přichází s románem Některé nevinnosti světa, který vyšel letos u Nakladatelství Host. Soudě dle anotace se mělo jednat o neotřelý autorský počin, který měl ústředního „protagonistu“ představit v trochu jiném světle. Ale jak se novinka povedla? Ukázal Bárta, že umí být ostřílený spisovatel, anebo mu mnohem více sluší koncertní pódia?
Autor:
Vydavatel:
Ilustrace:
Počet stran:
Jazyk vydání:
Vazba knihy:
ISBN:
EAN:
Rok vydání:
Vydání:
Dan Bárta
Host
Martin Pecina
296
český
pevná / vázaná
978-80-275-2657-4
9788027526574
2025
první
Zdroj: Nakladatelství Host
Portrét dospělého muže
Přiznám se zcela na rovinu: byl jsem plný očekávání. Jsem totiž obří hudební nadšenec a stojím si za názorem, že současná česká scéna má neustále co nabídnout, ačkoli by se mnou mnoho lidí nemuselo souhlasit. Dana Bártu pak považuji za talentovanou a nesmírně unikátní osobnost se zlatem v hrdle, která za sebou již teď zanechala pořádný odkaz. To ostatně dokazuje plejáda projektů, na nichž se tento šikovný zpěvák podílel. A že jich bylo! Namátkou lze zmínit rockovou formaci Alice z devadesátek, posluchačsky náročnější a méně rádiovou skupinu Illustratosphere nebo funkovou bandu J.A.R., jejíž budoucnost aktuálně visí ve hvězdách. Zkrátka a dobře, jeden úspěch za druhým.
O to víc mě upoutala zpráva, že se chystá jeho zbrusu nový literární projekt. Jistě, již v minulosti mu vyšly tři knihy. Pokaždé se ale jednalo o díla, na nichž se podílel jako spoluautor, ať už se jednalo o publikace věnované vážkám (Vážky (Insecta: Odonata) České republiky a Vážky České republiky: ekologie, ochrana a rozšíření) nebo o nespoutané literární experimenty (Žvaniti fér). Ovšem až nyní přichází se svým vlastním sólovým příběhem. Pouze sám za sebe a nikdo další k němu. Anotace slibovala ledacos. Už proto jsem měl vysoká očekávání, poněvadž mě zajímalo, jak se se svojí novinkou popasuje. A výsledek? V mnoha ohledech překvapivý.
Hudba a literatura jdou k sobě
biografické špalky, vizuálně podmanivé bichle s tunou hodnotných informací a všemožného doprovodného materiálu nebo zevrubné průvodce, které se věnují kariérám světoznámých skupin – tohle všechno na knižním trhu nemůže jen tak chybět. Avšak velice vzácně narazíte (minimálně tedy v případě československé prózy) na neotřelé, kreativně odvážné tituly, v nichž by ostřílení muzikanti mohli naplno ukázat svůj vypravěčský um. A když už ano, snadno se na ně zapráší prachem. Koukám na tebe, Petře Rajcherte.
Bárta se vydal poněkud odvážnou cestou, neboť se vytasil s nesmírně svébytným románem, zčásti koncipovaným jako jakási „biografie“. Byť ano, poslední slovo musíme brát hodně s rezervou. O tradiční průřez životem, pomyslnými vzlety a pády, totiž moc nejde. Některé nevinnosti světa spíše připomínají barevnou mozaiku, v níž autora poznáte z trochu odlišného úhlu pohledu, než jak jste možná zvyklí. Bárta sice zanechal výraznou stopu jako textař nebo zpěvák, ale jedná se pouze o zlomek z jeho už tak pestrého života. Možná to nemusí být na první pohled patrné, ale vážky, výpravy do zahraničí a exotické lokality jsou s ním spjaty mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát. Právě pomyslnou „odvrácenou stranu“ Bártovy osobnosti román prezentuje v celé své kráse.
Dobrodružství za hranicemi
Některé nevinnosti světa jsou koncipované jako soubor dílčích momentů ze zpěvákova života, které ho formovaly během úctyhodných třiceti let. Román je psaný formou osobních, ryze autentických deníkových zápisů, které dohromady vytváří jednotný, a přitom překvapivě soudržný celek. Jednotlivé epizody ovšem ve valné většině případů fungují spíše izolovaně, tedy jako menší dějové střípky, které mohou obstát i samy o sobě, nehledě na širší dějový rámec. Každá povídka vás vrhne do diametrálně odlišných lokalit, díky čemuž se během četby rozhodně nebudete nudit. Čeká vás vypráva do Indonésie, Kostariky, Indie a dalších nádherných destinací. Nechybí samozřejmě ani Německo nebo Česko. Naše malinká zemička se ovšem dočkala pouze několika kratších narativních vsuvek. Tohle všechno a mnohem víc máte v pevně daném časovém rámci: začínáme v Indonésii roku 1996, načež se postupně, krůček po krůčku, přesouváme až do současnosti.
Sluší se zmínit, že střídání lokací má své specifické kouzlo. Čtenáři se totiž mohou plně ponořit do cizích kultur, nasát atmosféru podmanivého exotického prostředí a v celé své kráse si vychutnat nádhernou floru i faunu, což je umocněno neotřelým stylem vyprávění. A já osobně jsem si to úplně užíval. Bárta si skutečně dal záležet a popisy působí nesmírně živě, poutavě a dynamicky. Díky barvitému užití široké škály jazykových prostředků jsem se cítil skoro až jako účastník aktuálního dění. Jako cizinec, který se ocitne na tajuplných územích, v nichž je pořád co objevovat a která titulního „dobrodruha“ vždycky přivedou do místy úsměvných a zcela nepředvídatelných situacích.
Osobitě a bez zábran
Celkový dojem z četby pak utváří zvolený styl vyprávění. Autor mě ohromil hned z několika důvodů. Samotné deníkové zápisy si nehrají na žádnou velkolepou podívanou s kolosálními ambicemi. Bárta si nehraje na megalomana, který má potřebu za každou cenu rozehrát komplexní, pompézní, do detailu prošpikovaný spektákl. Nikoli, místo toho se drží pevně při zemi a k mému příjemnému překvapení servíruje malinké střípky z každodenního života, v nichž květnané popisy, slušelo by se říci až hrabalovského střihu, organicky doplňují děj a vytváří zcela jedinečný zážitek. Což mě plynule přivádí k velké pochvale – Bártovo umění s jazykem je (zvlášť s ohledem na současnou tuzemskou tvorbu) na vskutku vysoké úrovni. Pro mě jako člověka, jenž bude hájit češtinu, kudy to jen půjde, to byla hotová slast.
Zdroj: Nakladatelství Host
Bárta vypráví hravě, nebojí se využívat různé vrstvy jazyka, a dokonce se občas vyrojí lehké experimentování. Nebudu vám lhát, kapitolu psanou jako odborný text à la bakalářka jsem rozhodně nečekal. Zdařilá práce se slovní zásobou a skladbou vět vede k tomu, že celá kniha je autorsky sevřená. Má svoji vlastní identitu a nepůsobí jen jako nějaké prachobyčejné a zcela zaměnitelné spotřební zboží. Ne, Některé nevinnosti světa v mnoha ohledech působí výjimečně… byť ano, i rub má svůj líc.
Odvrácená strana života
Vyprávění sice totiž disponuje zcela neortodoxním autorským vyjádřením, o to víc se ale netrefí do vkusu širokého publika. Někteří si budou na subjektivní, poměrně svojský styl zvykat a horko těžko se jim podaří úspěšně začíst. Jiné – zejména konzumní čtenáři, kteří hledají jednoduchou zábavu, u níž nemusí hledat složitosti – může specifické vyjadřování snadno odradit, což lehce zamrzí.
Podobně bych se mohl vyjádřit k dějové výstavbě a směřování celého „příběhu“… jestli se to tak dá vůbec nazvat. Řetězová kompozice (tj. narativ složený z více menších celků) plní svůj účel, to uznávám. Současně mohu vyzdvihnout pojetí ve stylu osobních autorských zápisů, v nichž Bártova osobitost září každým coulem. Jenže jakkoli povídky samy o sobě fungují obstojně, v rámci širšího celku kolikrát působí hodně roztržitě a možná lehce nesourodě, tím tuplem, když se skáče z jedné lokality do druhé a z jednoho momentu do dalšího. Postavy si kvůli tomu moc neužijete, ačkoli uznávám, že své momenty bezpochyby mají. A pokud se bavíme o příbězích jako takových, nemohu se zkrátka ubránit dojmu, že kvůli jakési přízemnosti a civilnosti působí obsah… laicky řečeno, tak trochu o ničem. Neberte mě špatně, při čtení se budete bavit. Nasávat všechny třeskuté historky z cest je psané přímo od srdíčka. Ale když to vezmu kolem a kolem, obsah jednotlivých životních epizod skutečně není něco kdovíjak objevného, čímž se vracíme k mému dřívějšímu tvrzení: tady se na nějaké velikášství s gigantickými ambicemi opravdu nehraje. S jistou lítostí proto musím konstatovat, že forma drtivě přebíjí obsah.
Frekventované posuny v čase, kdy se rychlým tempem přeskakuje z roku na rok, pak vede k tomu, že některé okamžiky nemáte šanci dostatečně vstřebat. Skončí jedno dobrodružství, potom šup, šup a směle se jede dál. Ano, tvůrčí rozhodnutí naprosto chápu. V rámci širší výstavby dává smysl a má své opodstatnění. Jenže do jisté míry pak narušují celkový zážitek, byť ne kdovíjak razantně.
Co tím chtěl básník říct?
Samotnou kapitolou je pak záměr celé knihy. Anotace říká, cituji: „Tohle není biografie známého zpěváka. Není to cestopis. Ani vážkařská studie. Anebo klidně od všeho něco. Jak kdo chce.“ Záměr je bezpochyby záslužný, ovšem přijde mi poněkud zavádějící a lehce nedotažený. Některé nevinnosti světa se totiž primárně soustředí na zážitky z cizokrajných oblastí a dobrodružství, která autor prožíval během svého života. Pokud tedy čekáte komplexní, detailní a propracovaný obraz Bártovy osobnosti, budete nejspíš zklamaní. Pokud se například těšíte na hudební radovánky s J.A.R., tak vás zklamu, nic zásadního kolem nich nebude.
Jistě, sem tam se vyrojí nějaký moment, který něco málo poodhalí, aby se neřeklo. Jenomže daných okamžiků je jako šafránu a často bohužel působí odfláknutě. Například bych poukázal na některé kratší kapitoly zasazené do Česka, které by se klidně daly rozvinout. Podle mého názoru by detailnější popisy zapůsobily více než jenom pár stručných vět, zvlášť když dané pasáže popisují zásadní okamžiky, jež by si zasloužily daleko větší prostor. Zejména pokud mají mít silný emocionální dopad na čtenáře. Tím se opět vracím k citované úryvku, jelikož nemohu plně souhlasit s tvrzením, že recenzovaný titul je od každého něco. To by dílčí fragmenty musely být rozpracovány krapet víc. Ale kdo ví? Možná jenom slovíčkařím a zbytečně se nimrám v nepatrných detailech. Posuďte sami.
Mozaika, v níž můžete objevovat
Některé nevinnosti světa jsou jakýmsi pestrobarevným kaleidoskopem, do nějž vstoupíte a není z něj úniku. Román je nadmíru vydařený a těší mě, že se talentovaný zpěvák vyprofiloval i v šikovného literáta, jemuž psaní příběhů není cizí. Hravá, oslnivá, jazykově vypiplaná lahůdka se vám zaručeně zaryje pod kůži, pokud jí tedy dáte šanci a budete k ní přistupovat s otevřenou myslí. Bez chyb se určitě neobešla, jako celek ovšem funguje bezvadně. Hledáte-li ojedinělý zážitek z moderního českého rybníčku, může kniha splnit vaše přání. Pakliže ale doufáte v přímočarý, svižný a snadno přístupný literární počin, osobně bych vám doporučil hledat někde jinde. No a pro skalní fanoušky? Ti by si mix cestopisu, memoárů a prozaického vyprávění neměli nechat ujít!
Dan Bárta vystoupil ze stínu své hudební kariéry a vytasil se s osobitým dílem, jehož kvalitám by někteří současní autoři mohli závidět. Některé nevinnosti světa jsou zkrátka vzpomínková výprava do cizích krajů, která sice má různé vady na kráse, jako celek si ovšem zaslouží vaši pozornost.
