Kdybyste se mě ještě před několika měsíci zeptali, jakou další hru přinese Sony, konkrétně tedy její divize Playstation, na počítače, ani v nejmenším bych neřekl, že to bude právě poslední díl Ratchet & Clank s podtitulem Rift Apart z roku 2021. Osobně bych spíše čekal, že se Sony bude chtít vytáhnout a tak trošku si napravit pošramocenou reputaci s The Last of Us Part I a uspíší port druhého dílu. Nicméně na ten, jak se zdá, si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Vydání Ratchet & Clank: Rift Apart pro mě bylo tedy hodně velkým překvapením, avšak i přesto jsem se na něj hodně těšil a nemohl se dočkat, až si tuto sérii poprvé vyzkouším. S velkým nadšením bohužel přišlo také velké zklamání. Čekal jsem, že po kolosálním průseru s The Last of Us Part I si dá Sony více záležet na technické stránce a optimalizaci, avšak bohužel, to se nestalo, a i Ratchet & Clank: Rift Apart doplácí na různé chyby, které sice nejsou tak intenzivní jako v případě The Last of Us Part I, ovšem na celkovém renomé Sony to rozhodně nepřidá. Jak se titul povedl, vám ukáže naše dnešní recenze.
Parádní jízda plná akce a humoru
Nejdříve si ale něco povíme o samotné hře a jejím příběhu. Ratchet & Clank: Rift Apart je nástupcem, a dalo by se říci, že i přímým pokračováním hry Ratchet & Clank: Into the Nexus, která vyšla před deseti lety, (resp. osmi v případě konzolové verze), tehdy ještě jako exkluzivita pro konzoli Playstation 3. Jak je tedy vidět, mezi jednotlivými díly byla velice dlouhá pauza. Příběh Rift Apart, jak už bylo řečeno, navazuje na Into the Nexus. Robot Clank se v něm snaží potěšit svého kamaráda Ratcheta, údajně posledního žijícího Lombaxe, tím, že opraví tzv. dimenzátor, který umožní vytvářet trhliny a cestovat mezi dimenzemi. Bohužel, do hry vstupuje nesympatický a zlý Dr. Zlotřilec, který dimenzátor ukradne a způsobí s ním velké škody. Vaším úkolem není samozřejmě nic jiného než všechno a všechny zachránit a pokud možno ukončit vládu Zlotřilců jednou provždy. Při vaší cca osmi- až devítihodinové cestě mezi dimenzemi zažijete nejen plno dobrodružství, ale potkáte i dalšího Lombaxe jménem Rivet, která se k vám a vašemu parťákovi později přidá. Výhodou Rift Apart je rozhodně fakt, že nám nabízí možnost hrát za oba dva Lombaxe, tedy jak Ratcheta, tak i Rivet. Škoda jen, že mezi jednotlivými postavami nejde libovolně přepínat v průběhu hry a implementace dvou hratelných postav je čistě v režii příběhu.
Příběh ale já osobně nepovažuji za jeden ze stěžejních aspektů Ratchet & Clank: Rift Apart. Mezi největší přednosti hry totiž jednoznačně patří neotřelý humor, který vás bude doprovázet skoro při každém filmečku. Ten se vývojářům povedl na absolutní jedničku, k čemuž přispívá i samotný dabing postav. Kombinace těchto dvou aspektů zajistí, že se budete při sledování videosekvencí neskutečně bavit. Samozřejmě, jak už to tak u Sony pravidelně bývá, k dispozici je i česká lokalizace v podobě titulků. Za mě tedy bezpochyby velký palec nahoru.
Zdroj: Playstation
Rift Apart boduje i po audiovizuální stránce
Rift Apart musíme jednoznačně pochválit i za zpracování jednotlivých světů, neboli úrovní, chcete-li. Jelikož jde o hru, v níž cestujete vaším plavidlem mezi planetami, určitě vás bude zajímat, jak moc se od sebe tyto světy liší. Fakt, že se vývojáři v tomto ohledu opravdu snažili, lze zpozorovat na každém kroku. Žádná planeta nevypadá stejně, a tudíž se nemusíte bát, že byste se koukali na stále stejné či podobné prostředí. Každý svět je také svým způsobem hráči trochu otevřený a kromě hlavních úkolů vám sem tam nabídne i nějaký ten vedlejšák. Jde tak v podstatě o takovou malou open-world hru, v níž si v rámci možností můžete dělat, co chcete. Rozhodně ale nečekejte žádné rozsáhlé otevřené prostředí. K tomuto má Ratchet & Clank: Rift Apart daleko.
Řádky výše vám určitě naznačily, jak je na tom vizuální stránka hry. Ano, i v roce 2023 vypadá Rift Apart opravdu k světu, až by člověk na první pohled neřekl, že se kouká na dva roky starý titul. Dokonce i mnoho dnešních velkých her by mohlo Ratchet & Clankovi tiše závidět. K tomu si navíc připočtěte i povedené audio či zmíněný nadprůměrný dabing a dostanete kombinací, kterou disponuje jen velmi málo her. Rift Apart je prostě v tomto ohledu tak trochu jedinečný a jednoduše řečeno vystupuje z řady.
Co se týče předností dnes recenzované PC verze, ta samozřejmě nabízí různou škálu grafických nastavení, včetně podpory ultraširokých monitorů 21:9, 32:9 a 48:9. Součástí je i podpora funkcí NVIDIA DLSS 3, AMD FSR 2 a Intel XeSS a možnost zapnutí ray tracingu, a to konkrétně stínů a odlesků. V tomto ohledu se tak jedná dnes již o běžnou plejádu funkcí u moderních titulů na platformě PC, tudíž nic, v čem by Ratchet & Clank: Rift Apart nějak oproti svým konkurentům a předchozím hrám od Playstationu vyčníval, či naopak zaostával. Pokud si nicméně budete chtít vychutnat kvalitu ray tracingu v té nejlepší možné kvalitě (Ray Tracing Very High) v rozlišení 4K a 60 snímcích za vteřinu, budete k tomu potřeba setsakramentsky pořádnou mašinu s aktuální generací grafických karet GeForce RTX 4080 či Radeon RX 7900XTX. Jak je tedy vidět, Rift Apart si dokáže vzít prakticky všechen možný výkon, který současná platforma PC nabízí. Sony rovněž podle oficiálních požadavků slibovalo, že by titul měl na nízké detaily běžet i na poměrně starých strojích, ovšem jak se zdá, tohoto kroku úplně tak dosaženo nebylo a Ratchet & Clank: Rift Apart trápí i přes jeho relativně nízké hardwarové požadavky několik technických chyb. Co je horší, tyto problémy se objevují i na hardwaru několikanásobně výkonnějším.
Zdroj: Playstation
Verze pro PC má své nedostatky, a bohužel jich není úplně málo
Na předchozí kapitolu velmi skvěle navážeme, protože přišel čas si něco povědět i o technické stránce hry. Osobně jsem čekal, že po kolosálním průšvihu s The Last of Us Part I bude optimalizace stěžejním bodem, na který se Sony opravdu zaměří. Výsledek a pocity z fungování Rift Apartu na počítačích jsou však bohužel velmi smíšené. Jak to říct, a přitom neurazit. Asi můžeme s klidným svědomím označit port za více „povedený“ než v případě The Last of Us Part I – u něj úplně nechápu, jestli na všechny chyby vývojáři rezignovali, nebo je jich takové množství, které si vyžádá ještě více času, protože ani po čtyřech měsících není dobrodružství Joela Millera a Ellie Williams nějak extra vyladěně. Je rovněž možné, že všechny nedostatky u tohoto portu ani úplně odstranit nepůjde. Ovšem své, leč menší, problémy má i dnes recenzovaný Ratchet & Clank: Rift Apart. V několika bodech to bude stále stejná písnička, největším problémem je nestabilní snímkovací frekvence, jejíž skutečnou tvář poznáte hlavně při větších soubojích s nepřáteli. Tyto části jsou zároveň kvůli propadům snímků i největším peklem celé hry a dokážou vám hraní drasticky zkomplikovat. Zatímco ve standardních situacích, kdy se pohybujete po světě, byla snímkovací frekvence nejčastěji na úrovni 40 až 60 fps, v náročných scenériích a hlavně ve zmíněných větších soubojích se její hodnota dokázala dostat i pod hranici 30 fps, což u tak rychlé akce, jakou Ratchet & Clank: Rift Apart je, není úplně dobré.
Dalším velkým problémem byly náhodné nevysvětlitelné pády hry, které přicházely prakticky kdykoliv v průběhu hraní. Jednou mi titul dokázal spadnout po hodině od načtení uložené pozice, podruhé vůbec za celé tři hodiny a potřetí i necelých pět minut po zapnutí. Velké díky za automatické ukládání hry, poněvadž spoléhat se jen na manuální, asi by bylo hraní dosti frustrující, byť pád uprostřed boje byl taky velmi pěkný zážitek, kdy jsem se dokázal rozohnit. Nějaké aktualizace do hry už sice přišly a zjevně problémy s pády ustaly, ovšem i tak je potřeba na tento problém poukázat, jelikož asi i v Sony měli testeři zjevně nějakou dovolenou.
Drobné nedostatky jsem zaznamenal také v samotné hratelnosti. Občas se mi postava dokázal někde zaseknout, a i kamera se v některých chvílích neotočila tak, jak by asi měla. Rovněž jsem si při průchodu světem všiml jsem tam nějakých rozmazaných a neostrých textur, které ale nebyly takovým velkým problémem jako pády či propady snímkovací frekvence. Abych celkový dojem nějak zhodnotil, mělo Sony vydání hry ještě o nějaký ten týden či měsíc odložit a zapracovat na vyladění alespoň těch hlavních nedostatků. Věřím, že bychom pak byli všichni spokojeni, i Sony.
Zdroj: Playstation
Hraní na klávesnici a myši ale bylo celkově příjemné
Celkově však hratelnost byla na velmi dobré úrovni a hraní na klávesnici a myši bylo po celou dobu příjemné. Nebýt nedostatků se záseky postavy a občasného blbnutí kamery, troufnul bych celou hratelnost označit téměř za dokonalou. U přepínání mezi zbraněmi velmi vítám možnost využít buď kolečka myši, které například u The Last of Us Part I nebylo, nebo číslic od 1 do 9. Jednotlivé zbraně si můžete ke klávesovým zkratkám přiřazovat libovolně, tudíž si můžete vytvořit kombinaci zbraní, která vám bude pro váš herní styl vyhovovat nejvíce.
Pokud byste si ale chtěli dobrodružství užít pomocí ovladače DualSense, můžete. Verze pro PC oficiální ovladač od Playstationu podporuje, včetně haptické odezvy, tudíž ani v tomto ohledu Ratchet & Clank: Rift Apart nijak nezaostává. A tím jsme se dostali na závěr našeho pohledu, teď už nám nic nebrání si tento kousek zhodnotit a udělit výslednou známku.
