Postapokalyptické scénáře přitahují lidstvo od pradávna. Tedy prakticky od doby, co jsme se mohli přesvědčit o osudu živočichů, kteří obývali naši zemi před miliony let. S některými postapokalyptickými scénáři vědci opravdu pracují ve snaze najít včasnou obranu. Ať už se jedná o dopad mimozemského tělesa, či nějaká globální katastrofa, kterou si způsobíme svým vlastním přičiněním. Mezi jednou z možných teorií je „probuzení“ dávných virů a organismů, a to ať cíleně, tedy jejich oživení skrze nalezené DNA nebo nepřímo, kdy se nějaký takový vir jednoduše probudí sám, a to třeba v důsledku tání ledovců. Phoenix Point je tahová strategická hra z izometrického pohledu, s prvky RPG a tahovými souboji, která vás zavede do nedaleké budoucnosti, ve které musí lidstvo čelit záhadnému mimozemskému viru.
zdroj: Snapshot Games
Inspirace legendou od tvůrce legendy
V roce 2020 se na herní scéně objevila hra, která slibovala duchovní návrat ke kořenům taktických strategií, jaké definoval legendární X-COM: UFO Defense. A nebyla to jen planá slova, za Phoenix Pointem totiž stojí sám Julian Gollop, tvůrce původního X-COMu z devadesátých let. Nadšení fanoušků klasiky bylo okamžité, očekávání vysoká a otázka byla samozřejmě jasná. Dokáže Phoenix Point naplnit odkaz svého předchůdce, obstát ve své kategorii proti ostatním titulům a zároveň nabídnout něco nového?
Příběh je celkem příhodný, pro stále větší vedra a oteplování planety. Hra vás vrhá do světa roku 2047, kdy se lidstvo nachází na pokraji vyhynutí. V tomto, možná, nejteplejším roce v historii vědci zaznamenali radikální změny věčně zmrzlé půdy v Antarktidě. Virus Pandora, takzvaný obří virus s největší zaznamenanou velikostí genomu. Tento záhadný virus mimozemského původu byl dlouhá léta uvězněn v ledovém permafrostu a nyní se prodral ven. Zmutoval pozemskou faunu a flóru do vražedných forem, které vytlačují lidstvo z jeho vlastního světa. Z trosek civilizace se však zvedá naděje, tou je tajemná organizace Phoenix Point, kdysi stínová obranná iniciativa, je znovu aktivována s cílem přežít, zkoumat, a zachránit planetu.
Ano, příběh a tedy herní premisa zní sice poněkud klasicky, ale její podání v Phoenix Pointu je pozoruhodně živé. Herní svět reaguje na vaše činy, jednotlivé frakce jako New Jericho, Synedrion nebo Disciples of Anu mají vlastní agendy, ideologie a technologie, a jejich vztah k vám se dynamicky mění. Diplomacie zde není jen kosmetická vrstva, ale může výrazně ovlivnit průběh hry i vaše technologické možnosti. Pokud sympatizujete s jednou stranou, je jisté, že se to ostatním nebude příliš zamlouvat. A stejně jako v reálném světě, ani zde není možné zavděčit se všem.
zdroj: Snapshot Games
Phoenix Point dodržuje základy žánru
Když se přesuneme k hratelnosti, tak je zřejmé, že Phoenix Point neexperimentuje a drží základní osvědčené šablony tahových strategií na mřížce, přesně podobně jako novodobé XCOMy a další tituly v této kategorii. Oproti jiným je však rozvíjí o několik zásadních prvků.
Zásadní inovací je cílení na jednotlivé části těla. To má na starost systém zvaný Free Aim, který vám umožňuje přesně mířit na specifické části nepřítele. Chcete zneškodnit protivníkovu zbraň? Ustřelit mu chapadlo? Nebo zasáhnout mutanta do nohy a zpomalit ho? Možnosti jsou široké a přináší hlubší úroveň taktiky, která evokuje vzpomínky na Jagged Alliance, jen v moderním sci-fi hávu.
Soubojový systém je nekompromisní, drsný a vyžaduje přemýšlení. Pozice, krytí, spotřeba akcí a míra rizika se mění v každém tahu. Navíc nepřátelé nejsou statickými překážkami, mutují. A to doslova. Systém tzv. procedurální evoluce sleduje vaše taktiky a vytváří nové variace nepřátel, které vás nutí přizpůsobit se novým hrozbám. Tento element nejen že drží hru čerstvou i po desítkách hodin, ale přidává i silný pocit bezmoci. Tedy ještě více prohlubuje atmosféru postapokalyptického světa.
V tomto ohledu stojí za zmínku také umělá inteligence, která se taktéž mění. Nejde jen o variace nepřátel, ale adaptivní AI dokáže operovat a snaží se využívat vašeho každého zaváhání a v určitých situacích tvrdě trestá každou chybu. Bohužel to není tak úplně růžové a jsou situace, kdy AI někdy zbytečně přeskočí tah, nebo se snaží o útok ve chvílích, kdy by se jí vyplatilo spíše počkat. Taktéž se sluší zmínit, že některé mutace nepřátel a mechaniky, jaké AI používá, jsou nespravedlivé nebo neúměrně vyvážené. Nicméně se stále jedná o povedenou mechaniku hry.
zdroj: Snapshot Games
RPG prvek se silným jádrem
Phoenix Point není jen o bitevních mapách. Mezi tahovými misemi se odehrává neméně důležitý strategický prvek. Vaše základna slouží jako centrum výzkumu, výroby, diplomacie i logistiky. Rekrutujete nové vojáky, vybavujete je, zkoumáte nové technologie a rozhodujete, kam vyšlete vaše letky na průzkum. Zde přichází ke slovu i RPG systém, který, i když není tak hluboký jako třeba v Divinity: Original Sin 2, nabízí solidní možnosti rozvoje.
Každý voják získává zkušenosti a postupně leveluje. Následně můžete při postupu na nový level vybrat nové schopnosti, které se dělí na tři druhy, tedy základní, frakční a sekundární třídu. Díky kombinacím lze tvořit zajímavé buildy, například ostřelovače se schopnostmi těžkého vojáka, nebo stealth agenta s psychickými silami. RPG systém není revoluční, ale má pevný základ a dost prostoru pro experimentování. Navíc vaše jednotky mají permadeath, smrt je definitivní, což přidává na tíze každého rozhodnutí. Každá ztráta zkušeného veterána je tak poměrně bolestivá. Phoenix Point má navíc plnohodnotný inventářový systém pro každého vojáka, kterého můžete vybavovat zbraněmi, brněním, granáty, lékárničkami atd.
Určitou kritikou může být, že Phoenix Point je v mnoha ohledech náročnější a méně uživatelsky přístupný než XCOM. Hra méně vodí za ruku, má komplexnější pravidla a místy působí poněkud toporně. Křivka nutného učení je celkem strmá a ne každému hráči bude vyhovovat její chladná, taktická objektivita bez přílišných úlev. V tomto ohledu je jednoznačně potřeba ke hře přistupovat, s chutí ji pochopit a učit se.
zdroj: Snapshot Games
Vizuální stránka, aneb vizuální chladnost
Po vizuální stránce je Phoenix Point solidní, i když ne dechberoucí. Modely jednotek a nepřátel jsou detailní, mutace vizuálně atraktivní (a občas odporné, jak se na hororové sci-fi sluší), ale prostředí působí místy repetitivně. Animace jsou funkční, ale postrádají dynamiku, kterou nabídla třeba série XCOM a podobné tituly. Sem tam se také objeví nějaký ten bug v textuře, a to hlavně ve specifických animacích zabití.
Hudební doprovod je spíše minimalistický, ale výborně podtrhuje dusnou atmosféru světa na pokraji zhroucení. Dabing je sporadický, ale dobře zvolený. Nejvíce však vyniká ambientní zvuková složka, skřípění kovu, ozvěny mimozemských chrastů a vzdálené výkřiky vás vtáhnou do světa, kde za každým rohem číhá smrt.
zdroj: Snapshot Games
Phoenix Point je hrou, která si klade za cíl zaujmout především fanoušky hlubších taktických her. Nepodbízí se, nenabízí kompromisy a odmítá držet hráče za ruku. Odměnou je ale extrémně uspokojivý pocit z dobře zvládnuté mise, z promyšleného rozvoje týmu i z geopolitických rozhodnutí, která mění tvář světa. Pokud hře prominete drobné chybky, někdy zadrhnutí v UI, občas nevyvážené obtížnosti nepřátel, tak dostanete klenot pro ty, kdo mají rádi výzvy, taktiku a silnou atmosféru.
