Původní Xbox dorazil na trh před téměř 23 lety. Společnost Microsoft jej vyrobila především z obav, že by herní konzole mohly v blízké budoucnosti vytlačit osobní počítače. Z komerčního hlediska Xbox neuspěl, ale pomohl Microsoftu zapsat se do povědomí lidí jako výrazný aktér na herním trhu. A také na něj vyšla spousta zajímavých her. Jak si je ale dnes zahrát? Není to úplně nejmodernější zařízení, optická mechanika nemusí být funkční a mnoho dnešních televizí již neumožňuje připojení přes kompozitní ani komponentní kabel. Jako nejpohodlnější řešení se nabízí emulace, která dnes již funguje na dobré úrovni.
Emulovat Xbox? Ale proč?
Není tomu tak dávno, kdy pořádný emulátor původního Xboxu ani neexistoval. Což byla poněkud zvláštní situace. První konzole od Microsoftu totiž mezi hráči často byla popisována jako de facto klasické PC nacpané do netypické krabice. Částečně to byla pravda. Zatímco konkurenční PlayStation 2 a GameCube sázely na speciální zakázkový hardware, Xbox se vydal odlišnou cestou. Nejenže využil procesorovou architekturu x86, ale dokonce byl složen z modifikovaných komponentů určených pro klasické počítače. Jádrem konzole byl procesor Intel Pentium III doplněný o speciální grafickou jednotku odvozenou od populární karty Nvidia GeForce 3. Používala kernel založený na jádru operačního systému Windows 2000, ale s počítači přesto plně kompatibilní nebyla a obsahovala také speciální čipy, k nimž scházela veřejně dostupná dokumentace.
Jeden z hlavních důvodů, proč se vývojáři emulátorů celá léta příliš nesnažili odhalit taje Xboxu pomocí reverzního inženýrství, samozřejmě spočíval v nabídce her. Těch pro Xbox vyšlo něco okolo tisíce. Tedy čtyřikrát méně než na neuvěřitelně úspěšný PlayStation 2, ale stále více než na Dreamcast a GameCube. Jenže většina široce známých a atraktivních her z nabídky Xboxu zároveň vyšla na jiných konzolích nebo na PC. Skutečných exkluzivit tak zelené konzoli dodneška zůstalo málo a jsou tvořeny hlavně hrami nezdařenými nebo nedostatečně známými. Do té druhé kategorie patří kousky jako Gunvalkyrie, Crimson Sea, Dino Crisis 3, America's Army: Rise of a Soldier, Brute Force, Breakdown, nebo Blinx: The Time Sweeper.
Nejde však jen o exkluzivky. Xbox byl zdaleka nejvýkonnější a technicky nejvyspělejší konzolí šesté generace, takže v podstatě všechny multiplatformní hry (nevyšly-li zároveň na PC) jsou na něm k sehnání v té nejvybroušenější verzi s nejdetailnějšími texturami, největším množstvím částicových efektů a tak vůbec. Vzhledu her přispěl i fakt, že je Xbox většinou uměl prezentovat pomocí neprokládaného obrazu (pokud nevíte, o čem je řeč, doporučím vám náš článek, který tuto zapeklitost vysvětluje).
Emulovat na čem?
Než začnete stahovat neoficiální emulátory, měli byste vědět, že novější generace Xboxu nabízí emulaci v rámci (bohužel již nerozvíjeného) programu zpětné kompatibility. Na Xboxu One a Xboxu Series X/S najdete proprietární emulátor Fission, který má výbornou kompatibilitu, a dokonce podporuje parádní 4K grafiku. Bohužel na něm mohou běžet jen vybrané hry, jejichž paleta je omezená hlavně licenčními důvody. V současné době by mělo jít zhruba o 65 titulů, mezi nimiž ovšem nechybí klenoty jako Black, Panzer Dragoon Orta, Red Dead Revolver, nebo Conker: Live & Reloaded.
Výrazně rozsáhlejší knihovnou podporovaných her se může chlubit Xbox 360 a jeho emulátor Fusion. Konkrétně se jedná o cca 460 titulů, což je blízko k polovině všech her, které na původní Xbox byly vydány. Hardware Xboxu 360 neumožňuje příliš vysoké rozlišení a ne všechny hry běží bez problémů, nicméně i tak je jeho využití zajímavou možností. Jde přece jen o modernější mašinku, jež si stále rozumí se současnými televizemi. Jen pozor na to, že podpora emulace je oficiálně vázaná na přítomnost originálního harddisku přímo od Microsoftu. Jen ten totiž obsahuje speciální oddíl, na němž je příslušný software nahrán.
Z neoficiálních emulátorů třetích stran jsou dnes aktivní zejména projekty Cxbx-Reloaded a xemu. První jmenovaný má nízkou kompatibilitu (funkčních by mělo být 16 % existujících her), ale jeho výhodou je možnost spouštět i vybrané hry určené pro arkádový systém Sega Chihiro, který s Xboxem sdílí architekturu. Vysoce kompatibilní je naopak xemu. To je založené na low-level přístupu, tedy na přesné softwarové emulaci. Daní za přesnost jsou ovšem nezanedbatelné hardwarové nároky. Na některých sestavách proto ani kompatibilní hry nemusí být zcela hratelné, protože zkrátka poběží příliš pomalu. Navzdory důrazu na věrnost nabízí novější verze xemu multiplikátor interního rozlišení, který výrazně pomáhá vizuální kvalitě her.
Ale má to zase pár háčků: xemu vyžaduje k běhu ROM soubory původního BIOSu, jehož kód je stále intelektuálním vlastnictvím Microsoftu a nemůže být legálními cestami volně šířen. Emulátor také nepodporuje čtení fyzických disků. Všechny proto musí být konvertované do formátu XISO, což je lehká modifikace klasických diskových obrazů ISO.