V deskové hře Neznámá planeta si můžete splnit sen nejednoho z nás a být to právě vy, kdo se vydá do vesmíru kolonizovat novou planetu. Na té naší už totiž není dostatek zdrojů a pro budoucnost lidské rasy je potřeba se přesunout. Při teraformaci se sami můžete rozhodnout, jak bude vaše planeta na konci vypadat. Tedy, tak trochu. Často to za vás (tak trochu) rozhodnou ostatní kolonisté.
Neznámou planetu (v originále Planet Unknown) po úspěšné kampani na Kickstarteru vydalo studio Adam’s Apple Games. To do té doby vydávalo spíše malé hry a Neznámá planeta se tak stala jejich první větší hráčskou záležitostí. Do češtiny ji lokalizovalo nakladatelství Fox in the Box, které se naopak zabývá většinou hrami pro opravdu náročné hráče, a šlo tak pro ně o první rodinnější počin. Hra je určena pro 1–6 hráčů od 10 let a na jednu partii byste si měli vyhradit přibližně 70 minut.
Vesmírný Tetris
Základní mechanikou je pokládání teraformačních dílků na váš osobní herní plán, představující jednu ze sedmi planet. Dílky nejsou jen tak ledajaké, mají totiž tvar mnohostěnů. Planetu si tak skládáte podobně jako kdysi Tetris. Mechanika „tetrisových“ dílků je v současné době velice populární. Rádi ji používají například slavní autoři Uwe Rosenberg (Patchwork, Hostina pro Ódina, New York Zoo) a Phil Walker-Harding (Bärenpark, Silver & Gold, Lamaland). Prominentní je ale i v hitech, jako je Project L, Kartografové, Ostrov koček nebo legacy hra My City. I pro mě jde o jednu z nejoblíbenějších herních mechanik, a byla to tak první věc, který mě na deskovce zaujala.
Neznámá planeta oproti ostatním „tetrisovým“ hrám přináší několik věcí navíc. Každý teraformační dílek je složen ze dvou různých terénů. Vy máte kromě planety před sebou i desku korporace a na ní šest stupnic pokroku, odpovídajících barvám terénů. Při každém položení dílku si zvýšíte úroveň příslušné stupnice pokroku a získáte nějaký bonus. Tím mohou být body na konci hry, zaplnění „díry“ díky položení teraformačního dílku o velikosti jednoho pole, pohyb roverem po planetě, odemčení technologie unikátní pro vaši korporaci, získání karty po dosažení civilizačního milníku nebo zvýšení jakékoliv jiné stupnice pokroku. A tam opět můžete odemknout nějaký bonus, třeba zvýšení jakékoliv jiné stupnice pokroku. A tam opět můžete… Stupnice pokroku vody se vám ale zvýší, jen pokud dílek s vodou položíte na planetu v místech, kde se nachází led. A žlutý terén s budovou energie sice neodpovídá žádné stupnici, místo toho vám zvýší jinou dle vaší volby, ale pouze pokud se dotýká terénu zvolené barvy.
Roverem po rudé neznámé planetě
Na začátku herní partie máte po planetě rozeseto šest biokapslí. Ty vám v podstatě nijak nezavazí, můžete je volně přestavět teraformačním dílkem. Pokud je ale místo přestavby seberete při pohybu roveru, dají vám na konci hry bod. A některé korporace mohou navíc biokapsle využít i pro odemčení silných speciálních schopností. Body na konci hry dostanete také za vyplněné řádky a sloupce planety. Zkazit vám to ale mohou meteority, které na ni dopadnou spolu s položením poloviny teraformačních dílků. I s tím však mohou pomoci rovery. Ty totiž umí meteority sbírat a vy můžete dostat body na konci hry nejen za vyplněnou planetu, ale i za každou trojici posbíraných meteoritů.
Čekat na tah? Proč by to někdo dělal?
Největší předností je skutečnost, že všichni hrají pořád. To je zajištěno díky použití „revoluční“ vesmírné stanice S.U.S.A.N. (Soustředná Univerzální Stanice s Aktuální Nabídkou). Termín „Lazy Susan“ označuje takový ten otočný stojan na distribuci jídla, který údajně vymyslel Thomas Jefferson pro svoji dceru Susan a který znají hospodyňky a restauratéři již více než sto let.
V Neznámé planetě jde o jeho první oficiální použití v deskové hře a je vskutku geniální. Na otočném stojanu je šest sekcí, přičemž každá obsahuje dva různé tvary „tetrisových“ dílků. Hráč, který je na tahu, natočí stojan tak, aby jeho ukazatel jednoznačně ukazoval na jednu ze sekcí a mohl si tak vzít jeden ze dvou tvarů „tetrisových“ dílků. Ukazatele ostatních hráčů díky tomu míří každý na jinou sekci a také si musí vzít jeden ze dvou pro ně přístupných dílků. A takto se pokračuje, dokud někdo nemůže žádný dílek na svoji planetu umístit (i přesto ale může postoupit na stupnicích pokroku) nebo dokud dílky některého tvaru nedojdou. Vzhledem k simultánnímu umisťování tak ve hře v podstatě neexistuje čekání. Ačkoliv vždy jsou na výběr dva různé tvary, toto „nucené“ umisťování dílků na planetu může řadě hráčů vadit, protože (obzvláště ve vyšším počtu) mají úplnou kontrolu nad hrou jen jednou za několik tahů.
Ta moje planeta je stejně nejhezčí!
Vizuální stránka hry je v dnešní době téměř stejně důležitá jako její hratelnost. Dávno jsou pryč doby, kdy hráči byli ochotní milovat hru s patnácti odstíny béžové a lidmi ilustrovanými jako od sedmiletého dítěte. Obstojí tady Neznámá planeta?Mám mírně smíšené pocity. Ilustrace jednotlivých planet jsou nádherné a každá má opravdu jedinečnou vizuální podobu. Ikonografie je velice intuitivní a jednoznačná. Tetrisové dílky jsou taky ilustrované hezky a mini plastové rovery jsou prostě k sežrání. Karty jsou ale takové… nudné. Neurazí, nepotěší. A s deskami korporací si také autoři mohli víc vyhrát. Na Kickstarteru a Gamefoundu se pak daly pořídit i plastové biokapsle a asteroidy. Mně osobně se ale tyto tvarované dřevěné líbí. Největším prohřeškem je však skutečnost, že S.U.S.A.N. se těsně nevejde do krabice, takže všechny její strany jsou vyboulené směrem ven. A že nemá víko. Já osobně hry skladuji převážně horizontálně, ale jsem v tomto směru výjimkou. Desková hra, tak jak je, zkrátka vertikálně skladovat nejde. Pokud se vám tedy před hrou nechce několik minut třídit rozsypané dílky.
Desková hra Neznámá planeta je takový vesmírný Tetris na steroidech. Teraformace nové planety, reprezentovaná pokládáním různě tvarovaných dílků, vám totiž umožní postupovat na stupnicích pokroku, vynalézat nové technologie a odemykat různé civilizační milníky. Asymetrická podoba planety, asymetrické schopnosti korporace, simultánní hratelnost a velice uspokojivý pocit z budování a neustálého odemykání nejrůznějších bonusů se tak spojuje do extrémně zábavného a návykového herního zážitku. Škoda jen, že v krabici se nachází korporací a planet jen sedm a otočná stanice je příliš velká na rozměry krabice. Fakt, že hra nejde skladovat vertikálně, je již jen drobným, ale pro mnoho lidí frustrujícím problémem.
