První dojmy z bety Call of Duty: Vanguard

Share on facebook
Sdilet
Share on twitter
Sdílet
Share on linkedin
Sdílet
Zdroj: IGDB.com

Beta měla původně probíhat od 18–20. září, Sledgehammer Games se ale rozhodlo prodloužit ji o další dva dny, a to od 18–22.září, díky čemuž jsme se na hru mohli podívat do hloubky. V dnešním článku si povíme, jak se nové Call of Duty hraje, jak vypadá, co nového přináší a v čem naopak by potřebovala hra ještě doladit. V betě jsem strávil něco málo přes 20 hodin a hrál jsem na konzoli PS4 Pro.

Nový engine nese ovoce

Beta nabídla čtyři mapy, z nichž se každá nacházela v zcela odlišném prostředí, a ukázala, v jakých podmínkách a na kterých bojištích se multiplayer bude odehrávat. Jednoznačně se jedná o lokace, které jsou z singleplayerové části hry, proto si už teď můžeme udělat obrázek o tom, kam nás její příběh zavede. Mapy a jejich detaily jsou díky použitému enginu z Call of Duty: Modern Warfare 2019 neuvěřitelné překrásné a nebojím se říct, že se jedná o jedny z nejkrásnějších lokací, které kdy Call of Duty nabídlo. Detaily všech čtyř map, které beta obsahovala, jsou rozmanité, boj se často odehrává současné v budovách i na otevřeném prostranství, a díky historicky přesným lokalitám hra navozuje skutečnou atmosféru druhé světové války.

Mapy, prostředí a jejich detaily

Když Sledgehammer oznámilo, že při vydání hry bude 20 map, měl jsem obavu, aby to nebyly pouze kopie map z jiných dílů série Call of Duty. Beta Vanguard mě z toho omylu ihned vyvedla – ačkoliv byly k vyzkoušení pouze čtyři mapy, jsou extrémně zajímavé, detailní, a každá nabízí jiný herní zážitek. Jsem zvědavý na zbytek map a jejich zasazení; ačkoliv se jedná pouze o betu, měli jsme možnost navštívit Německo, Rusko, Francii a Japonsko. Teď něco málo k samotným mapám.

První ze čtyř zmíněných map je Hotel Royal, která se nachází v Paříži. Jedná se o menší mapu, kde se bojuje převážně uvnitř hotelu a na střeše. Prostředí mapy je nádherné a hráči navozuje dojem, že se vede boj i mimo hotel. V dáli také můžeme vidět Eiffelovu věž.

Další mapa, která je přibližně stejně velká jako Hotel Royal, je Eagle’s Nest neboli Orlí hnízdo, které se nachází v německém Obersalzbergu. Lokace samotná je nádherná, všude, kam se podíváte, jsou zasněžené hory. Budova Orlího hnízda, která se nachází uprostřed mapy, připomíná luxusní sídlo nacistických pohlavárů. Ačkoliv se může zdát, že se boj vede převážně v samotném sídle, není tomu tak. Většina bojů se naopak odehrávala na kraji mapy, kde volně můžete procházet mezi budovou a často měnit svoji pozici.

Třetí a největší mapa, kterou beta nabídla, je Red Star neboli ve zkratce Stalingrad. Celá lokalita je zasněžená a ze zničeného prostředí jde usoudit, že se dostáváme do doby, kdy už německá armáda začala bitvu o Stalingrad zásadně prohrávat. Design lokace je tak skvěle zpracovaný, že i přes velikost mapy narazíte poměrně málo na zakempené hráče v budovách. Když se mi do rozbitých budov povedlo probojovat, nepřátelský tým často na tato kemperská místa zatlačil a z těchto pozic nás buď vypudil, nebo nás rovnou zcela zlikvidoval.

Čtvrtou a poslední mapou bety je ostrov Gavutu nacházející se v Japonsku. Toto je má nejoblíbenější mapa z těch, které beta nabídla. Kombinuje převážně boj na pobřeží, ale také na otevřeném prostranství uprostřed mapy. Lokace je velikostí mezi Hotel Royal a Red Star, v zásadě je to středně velká mapa nabízející nádherné japonské pobřeží a vylodění amerických jednotek na ostrově.

Druhá světová válka v barvě

Gunfight samotný je takřka identický s Call of Duty: Modern Warfare 2019 a Cold War. Beta nabízela pět základních módů, Team Deathmatch, Domination, Kill Confirmed, Patrol a Search and Destroy. Tyto módy stačily na to, aby si hráč udělal představu o tom, jak se bude nové Call of Duty hrát. Mechaniky hry jsou převážně vzaty z Modern Warfare 2019, kde fungovaly výborně. Co se týče Cold War, tam naopak to, co nefungovalo, bylo opraveno a zakomponováno do Vanguard. Gunplay je stejně rychlý a svižný jako v obou předešlých dílech – žádnou týmovou spolupráci zde nehledejte, o tom Call of Duty nikdy nebylo – když nebudu zmiňovat Warzone, ale battle royale patří do jiné kategorie.

Nejdůležitější opravená mechanika z Cold War je Aim Assist, který na konzolích fungoval naprosto příšerně, a to byl také důvod, proč běžné hráče FPS na konzolích Cold War tolik odradil. Ve Vanguard Aim Assist funguje naprosto skvěle, hrál jsem s Dualshockem a Aim Assist pomáhá hlavně tehdy, když se nepřítel pohybuje opravdu rychle. Jen pro doplnění, Aim Assist není pomocník, který bude automaticky mířit na nepřátele za vás v jakýchkoliv podmínkách, tak Aim Assist nefunguje.

Co se do hry vrátilo, jsou killstreaky, které jsou opět závislé pouze na počtu zabitých nepřátel v řadě. V Cold War killstreaky fungovaly na principu nasbíraných bodů, a proto se vytrácela odměna za to, když jste v řadě zabili například deset hráčů. K dobrých killstreakům se tak dostali i hráči, kteří hráli opravdu špatně, což znevýhodňovalo převážně dobře hrající hráče. To je také důvod, proč byl systém bodů killstreaků v Cold War tak špatný. Na mapách docházelo k strašným masakrům, protože každý druhý hráč měl nějaký killstreak. Ve Vanguard se k dobrému killstreaku za 7–10 zabití dostanou pouze ti lepší hráči a nestává se tak, že každý druhý hráč soustavně spamuje nějaký killstreak. Co se týče killstreaků samotných, jsou prakticky stejné jako v Cold War nebo ve starších dílech série Call of Duty.

Nová mechanika, která do hry dorazila, je trajektorie granátu, díky níž při hození vidíte ukazatel, kam granát poletí a dopadne. Jedná se o velice příjemné zpestření, kdy hráče ukazatel nutí přemýšlet, kam a jak granát hodí, aby byl co nejvíc efektivní. Díky tomu nevznikají, nebo alespoň jsem si toho nevšiml, situace, kdy převážně na malých mapách hráč po respawnu systematicky začne házet granát na první místo, které uvidí. Za to dávám velký palec nahoru.

Call of Duty Vanguard - trajektorie granátu

Asi každého čtenáře a milovníka série Call of Duty nejvíce zajímají zbraně a jejich úprava. Call of Duty: Vanguard nabízí největší možnosti úpravy zbraní, které kdy v sérii Call of Duty byly. Mechanika úpravy a expení zbraní je převzatá z Modern Warfare 2019 s jedním podstatným detailem. Nově si na zbraně můžete přidat až deset attachmentů. Díky tomu si zbraň můžete přetvořit k obrazu svému, není problém si z odstřelovačské pušky udělat pouze pušku nebo z SMG útočnou pušku, nabídka je obrovská a každý si zbraň přizpůsobí svému stylu. Jen dodám, že bohatá nabídka úpravy zbraní hře bere hodně ze stylistiky druhé světové války. Například moje STG 44 na 20. úrovni připomínala moderní AK-74, proto poznamenám, že ano, jedná se spíše o moderní bojiště 21. století zasazené do druhé světové války.

Problémy a obavy pouze v betě?

Stále je ve hře spousta věcí, které budou chtít do vydání podstatně upravit a předělat. První věc, která mi na betě vadila, byly samotné zvuky. Zvuky zbraní jsou perfektní, ale nefungují správně ve chvíli, kdy u sebe střílí například osm hráčů. Zvuk se často zasekával a působil nepřirozeně. Ve hře se nachází i výbušná munice, která je extrémně efektivní, ale neuvěřitelně otravná. Když hráč střílí, dost mi vadilo, že zvuk munice při zásahu často nešel slyšet, ale slyšel jsem pouze zvuk výbuchů. U výbušné/zápalné munice ještě zůstanu, příšerné je i grafické provedení zásahu do nepřítele. Pokud vás tímto typem munice nepřítel zasáhne, takřka vůbec nic nejde vidět a po několika hodinách hraní, z toho začnou bolet oči, protože efekt výbuchů je extrémně přesvícený. Jedním z problémů, které jsem zaregistroval, je celkově velký počet efektů ve hře. Možná si říkáte, že to bylo ve všech dílech Call of Duty, a v zásadě máte pravdu, bohužel ve Vanguard je tolik efektů, že jsem měl často obrovský problém rozeznat přátelské jednotky od těch nepřátelských. Tomu nepomáhá ani fakt, že všechny postavy vypadají stejně. 

Největší obavy mám osobně z nového systému použití deseti attachmentů na jednu zbraň. V Cold War, ale převážně ve Warzone, bylo vybalancování zbraní obrovský problém. Často se zde hraje určitá meta, která je nejsilnější a nejefektivnější. Vanguard se propojí se Warzone, Modern Warfare 2019 a Cold War a už teď se balancování zbraní začínám obávat. Vývojáři si touto mechanikou mohou způsobit obrovské potíže a hře to může víc uškodit než jí dát. 

Kde Vanguard selhává na všech frontách, mnohonásobně víc než v obou předchozích dílech, jsou spawny nepřátelských i přátelských jednotek na mapě. Často se mi stávalo, že jsem ze spawnu nevyběhnul ani pár metrů a okamžitě mě nějaký hráč zabil, a těchto situací mám zaregistrovaných možná i desítky. Bohužel jsem tento problém zaznamenal na všech čtyřech mapách.

Překvapen v pozitivním slova smyslu

Chyby, které momentálně trápí betu Call of Duty: Vanguard, budou s největší pravděpodobností do vydání hry opraveny. Pokud mám napsat, jaké mám zatím první pocity z nového dílu do série COD, tak jsou jen pozitivní. Nemám ze hry tak skvělý pocit jako z Modern Warfare 2019, ale naopak je mnohem zajímavější a zábavnější než Cold War, který mě tolik nebavil. Jedním z nejdůležitějších faktorů je i kampaň, která vždy tvořila srdce všech dílů Call of Duty, a minimálně doufám, že bude delší než v Call of Duty: WW2, kde šla dohrát i za čtyři hodiny. Z Call of Duty: Vanguard mám po času stráveném v betě dojem, že by se mohlo jednat o jeden z nejlepších dílů série vůbec. 

Hra vychází 5. listopadu 2021 na PC, Playstation 4, Playstation 5, Xbox One a Xbox Series X/S. Můžete se těšit na podrobnou recenzi příběhové části a multiplayeru, kterou vám neprodleně přineseme krátce po vydání.

Share on facebook
Sdilet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn