Recenze deskové hry Libertalia: Piráti vzduchomoří

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Před deseti lety se na pulty obchodů dostala desková hra Libertalia s pirátskou tematikou od tehdy málo známého designéra Paola Moriho. Notoricky oblíbený pirátský motiv z ní udělal menší hit, ale po vyprodání zásob se hra potopila beze stopy. Jak se ukázalo, práce Paola Moriho nadchla Jameyho Stegmaiera, který třímá v ruce značnou sílu svého vydavatelství Stonemaier Games, jež stojí za pěknou řádkou velmi populárních deskových her, včetně námi nedávno recenzované deskovky Scythe. Jamey Stegmaier zde doslova vylovil poklad z mořského dna, nicméně Libertalia: Piráti vzduchomoří přesouvá akci z širého moře nad naše hlavy. Ve hře totiž nebudete s vaším korábem brázdit moře od severního pólu po jižní, ale plout na vzdušných proudech po obloze. Rovněž bylo aktualizováno grafické zpracování, byl přepracován režim pro dva hráče, přidána možnost hrát sólo a také několik dalších vylepšení. U nás Libertalii vydává Albi. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nehrál originál, nejsem oprávněn tyto změny kritizovat. Někteří nepochybně přijmou změny s otevřenou náručí a jiní budou milovat nostalgii toho původního. O grafické ilustrace se postaral Lamaro Smith. Dost už bylo řečí, napněte plachty, zvedněte kotvy, vyplouváme!

̶T̶r̶u̶h̶l̶a̶ ‎ krabice plná pokladů

Libertalia: Piráti vzduchomoří je převážně karetní hra s identickými balíčky pro každého hráče, takže karet je zde opravdu mnoho. Malby antropomorfních zvířecích pirátů pak zdůrazňují přechod od širého moře více k fantazii.
Ostatní komponenty jsou z mého pohledu mnohem lepší. Je tu velký pytel s objemnými plastovými žetony kořistí v dlaždicovém tvaru, podobnými těm ve společenské hře Azul. Ty velmi uspokojivě chrastí, když se mezi nimi prohrabujete nebo jich máte plnou hrst. Hráči mají také k dispozici počítadla bodů, která jsou efektně provedena jako truhlice s pokladem. Ta slouží k zaznamenávání a sčítání vaší kořisti, kterou si přivezete z každé plavby. Dále nechybí dublony – žetony mincí z klasického kartonu. Buďme upřímní, upgrade na kovové mince bude pro hraní této hry na vrcholu seznamu přání většiny hráčů, a ty lze pořídit v e-shopu Albi.
Hlavním komponentem je samozřejmě hrací deska plus menší destičky, které se na ni pokládají a které mají různé vlastnosti. Herní plán je oboustranný a vše je uspořádáno úhledným a efektivním způsobem usnadňujícím orientaci. Jedna strana desky znázorňuje moře klidné, zatímco druhá strana bouřlivé. Jak bouřlivá, tak klidná strana hrací desky obrazně posilují bouřlivost hráčské interakce.

Vzhůru do oblak, letečtí anarchisté

Libertalia: Piráti vzduchomoří je zábavná hra pro jednoho až šest hráčů, ve které má každý hráč na začátku hry k dispozici stejnou sadu šesti postav – karet. Šest začínajících pirátů je vybráno náhodně. Jedna osoba zamíchá svůj balíček a lízne si šest karet, ostatní hráči najdou přesně stejné karty ve svých balíčcích. Počáteční nastavení je velmi rychlé. Každá postava má jedinečnou hodnost od 1 do 40 a nějaký typ speciální schopnosti, kterou lze uplatnit ve čtyřech různých fázích: denní, večerní, noční a přístavní.
Hra se hraje celkem na tři plavby, z nichž každá má rostoucí počet dní, to jest čtyři, pět a šest. Víte, co dělá skvělého piráta? Ví, kdy má být ve správnou chvíli chamtivý. Cílem je se zaopatřit na důchod, tedy nashromáždit co největší poklad. Po každé plavbě si hráči sečtou dublony, které nasbírali, a zaznamenají je do svého počítadla pokladů. Na konci hry je ten, kdo nashromáždil nejvíce kořisti, nejlepším pirátem všech sedmi moří.
Na začátku každé plavby (kola) jsou žetony kořisti náhodně rozloženy do příslušných obdélníčků na herním plánu. Existuje sedm typů žetonů kořisti, z nichž každý má jiné použití nebo peněžní hodnotu. Jeden z žetonů je relikvie a je to jediný čistě negativní žeton, i když se mohou objevit postavy, které je mohou použít kreativním způsobem k získání dublonů.
Hráči pak každý den (tah) vyloží jednu postavu z karet ze své ruky, aby se pokusili získat žeton kořisti. Po zahrání jsou všechny postavy seřazeny na desce ostrova podle jejich číselné hodnosti a aktivují své denní schopnosti v tomto pořadí. Je zřejmé, že tyto schopnosti se značně liší, protože existuje čtyřicet postav a všechny karty mají čísla představující sílu postavy.
Po denních schopnostech následují schopnosti večerní, které se řeší v opačném pořadí, od nejvyšší hodnosti zprava doleva. Kromě toho si hráči vyberou také žeton kořisti z příslušného dne. Vzhledem k tomu, že všichni hráči drží stejnou skupinu karet, dochází pravidelně k remízám, které jsou rozseknuty pomocí hráčovy reputace. V průběhu hry mohou určité postavy ovlivňovat tuto reputaci pozitivně i negativně, aby zlepšily své postavení. Tento klíčový prvek může být rozdílem mezi truhlou se zlatem a prokletou relikvií. Poté jsou piráti jsou vráceni z ostrova na jejich loď, kde se aktivuje noční fáze.
Tento proces se opakuje každý den plavby. Po posledním dni cesty si každý hráč zahraje svoje přístavní schopnosti a nakonec se spočítají všechny kořisti a dublony, které se zaznamenají v truhlicích. Následně se odhodí zbylé postavy a losují se nové.

Mix jednoduchosti a komplikovaného rozhodování

Jednoduchost pravidel nepopírá hloubku strategie, která je této hře vlastní. Hráči si nikdy nemohou být stoprocentně jisti, že zahrání nejvýše postaveného piráta z jejich ruky jim přinese nejlepší žeton kořisti. Věci komplikuje také to, že hráči navzájem vědí, ke kterým kartám mají přístup všichni ostatní, takže se hra stává myšlenkovou hrou předvídání tahů protihráčů. Jinými slovy, „vím, že vědí, že mám kartu, o které si myslí, že vím, že budou hrát.“
Pokud má hráč nižší reputaci, ví, že nevyhraje remízu o poklad. Měl by tedy stále riskovat a hrát nejvyššího guvernéra, i když prohraje nerozhodný výsledek? Nebo by se možná měl spolehnout na schopnosti členů posádky, kteří jsou na nižší úrovni, aby získal zaručenou odměnu?
Je to vzrušující mix jednoduchosti a komplikovaného rozhodování, díky kterému je hra zábavná. Pak často nastává skutečná dávka chaosu při vyšším počtu hráčů, protože dostupná kořist a pořadí postav se může během denní fáze docela změnit.
Sólo režim jsem si užil mnohem víc, než jsem čekal. Abych to stručně shrnul: sólový hráč hraje normální hru proti dvěma automatizovaným protivníkům – jednomu, který hraje náhodně, a druhému, který se každé kolo zaměří na konkrétní žetony kořisti na základě zadní strany horní karty dobíracího balíčku Automa. Je to docela vynalézavé a překvapivě dobře simuluje hru s nízkým počtem hráčů.
GP uvozovky

Libertalia: Piráti vzduchomoří představuje výlet na širé moře… tedy oblaka plná dobrodružství. Hraje se rychle a je velmi zábavná ve všech počtech hráčů, mimo hry ve dvou, kde tolik nezáří. Jen málo dalších her se hraje v pěti a šesti hráčích s tak malými časovými prostoji. Se spoustou taktiky jde o dobrou deskovou hru, kterou mohu s čistým svědomím doporučit.

Klady

variabilita žetonů kořisti
sólo až šest hráčů
skvělé umění a grafický design
znovuhratelnost
velký výběr karet

Zápory

hra pro dva hráče úplně nefunguje
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn