Když se řekne fantasy detektivka, většinou si vzpomenu na titul Královská spravedlnost a trpím. Nyní jsem se rozhodl řídit slovy autorky Markéty Forró, která píše to, co jí chybí, a vrhnout se do jejího díla Případ mrtvého čaroděje od nakladatelství Gnóm. Autorka totiž zasadila děj do Mizerné Lhoty, malé vesnice, kde i obyčejná vražda působí skoro nadpřirozeně. Zvláštně domácká i tajemná atmosféra pohltí, protože když nikdo není detektiv, ale záhada se musí rozluštit před hromady drbů a piva, musí to být zároveň zábava. Očividně ne všechny příběhy potřebují tisíce stran.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Série:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Markéta Forró
Václav Šlajch
Gnóm
Pemmikan
Richard Podaný
244
černobílý
měkká
leden 2025
978-80-88299-48-6
9788088299486
první
Zdroj: Gnóm
Všechno to začalo příjezdem…
Děj se rozjíždí nenápadně, s pomalým tempem a důrazem na postavy, které místo klasických detektivů zastoupí dvojice bratrů Ef a Bellas. Jeden je léčitel barbar, druhý zpěvák a učitel, taktéž barbar, a oba dohromady tvoří zvláštní tandem, který nemá s vyšetřovateli nic společného, a přesto do příběhu zapadne jako ulitý. Jejich logika je prostá, někdy dokonce úsměvně naivní, ale právě proto působí přirozeně a blízko čtenáři. Vyšetřování není složité ani extrémně spletité, spíše působí jako mozaika malých indicií, rozuměje extrémního množství vesnických drbů, které se na sebe skládají. Člověk má pocit, že kdyby tam byl, zapojil by se taky. Forró staví příběh víc na náladě, pocitech a emocích než na brilantní dedukci.
Postavy, které se kolem ústřední dvojice pohybují, mají svůj vlastní život, byť jsou někdy načrtnuté jednoduše. Starousedlíci, alkoholici, kovář, divná bylinkářka, pár dětí. Všichni žijí krásně přirozeně a autenticky a do příběhu vnášejí spoustu kořeněných detailů. Autorka dobře ví, že vesnické prostředí žije z drbů, malicherných sporů i starých křivd, a přesně to tu využívá. Nikdo tu není stoprocentní hrdina ani padouch, a jde to krásně cítit. Jsou to jen obyvatelé Mizerné lhoty, kde žijí své životy. Velice snadno jsou pak pochopitelné motivace postav, i když nejsou vysvětlovány do posledního puntíku.
Velkým tahákem knihy je také jazyk, kterým Markéta Forró vypráví. Styl je jednoduchý, svižný a dobře zapamatovatelný, takže člověk nemá problém se v textu zorientovat, ani když čte jen kousek před spaním. Dialogy znějí lidsky, nejsou přepálené, a ani humor nepůsobí nuceně, spíše jako nenápadná kořenící směs, která udržuje příběh lehký a sousedské vztahy na úrovni občas nuceného smalltalku. Nejsme nejlepší kamarádi, ale pozdravit se můžeme. Sem tam kniha přepne do poetického módu, ale nikdy to nepřežene, a to mi přišlo sympatické. Tahle kombinace pohody a napětí je ideální na jeden víkend.Zdroj: Gnóm
Zdroj: Gnóm
Případ mrtvého čaroděje nabízí krásné jednoduché drama
Jako detektivka možná kniha nenabídne naprosto šokující rozuzlení, protože pachatele lze odhalit dřív, než Ef s Bellasem složí všechny dílky skládačky. Vyšetřování občas působí trochu náhodně, a některé indicie se objevují stylem „z ničeho nic“, ale k tomuhle vesnickému nastavení to vlastně pasuje. Tady nikdo nečeká CSI: Las Vegas metody, nýbrž selský rozum a pozorování lidí. Pokud někdo touží po dokonalé zápletce s dvaceti falešnými stopami, asi nebude nadšený. Kdo však hledá atmosféru a lidskost, ten bude spokojený. Forró se očividně nesnažila psát učebnicovou detektivní zápletku, ale spíše milý příběh o hledání pravdy mezi sousedy.
Kdybych měl něco vytknout, tak snad jen velikost samotného světa, který by si zasloužil o trochu více prostoru a detailů. Vesnice je vykreslena dobře, ale magický systém, o kterém se občas mluví, zůstává v náznacích a člověka by zajímalo víc. Některé vedlejší linky by mohly být rozvinutější, a možná by si zasloužily delší stopáž. Ale chápu, že kniha chce zůstat krátká a svižná, a tak nemá ambici budovat rozsáhlou mytologii. Tahle kompaktnost je vlastně součást jejího kouzla, a i když občas zamrzí nedotažený motiv, celkový dojem zůstává velmi příjemný.
Osobně ještě před závěrem vyšvihnu takovou zvláštní rozmanitost ras, které se v knize Případ mrtvého čaroděje objevují, kde věřím, že autorka je obrovská fanynka Dračího doupěte. Máme tu párek detektivních barbarů či utančených a šťastných hobitů, kde obě rasy jsou dány do jiných netypických rolí. Já jsem kdysi hrál totiž barbara chodce, a jelikož mi kostky přály, byl jsem až neuvěřitelně přesílený, a zde mi to přišlo takové přirozeně podobné. Jde o to uvolnit se, užít si příběh a zažít něco nového, neklasického, nezajetého, a to se autorce na mou duši krásně povedlo.
Zdroj: Gnóm
Případ mrtvého čaroděje je knížka, kterou jsem zavřel s úsměvem, protože i když neohromí složitostí ani velkými zvraty, nabízí upřímný, trochu pohádkový příběh s detektivní příchutí. Připomíná, že hrdinové nemusí být dokonalí, aby na nich záleželo a že i v zapadlé vesnici se mohou odehrát velké věci. Pro fanoušky české fantasy je to jasný tip na příjemné čtení, které potěší srdce a neurazí mozek. Autorce držím palce, protože její styl má potenciál růst a ještě překvapit. Pokud hledáte něco laskavého, nenáročného, ale stále poctivého, Případ mrtvého čaroděje rozhodně doporučuji.
