Pamatujete si, jak vám rodiče říkali, že nemáte vysedávat u videoher a raději máte jít ven, abyste měli trochu pohybu? S příchodem současné generace virtuální reality lze takovým radám snadno vyhovět a přitom milovaný herní svět neodpustit. Recenzovaný titul Path of Fury - Episode I: Tetsuo's Tower patří mezi ty kousky, které vám dají zabrat opravdu intenzivně. Nemáte-li dostatečně dobrou kondičku, budete nejspíš hraní přerušovat hlavně kvůli fyzické únavě. Ale vždy se vrátíte zpátky, protože si budete chtít užít ten opojný pocit, že jste akčním hrdinou ve filmu z osmdesátek. Takže natáhněte cvičební úbor, zapněte klimatizaci a odkliďte nábytek z cesty. Jde se do akce!
Může za to Bruce Lee
Path of Fury - Episode I: Tetsuo's Tower je první díl zamýšlené série, za jejímž vývojem stojí nezávislý tvůrce Leonard Menchiari, proslavený zejména stylovou akcí Trek to Yomi, která vzdává poctu klasické éře japonských čanbara filmů. Se svou novinkou určenou exkluzivně pro headsety Meta Quest se klaní jinému kinematografickému žánru východoasijského původu, a to hongkongským městským kung-fu filmům z 80. let.
Tradice bojových umění provázela čínsky mluvenou kinematografii od jejích počátků, ale právě v Hongkongu se tato tvorba postupně začala štěpit do dvou směrů. Tím prvním se vydal žánr wu-sia, jehož kořeny byly literární a ve filmu se naplno prosadil v polovině 60. let, zejména díky velkolepým snímkům slavného studia Shaw Brothers. Kung-fu filmy, které neměly literární předobraz, kladly důraz na fyzické souboje bez magických a mytologických prvků, původně rezonovaly s menším a kokálnějším kantonsky mluvícím publikem. Ovšem to bylo předtím, než se objevil Bruce Lee, který z nich udělal globální fenomén. Pozdější tvůrci (včetně Jackieho Chana a jeho bravurní série Police Story) tyto filmy přenesli do moderního městského prostředí a esteticky je ukotvily v moderním filmařském stylu Hongkongské nové vlny. Tyto snímky pak výrazně ovlivnily podobu akčního žánru v mnoha asijských státech, v USA, ale také třeba ve Francii.
Zdroj: Abonico Game Works
Kolejnicová střílečka bez bouchaček
Hratelností je Path of Fury - Episode I: Tetsuo's Tower vlastně velice prostá hra. Jde v zásadě o variaci na klasické kolejnicové střílečky. Jen s tím rozdílem, že nemáte k dispozici střelné (ani jakékoli jiné) zbraně, ale musíte se ohánět výhradně vlastními pěstmi. Nepřátele je třeba strefovat do předepsaných zón a zvolit správný úhel úderů (modrá označuje zónu pro úder levou rukou, červená pro pravou, do šedivé lze mlátit libovolně). A také musíte být rychlí. Velmi rychlí.
Dalo by se tvrdit, že se Menchiari inspiroval především jihočínským bojovým stylem jung-čchun. Ten je založený právě na řetězení rychlých úderů pažemi a zpopularizoval jej mediálně vděčný mistr Ip Man (o němž vzniklo několik úspěšných filmů) a částečně i Bruce Lee, který byl jedním z Manových žáků.
Kromě máchání pěstmi vlastně ve hře neděláte nic jiného, pokud nepočítáme občasné otvírání vedlejších vchodů nebo mačkání tlačítka ve výtahu. I krytí před nepřátelskými údery vypadá tak, že musíte trefit pěstí útočící končetinu. Ačkoli někteří nepřátelé používají třeba štíty, obušky, nebo dokonce pistole, do vašich rukou se nic takového nedostane. To ovšem neznamená, že by hra nebyla zábavná. Údery pěstí jsou vlastně chytlavou rytmickou minihrou, jejich detekce je velmi přesná a je uspokojivé vidět, jak nepřátelé na schytané rány reagují.
Zdroj: Abonico Game Works
Tak blízko a tak daleko
Jen je škoda, že podobně přesné už není umístění hráče do prostoru. Někdy hra špatně odhadne výšku a udělá z vás obra či trpaslíka. Jindy vás postaví příliš blízko protivníkovi a sníží vám manévrovací prostor. Nebo se naopak ocitnete moc daleko. Protože v Path of Fury - Episode I: Tetsuo's Tower není žádná možnost pohybu páčkami, musíte se v takových případech posunout ve fyzickém prostoru. Jelikož mám doma malou herní plochu a bál jsem se, že v zápalu hry sestřelím lustr, nebo se neúspěšně pokusím prorazit zeď, raději jsem se během těchto prekérních situací neobratně natahoval, což mě stálo pár digitálních životů.
Konceptuálně je hra založená na přímočarém postupu až na vrchol mrakodrapu, v němž čeká padouch jménem Tecuo (Tetsuo v Hepburnově transkripci japonštiny). Tento koncept nyní můžeme znát z mnoha filmů (z nichž nejslavnější a zároveň nejlepší je asi indonéská řezničina Zátah), přičemž původně s ním přišel právě Bruce Lee pro svůj nedokončený filmový projekt Hra smrti. Jak už napovídá japonské jméno padoucha, hra je poměrně multikulturní a kromě čínštiny a japonštiny v ní uslyšíte třeba také ruštinu.
Zdroj: Abonico Game Works
Od Akiry Kurosawy k Ringo Lamovi
Co jistě bude mezi hráči budit kontroverze, je grafické zpracování. Trek to Yomi se inspiroval mistry vizuálního vyprávění, jako byli Akira Kurosawa, Masaki Kobajaši nebo Hideo Goša, takže se mohl chlubit nádhernými černobílými obrazy. Path of Fury místo toho odkazuje k daleko špinavější poetice filmů, které kolikrát vznikaly spíše jako okrajová béčka, takže na první pohled vypadá mnohem méně lákavě. Nehledejte ovšem za jednoduchými postavami z několika málo polygonů a hrubými texturami nějakou z nouze ctnost danou omezeným výkonem Questu nebo snad autorovými schopnostmi. Jde o zcela záměrnou stylizaci, která využitím kontrastů a barevného svícení (tolik typického pro hongkongský film!) dokáže účinně evokovat atmosféru děl, k nimž odkazuje.
Sám si ovšem nejsem úplně jistý, jestli bylo moudré dělat hru až tolik tmavou. LCD displeje Questu nevynikají zrovna omračujícím kontrastem ani podáním černé (ta je na nich spíše šedivá), takže hodně tmavé hry vizuálně trpí.
Path of Fury - Episode I: Tetsuo's Tower je bezpochyby zajímavou a podařenou hrou, ale je třeba rovnou přiznat, že není pro každého. Ideální hráč by měl vlastně splňovat hned několik specifických kritérií zároveň. Měl by mít rád fyzicky intenzivní hry ve virtuální realitě, mít vztah k estetice hongkongských akčních filmů z 80. let a schopnost ocenit jednoduchou arkádovou hratelnost. Při splnění těchto podmínek se budete nejen potit, ale také dobře bavit.
