V dubnu letošního roku jsme vám na našem webu přinesli v rubrice Retrohraní pohled na úspěšnou českou point-and-click adventuru Posel Smrti od dnes již zaniklého studia Future Games. Dnes se podíváme i na jeho nástupce. Posel Smrti 2, který je oproti svému předchůdci v některých věcech odlišný. V první řadě nejde o přímé, nýbrž o volné pokračování, jež vyšlo v roce 2009, tedy přibližně šest let po jedničce. Za druhé tento kousek nemá na svědomí české Future Games, ale německé studio Cranberry Productions, které práva na Posla Smrti odkoupilo. Bezpochyby si mnoho z vás říká, a také se o tom v mnoha případech můžeme sami přesvědčit, že když úspěšnou sérii dostane do ruky odlišné studio, obvykle tato kombinace nedopadne úplně dobře. Posel Smrti 2 však není tímto případem, a i přes změny, které Cranberry Productions udělalo, se jedná o solidní pokračování, jež fanoušky série potěší.
O dvanáct let později
Příběh druhého dílu nás zavede do roku 1993, tedy dvanáct let po událostech z jeho předchůdce. V roli Darrena Michaelse, studenta fyziky, se ocitneme v městečku Biddeford v americkém státu Maine, kde trávíme prázdniny u naší matky. Ta nám domluvila brigádu v místním fotografickém studiu u nepříliš milého a kamarádského Fullera. Prázdninová idylka se ovšem po chvíli promění v čisté peklo. Naše matka po nešťastném pádu skončí v nemocnici v kómatu a není jisté, zda se ještě někdy probere. Do toho náš každý krok sleduje neznámý muž, jehož jsme nikdy předtím v životě neviděli. Jak příběh pokračuje, zjistíme, že před námi něco naše matka dlouhá léta skrývala, a tak se v roli Darrena Michaelse vydáváme hledat pravdu. Naše další kroky vedou právě do panství Black Mirror z prvního dílu a zvrat, který náš hlavní hrdina následně zažije, by se dal přirovnat k těm nejlepším hollywoodským trhákům.
O příběhu se ani zde nebudu nějak dalekosáhle rozepisovat pro případ, že by zdejší článek četl někdo, kdo o Posla Smrti ještě nezakopnul a případně uvažoval o jeho koupi, kterou rozhodně doporučuji. Osobně ale musím říci, že v případě druhého dílu je příběhová stránka nadprůměrná a rozhodně se dočkáte temného a zajímavého příběhu s několika zvraty. Malou výtku bych ovšem měl k atmosféře, která již nepůsobí tak strašidelně, a spíše než jako čistokrevný horor bych titul označil za takový mix hororu a nějaké formy thrilleru, i když by mu v některých ohledech sednul i žánr sci-fi.
Zdroj: Cranberry Productions
Hratelnost vesměs podobná
Samotná hratelnost je ve hře Posel Smrti 2 podobná, i když zde nalezneme malinké změny, které se samozřejmě dají s ohledem na vývoj jiným studiem pochopit. V první řadě si hráč může zvolit obtížnost, která nabízí dvě možnosti. V té první musíte na vše přijít sami, bez nějakých nápověd či možností přeskočit určité segmenty hry. Stručně řečeno se těžší obtížnost rovná prvnímu dílu, kde nebylo prakticky možné si hru jakýmkoliv způsobem ulehčit. Z tohoto hlediska také mohlo nastat, že ve hře zakysnete, ovšem tento aspekt tak nějak k point-and-click adventurám patří.
Druhá obtížnost vám dá řadu výhod, jako je možnost různé nápovědy, či dokonce možnost přeskočení logických hádanek. Tuto obtížnost spíše doporučujeme nováčkům point-and-click adventur nebo těm, jejichž primárním zájmem je plynulé posouvání se v příběhu. Zarytým fanouškům Posla Smrti ale rozhodně doporučujeme zvolit náročnější typ obtížnosti, jelikož ta se, jak už bylo řečeno, blíže přibližuje původnímu dílu od českého studia Future Games.
Zdroj: Cranberry Productions
Vizuální stránka a český dabing
Po vizuální stránce se Posel Smrti 2 řadil v roce 2009 mezi takový mírný nadprůměr. Titul sázel především na to, že mnoho známých lokací bylo znatelně vylepšeno o lepší detaily a především reálnější vzhled. Z tohoto důvodu titul velice dobře vypadal a na mě udělal velmi příjemný dojem. Osobně jsem si nemohl stěžovat ani na samotnou optimalizaci a Cranberry Productions odvedlo i po této stránce skvělou práci.
Výsledný dojem z celkové hry bohužel značným způsobem kazí český dabing, který doteď považuji za jeden z nejhorších na herní scéně. I přes fakt, že se na lokalizaci podílelo mnoho známých tváří v čele s Davidem Prachařem, působil český dabing docela amatérsky, jako by postavy pouze četly předepsaný text bez špetky emocí. Samozřejmě nechci žádným způsobem zpochybňovat um pana Prachaře, bezpochyby je to skvělý herec, ovšem u Posla Smrti 2 z nějakého důvodu nebylo znát jeho jinak skvělé kvality. Že by špatná režie? Kdo ví.
