Kolejnicové a obecně arkádové střílečky se zdály být žánrem, jenž vymřel po meči (resp. po světelné pistoli), dokud jej před pár lety nevzkřísila narůstající popularita virtuální reality. Od tohoto specifického žánru, který zažíval největší rozkvět v 80. a 90. letech, se ostatně odrazily i ambiciózní a technicky nablýskané VR tituly jako Robo Recall nebo Arktika.1. Recenzovaná Operation Warcade VR od maličkého španělského týmu Ivanovich Games je v porovnání s těmito hrami nejen graficky mnohem skromnější, ale především konzervativnější. Žánr se pro potřeby virtuální reality nesnaží redefinovat, ale prostě jej učinit o něco zábavnějším a imerzivnějším při zachování jeho klasické hratelnosti. A dělá to s až překvapivým úspěchem.
Po stopách klasiků
Otevřeně přiznanou inspirací pro Operation Warcade VR je automatová 2D střílečka Operation Wolf, kterou již roku 1987 vydala legendární japonská společnost Taito. Dodnes velice zábavná, adrenalinová hra se brzy dočkala portů na většinu dobových konzolí i domácích počítačů, nicméně nikde se nehrála tak dobře jako právě na původním automatu, kde jako herní ovladač sloužila přibližná replika slavného samopalu Uzi.
Operation Warcade VR po zapnutí hráče postaví právě před dva virtuální arkádové kabinety, které už svým designem Operation Wolf velmi nápadně připomínají. Každý z nich reprezentuje jeden herní mód. Tím prvním je jednoduše simulace hraní na automatu v herně a určen je nejspíš zejména nostalgikům, jimž je líto, že mnoho arkádových heren už nefunguje. Ten druhý slouží jako hlavní atrakce hry a hráče doslova vtahuje dovnitř, do magického světa za obrazovkou, do nějž se u klasických arkád můžeme přenášet leda v našich myšlenkách.
V tomto módu je hráč usazen kdesi uvnitř automatu, odkud lze střílet a vrhat granáty do plně trojrozměrného prostředí, které mezitím horizontálně scrolluje a je zaplavováno nejrůznějšími nepřáteli. I jejich paleta je inspirovaná Operation Wolf, takže se setkáte s několika druhy pěšáků, ale také s obrněnými transportéry, vrtulníky nebo říčními čluny. Samozřejmě s namontovaným kulometem.
Ve světě za obrazovkou
V čem je tedy Operation Warcade VR jiná než klasické kolejnicové střílečky hrané na plochých monitorech? Jednak samozřejmě těží z technických předností VR zařízení: Obraz vyplňuje hráči větší část zorného pole, než je tomu v případě sledování monitoru, a přesné pohybové ovladače pro virtuální realitu vlastně představují nejlepší možnou náhradu za stařičké světelné pistole, jejichž funkčnost je bohužel spjatá s charakteristickými vlastnostmi již vymřelých katodových televizorů.
Další přidanou hodnotou je částečná simulace fyziky – nejenže nepřátelské vojáky dokáže silná palba odmrštit, ale třeba strážné věže se zhroutí, pokud jim rozstřílíte podpěry, a mezi dočasnými zbraněmi, jichž se lze chopit namísto standardní Uzi a ručních granátů, je i gravity gun ve stylu Half-Life 2, který odhalí, kolik sadistické kreativity se v každém hráči skrývá. Prvkem ozvláštňujícím hratelnost a úspěšně zabraňujícím možnému stereotypu jsou takzvané body vtažení (immersion points) různě rozmístěné po levelech. Jejich aktivací se na chvíli přenesete přímo doprostřed bojiště, do těsné blízkosti nepřátel. Většinou v těchto momentech máte zároveň k dispozici nějakou speciální zbraň – rotační kulomet, dvojici brokovnic, odstřelovací pušku, luk s výbušnými šípy nebo vrhací nože. Z některých bodů vtažení je dokonce možné řídit bojové stroje, jako jsou obrněné džípy, ale také vrtulníky či bojová letadla. Jakkoli jsou tyto momenty zábavné, zároveň odhalují největší slabinu Operation Warcade – neohrabané ovládání.
Zatímco pocit z běžné střelby je díky výrazným reakcím nepřátel působivý, fyzika hodu nožem či granátem je vyloženě nepředvídatelná a kontraintuitivní. Ještě horší je to pochopitelně s ovládáním létajících strojů. Hra se vás sice vždy zeptá, zda preferujete realistické, či zjednodušené ovládání, ale i druhá zmíněná volba vyžaduje hodně cviku a nejednou se vám stane, že se třeba nedopatřením katapultujete. Situaci nepomáhá ani skutečnost, že herní mapa je velmi malá a dohlednost minimální, takže v letadle kolem nepřátel kolikrát prostě jen proletíte, aniž byste některého z nich byť jen ohrozili.
Sběratelem medailí
Hra obsahuje šestici takzvaných operací, z nichž každá je dále rozdělená do šestice misí (levelů). Operace jsou vždy spjaty s jednou konkrétní lokaci, která se napříč levely nijak nemění. K dispozici je poušť, tropický prales, tradiční blízkovýchodní město, moderní západní město, starobylé indiánské ruiny a letadlová loď uprostřed oceánu. Změny spočívají v rozmístění a typu nepřátel i aktivovatelných bodů vtažení. Z hlediska hratelnosti jde o dostatečné zpestření, byť je nutné přiznat, že vizuálně se všechny lokace okoukají velmi rychle.
K prodloužení herní doby a vytvoření náležité hráčské výzvy hra využívá jednoduchý, ale poměrně efektivní systém plnění speciálních úkolů či achievementů, které jsou odměňovány medailemi. Někdy je nutné dosáhnout určitého počtu bodů, jindy třeba rozdat dostatek headshotů nebo taky bez chyby odrážet nepřátelské projektily vlastní zbraní.
V mnoha případech jsou přitom levely schválně nadesignované tak, abyste to neměli úplně jednoduché. Kupříkladu musíte zachránit vězně uzamčené v klecích (opět zjevná inspirace Operation Wolf), což se dělá tak, že prostě ustřelíte zámek a necháte zajatce spokojeně odběhnout. Zajatci jsou však křehké bytosti a někteří žel mají ve svých provizorních celách i výbušné barely, takže je třeba střílet v přesně danou chvíli z přesného úhlu, aby kromě zámku neodletěl do věčných lovišť i nevinný civilista. A pozor, i na propuštěného zajatce pak může spadnout vrtulník, který jste právě sestřelili, nebo jej přejede obrňák, jejž jste naopak dostatečně brzy nezničili. Za získané medaile se odemykají jak další úrovně, tak různá vylepšení zbraní, díky nimž je snazší vracet se k již projitým levelům a usilovat o medaile, které jste původně, se slabším arzenálem, zaboha nemohli získat.
Na závěr cítím potřebu vyjádřit se ke grafice, neboť si uvědomuji, že na videích a zejména statických screenshotech hra vypadá spíše ošklivě a některé hráče by to mohlo odrazovat. Na jednu stranu je nepopiratelné, že herní prostředí je většinou spíše chudé a kvalita textur i velmi jednoduchých 3D modelů chvílemi připomíná časy arkádového systému Sega Model 2 z poloviny 90. let. Za běhu v čočkách VR headsetu ovšem Operation Warcade VR působí mnohem příjemněji a při hraní vám její grafická jednoduchost nijak překážet nebude. Lidský mozek si naštěstí umí dotvářet chybějící vjemy, a tak kolikrát pocítíte cítit nával adrenalinu a snadno podlehnete přesvědčení, že namísto plastových ovladačů držíte v jedné ruce raketomet a v druhé balistický štít, na nějž právě dopadají projektily z nepřátelské palby.
Operation Warcade je jednoduchá, avšak v jádru velice zábavná hra, která se v porovnání se svou bezprostřední konkurencí na poli her pro virtuální realitu více drží historických kořenů žánru rail shooteru. Majitelům VR headsetů, kteří mají rádi arkádové automaty a dovedou odpustit ne zcela vypilované ovládání a grafiku, ji lze jednoznačně doporučit.
