Předem vás upozorňuji, že Batora: Lost Haven je stále ve fázi vývoje a vyjít by měla údajně ještě tento rok. Toto však nebude recenze, ale pouze první dojmy ze zatím dostupné počáteční fáze hry. Berte ji proto prosím s rezervou. Vývojáři před sebou mají stále dlouhou cestu, na jejímž konci se skutečně máme na co těšit.
Kdo se nehrozí činu, slov se nelekne
Slunce a Měsíc
Každá strana mince má svůj rub a líc, stejně tak neexistuje dobro bez zla. Avril se stala vyvoleným, kterému byla svěřena moc světla a tmy neboli Slunce a Měsíce. Tyto dvě entity vás budou po celou dobu provázet a radit vám v těžkých situacích. K mému překvapení fungoval duch Slunce jako onen záporný protipól Měsíce, jehož názory se absolutně nepřikláněly k etické rovině. Tyto entity vám propůjčí své síly k boji s nepřáteli. Zatímco síly Slunce (oranžové) se zaměřují na fyzické poškození v boji s velkým mečem na blízko, schopnosti Měsíce (fialové) vám umožní naopak útočit na dálku a zasazovat duševní rány. Každý nepřítel je jednou ze dvou zmíněných barev označen tak, abyste ihned věděli, jakými útoky ho porazit. Soubojový systém je tedy postaven na tom, abyste mezi těmito dvěma silami přepínali a tím způsobili správné poškození tomu správnému nepříteli.
Avril ovládá dvě různé síly a má také celkem dva ukazatele zdraví – oranžový a fialový. Ty jsou přehledně znázorněny ve spodní části obrazovky. V případě, že dostanete zásah od fialově označeného protivníka, vám též ubyde zdraví z ukazatele stejné barvy. Důležité ovšem je, že jakmile se byť jeden z nich dostane na nulu, Avril umírá. Princip je poměrně jasný a jednoduchý, ale v praxi se to jednodušeji řekne, než udělá. Chce to trochu zvyku a především souboj s bossem může mnohé potrápit. Věřím však, že by velkou měrou pomohlo do nastavení zakomponovat možnost upravit si dle libosti své ovládání a citlivost myši. Při prvním spuštění je myš totiž příliš citlivá a v menu s tím nic neuděláte.
Bez hádanek to nejde
Síly Slunce a Měsíce se vám nebudou hodit pouze v boji, ale také při řešení několika logických puzzlů. Ze začátku jsem si říkala, jak moc jsou jednoduché a přímočaré, ale brzy se začaly komplikovat. Naštěstí ten klamný dojem větší náročnosti brzy opadl. Při správné kombinaci obou sil se nemáte čeho obávat, ale kdo ví, co nás bude čekat v plné hře. Zatím se jako největší problém jevilo lehce vrtkavé ovládání koule.
Upřímně řečeno, příběh jako takový mě velice zaujal a ze začátku jsem si říkala, jaká je to škoda, že hráč dostane pouze pár hektických informací a je vhozen přímo do již rozběhnutého děje. Moje prvotní zmatení je možná dáno až moc velkou rozmazleností příběhovými hrami, ale třeba se v plné verzi dočkáme lepšího a více názorného startu. Pro postup a postupné odhalování pravdy budete sbírat vzpomínky všemožných duší, uvězněných ve velkých růžích. Ukázka hry mi trvala něco málo přes hodinu a vyobrazovala první z celkem čtyř planet, které Avril navštíví. Batora: Lost Haven mě vedla striktně lineárně za ručičku a nedala mi možnost zabrousit do vedlejších úkolů… pokud tedy nějaké ve hře vůbec budou. Doufám, že ano, už jen z toho důvodu, že tak rozmanité prostředí k tomu doslova svádí.
Fialová, oranžová
Batora: Lost Haven vskutku lahodí oku. Izometrický pohled se postará o přehlednost okolí a vmísí na obrazovku skutečně širokou herní oblast. Svět působí barevně a živě, na každém kousku se něco děje. Jednou to jsou malé postavičky obyvatel dané planety, jindy vesmírné víry, bublání lávy, šelestění větru či magické portály. I přepínání mezi fialovým a oranžovým bojovým módem je zpracováno stejně přitažlivým efektem jako další kouzla a celé to působí esteticky krásně. Modely postav ani prostředí nejsou nejrealističtější, ale trochu jednodušší stylizace se k indie titulu hodí mnohem více. Skvěle funguje také soundtrack, který v různých situacích mění své tempo od klidného a relaxačně hypnotizujícího až po rychlý a dramatický, který při boji přesto nepůsobí nijak rušivě.
Jediným zklamáním pro mě byla absence cutscén po nalezení vzpomínek, kdy jsem místo části příběhu viděla pouze černou obrazovku. Jakmile se přede mnou objevilo poděkování značící konec hry, ani nemáte ponětí, jak moc jsem chtěla do něčeho praštit. Škoda, že dosavadní verze hry není o něco delší, protože jsem rozhodně nechtěla přestat hrát takto brzy.
Batora: Lost Haven má našlápnuto vskutku směle a nyní už je jen na vývojářích, jak titul dotáhnou. Kromě úpravy ovládání a lehce zmatečného začátku zatím nemám co vytýkat. Hra je rozhodně i nadále v mém hledáčku a já se velice těším na plnou verzi.
