Poslední dobou se mi do hledáčku dostávají tituly, které se pyšní tím, že pocházejí z dílny jednoho jediného člověka. Porovnávat triple-A hry velkých korporátních společností, na nichž pracují desítky či stovky lidí, versus dlouholeté projekty jednoho herního nadšence tvořené s láskou a péčí je jako srovnávat jablka a hrušky. Proto se od doby, co jsem objevila kouzlo indie her od menších vývojářů, ubírám spíše tímto směrem. Že mě čeká vskutku parádní zážitek kouzelné explorativní adventury, jsem dopředu věděla, protože Omno sleduji už delší dobu. Jestli se mé očekávání naplnilo či nikoliv, se dozvíte v následujících řádcích.
Setkala jsem se s několika názory, že je Omno jako Journey a další podobné hry na této bázi. Jste zde jen vy a dechberoucí prostředí, ve kterém máte absolutní svobodu pohybu. Můžete se tak vydat do všech světových stran, prozkoumat každičký kout lokace a objevovat stále nová tajemství. Stejně jako má Journey svou vlastní pointu, je tomu tak i u Omna. Příběh není jasně definovaný, ukáže vám pouze jemné náznaky. To vše proto, aby začala pracovat představivost každého hráče. Svoboda výkladu děje je skvělá v tom, že pokud se nechcete moc angažovat v příběhu, vůbec to nevadí. Už jen samotné pobíhání po tak krásné mapě vás natolik uspokojí, že nebudete chtít dělat nic jiného.
Ničím nerušený zážitek
Když už jsme u toho grafického zpracování, to musím obzvláště vypíchnout. Celý svět je sice hodně stylizovaný, ale právě to vytváří ono kouzlo a přitažlivost. Každá lokace je navržena tak, aby na hráče působila vyváženým klidem, jako byste vstoupili do ráje samotného. Nic vás nevyruší z této extáze opojení, protože se zde nesetkáte se žádnými souboji ani nepřáteli, kterým byste museli čelit. Právě naopak, narazíte na mnohé až kouzelně vypadající rostliny a mírumilovná stvoření, jako jsou kraby s krunýřem ve tvaru kamene, svítící houby, berušky se zářícími krystalky místo krovek, létající medúzy, obrovské dinosaury a mnoho dalších roztomilých podivností. Nesmím zapomenout ani na samotného protagonistu, jehož hlava mi až moc připomíná cibuli či čínský plněný knedlíček. Z toho důvodu jsem mu začala říkat pan cibulka. Po ruce má svou kouzelnou hůl a malého létajícího pomocníka, který vám ukáže tu správnou cestu vždy, když jste v koncích.
Propracovaný svět do sebemenšího detailu
Každá oblast je zkrátka jedinečná a během cesty se vám bude stále měnit půda pod nohama. Z bažin se stanou lesy, ze sněhu poušť a z vyschlé oázy se přesunete do výšin mezi mraky. Barevný rozsah a rozmanitá škála barev hrají překrásnou hru se světlem a paprsky prosvítajícími skrze koruny stromů. Na horizontu se tyčí zářící slunce a dívat se na něj je stejně uspokojující pocit jako si ráno přivstat a sledovat nový začátek dne. Herní prostředí mě jednoduše uchvátilo a zamilovala jsem si hlavně celý koncept netknuté přírody v kombinaci s pozůstatky lidské populace. Kolikrát vám cestu zkříží rozpadlý chrám, různé sloupy a další zříceniny odkazující na dávno vymřelou civilizaci.
Právě tyto zbytky staveb většinou slouží jako součásti různých hádanek a hlavolamů. Abyste se totiž dostali do další lokace, musíte sebrat nejméně tři světelné koule jakési energie, které následně aktivují trochu složitější hádanku. Po jejím vyřešení se odemkne vstup do další části. Abyste to neměli tak lehké, budete si muset trochu zapřemýšlet nad často jednoduchými puzzly, které bych si klidně dokázala představit o něco složitější. Chápu, že Omno před vás nechce stavět žádnou nervy drásající výzvu a tím si zachovat tu harmonickou atmosféru, ale osobně bych se nezlobila, kdyby puzzly trochu přitvrdily. Ve výsledku se tak nejedná o nic složitého, takže se nebojte. Omno totiž s přehledem zvládnou projít i menší hráči.
Komplexní hratelnost
Čím více se blížíte cíli své cesty, učíte se postupně také nové dovednosti. Jako první získáte schopnost dashe, abyste se dostali přes propasti a další překážky. Následuje jakési surfování na vaší kouzelné holi, které vám pomůže s rychlejší přepravou, a v neposlední řadě se naučíte teleportaci, díky které se dostanete i do vzdálených částí lokace. Finální schopností je plachtění – to naplno využijete ke konci hry, kdy začnete pomalu, ale jistě šplhat na vysokou věž ukrývající to, za čím se celou dobu honíte. Já sama jsem si konec vyložila tak, že máte mnohdy to, po čem vaše srdce prahne nejvíc, přímo před nosem. Kolikrát se lidé ženou za vidinou něčeho lepšího a věnují dlouhé roky úsilí tomu, to získat, ale přitom mají pravé štěstí blízko u sebe.
Omno je jednoduchá hra, ale díky tomu je tak skvělá. Designér musel dlouze přemýšlet a hledat tu nejlepší variantu, když budoval každou jednu lokaci, a ta promyšlenost a péče je na tom velice znát. Důvtip na první pohled skrytých cest za rozpadlým schodištěm, vysoku skálou, obrovskými houbami či pichlavými kořeny je přesně to, co vás nenásilně donutí si Omno zahrát několikrát a odtajnit všechna jeho tajemství. Chcete rychle odemknout vstup do další lokace, nebo se na chvíli vykašlat na světelné koule a jen si užívat interakci s prostředím a zvířaty? Ať už tak či onak, obojí ve vás zanechá uspokojující zážitek, který vyzdvihne také příjemná hudba v pozadí a spousta roztodivných zvuků. Ani pár menších nedostatků jako levitování ve vzduchu či občasné zašprajcnutí se na hodnocení nic neubírá.
Omno je zkrátka nádherná adventura plná barev, života a uspokojení. I přesto, že se jedná o poměrně krátký titul, nezůstanete většinou pouze u jednoho dohrání. Jonas Manke odvedl za pět let vývoje skvělou práci a všechno to úsilí, péče a láska věnované do tohoto projektu jsou strašně znát.
