Každý člověk má něco, čeho se bojí. Pro někoho je to krev, pro jiného tma, někoho děsí bílé pláště lékařů. V Outlast každý pozná svůj vlastní strach, který se vám vryje pod kůži a z kterého budete někdy i vyděšením lapat po dechu.
Zdroj: igdb.com
V Red Barrels stvořili legendu žánru hororových her
Vzhledem k tomu, že třetí díl série Outlast, který nese název Outlast Trials, je skoro za rohem, neškodí si připomenout první díl, který se stal určitou legendou žánru. Na úplném začátku projektu byly velké ambice, mnoho slibů a výkřiků do tmy a prázdna, tedy prakticky jako u všeho nového, co ještě nebylo plně vyzkoušeno v praxi. Skupina vývojářů z různých studií se rozhodla pracovat na svém vlastním projektu. Nově vznikající titul měl již od počátku spadat do kategorie hororových her.
Vývojáři na sebe nicméně hned po ohlášení strhli pozornost, protože prohlašovali, že se bude jednat o nejděsivější hru, kterou jste kdy hráli, a po jejím dokončení budete mít stále onen divný pocit, střídaný s pocitem úspěšného zdolání jejich díla. Z počátku to nikdo nebral extra vážně, přece jen podobných výkřiků bývá při ohlašování her vždy plno. Stejně tak, jako i v jiných případech, ani zde nedával touto prohlášení nikdo velkou váhu a většina lidí to přijala spíše s úšklebkem ve stylu „to určitě“.
Jenže netrvalo to dlouho a hra studia Red Barrels se začala objevovat na různých výstavách a předváděcích akcích. Bylo možné si ji i vyzkoušet a reakce lidí, co měli tu možnost si pár minut zahrát, byla doslova fantastická. Lidé se začali zvedat z židlí, aby na chvilku vychladli a rozdýchali strach, který jim hra přinesla. Někteří oslovení dokonce přiznali, že na další hraní této „hrůzy“ již nemají nervy a žaludek. To byl začátek dnes již legendárního titulu s okamžiky jumpscaru.
Označení jumpscare představuje techniky využívající okamžiků, při nichž se něco stane náhle a bez varování, aby se divák či osoba, na kterou je jumpscare směřován, vyděsila.
Zdroj: igdb.com
Nikdo si nepřeje skončit v blázinci!
Outlast se však na první pohled netváří nijak světoborně nebo epochálně. Ocitáte se v kůži novináře, který dostane zprávu od svého důvěrného zdroje z jedné psychiatrické léčebny, naprosto odříznuté od civilizace. V této léčebně se prý dějí divné věci, které přesahují naše chápání, a stálo by za to tyto události odhalit světu. A protože každý novinář chce získat Pulitzerovu cenu, i vy si vezmete kameru s nočním viděním, zápisník a vydáte se onu léčebnu prozkoumat. Když dorazíte na místo, již od prvních chvil začnete mít divný pocit.
Telefon již tradičně nefunguje, nikde žádný personál, a když poté narazíte na malou knihovničku, ve které je místo knih umístěno mnoho utrhaných hlav, hned vám dojde, že se zde muselo stát něco hrozného. V ten okamžik nastupuje i děsivá atmosféra a hra se před vámi pomalu plně otevírá.
Každý z nás je šílený, ale někteří nejsou dost šílení na to, přiznat si to.
Zdroj: igdb.com
Když se vydáváte opatrně prozkoumat blázinec, pomalu vám dochází, že i v samotném pekle byste se dost možná cítili lépe než zde. V tomto ústavu se na pacientech provádějí hrůzné experimenty. Jeden experiment se jim však vymkl z rukou a vy začínáte svůj boj, ve kterém se budete snažit dostat se pokud možno v jednom kuse z tohoto prokletého místa.
V Outlast se tak podíváte do specifické reality psychiatrických léčeben. Léčebna je plná chovanců, kteří mohou být skrčení někde v rohu, šeptat si různé fráze nebo se dívat na zrnitý obraz v televizi, ale i chovanců, kteří jen chodí po místnosti a v určitý okamžik se rozběhnou proti stěně. Kouzlo tohoto titulu spočívá právě v tom, že nikdy nevíte, který z těchto šílených pacientů se pokusí zaútočit i na vás.
Neotáčej se ke mně zády! Na co tak koukáš? Nelíbí se mi, jak se na mě tvoje vlasy dívají!
Jak se ale dostat ke klíči kolem chovance, který sedí uprostřed místnosti ve vlastních fekáliích a kaluži krve? Zaútočí na vás, nebo vás nechá v klidu sebrat klíček ze stolu? Genialitu zalidněného ústavu dotahují vývojáři k dokonalosti perfektními detaily, jako jsou různé deformace, kterými chovanci trpí.
Může se třeba stát, že se okolo vás bude motat aspirant na mumii s useknutýma rukama, který vám bude neustále v patách a zezadu bude do řičení dalších bláznů šeptat, že chce být váš kamarád a nutně vám musí prozradit tajemství. Vždycky, když se otočíte, bude tam. Ale co když na vás zaútočí? Zabít ho přece nemůžete. Ruku v ruce s ukrutně silnými šílenci jde totiž bezmocnost vašeho hlavního hrdiny, který skutečně není bojovník a umí se pouze schovávat, no prostě klasický novinář.
Ve své podstatě jste bezmocní a právě bezmoc výborně doplňuje atmosféru, protože nebezpečí na vás může čekat opravdu na každém kroku. Hra obsahuje i velké množství jumpscarů, tedy „lekacích“ skriptů, kterých se autoři skutečně nebáli. Výborně věděli, jak je využít, aby byly nepředvídatelné a zároveň skvěle zapadaly do hry. V některých fázích si můžete připadat jako lovná zvěř, a to když se dostanete do křídla s nejhoršími, tedy spíše nejšílenějšími pacienty, kteří vás v některých situacích doslova loví. Nastává tak hra kočky s myší.
Říká se „nikdy neměj strach ze stínů, protože to značí, že někde nablízku je světlo“, ovšem co když ono světlo je pouze větší zlo?
Zdroj: igdb.com/
Outlast byl vydán 4. září 2013 a tomu odpovídá i grafické a technické zpracování. Je tedy nutné na tento fakt vzít jasný zřetel. Na dobu, kdy hra vyšla, působí však i dnes graficky na povedené úrovni. Grafika spolu s celou hrou je poměrně realistická a díky brilantnímu pohybu hlavního hrdiny na konto jeho „fyzičnosti“ vytváří dojem, že jste opravdu uvnitř léčebny vy a prožíváte tuto děsivou noční můru na vlastní kůži.
Geniálně uchopené a zpracované prostředí blázince s úžasným zvukovým a hudebním podtextem vám kolikrát opravdu vyvolá pocit, že je někdo, nebo spíše něco, za vámi, a budete mít nutkání hru zastavit a otočit se.
Outlast jednoznačně patří k dnes již legendárním titulům svého žánru. Bezmocnost hlavního hrdiny, správně umístěné skripty a práce se světlem a stíny jsou prostě perfektní. Technika jumpscarů, atmosféra psychiatrické léčebny a samotní pacienti tuto hru prostě táhnou nahoru.
