Je to už více než rok a půl, kdy mi na stole přistál poslední kus série Rudý děs od Kryštofa Franciška. Nyní se tento český komiksový autor vrátil s pokračováním a my se můžeme zvesela podívat na to, jak si Sára a její tým nyní ve vesmíru jede dál. Ostatně, ve druhém díle udělala docela velký pokrok, navíc po ní stále touží nepřátelská strana. Je to ale už nějaká doba, kdy jsme se do tohoto dobrodružství pustili naposledy, także už vás určitě zajímá, co se děje nyní?
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Série:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
Vydání:
Kryštof Franciško
Kryštof Franciško
Kryštof Franciško
Rudý děs
36
barevný
sešitová
2025
první
Pokračujeme koncem
Když už se v Sářině životě nemůže stát skoro nic horšího, skončí ve výcviku, v němž je nutné si přiznat, marná. Navíc po předchozích událostech je i vcelku otřesená. Naštěstí se objevuje na základně Reinhardta Schmidta, západoněmeckého dobrmana, jenž má na planetě Tantal na starosti základnu Eisenstein. Brutální, divoký, ale moudrý pes jí samozřejmě dá šanci. Projdi touhle zkouškou a jsi v armádě, Sáro. Tak jednoduché to je.
Mít kvalitního důstojníka kolem sebe se vždycky hodí, že? A co když si také konečně uděláte kamaráda? Velice příjemnou vzpruhou komiksu byl mexický kohout Esteb Díaz, který je sice manuálně schopný jako McGiver, ale jinak to s ním není zase tak vábné. Naštěstí má dobrý smysl pro humor a jako správný kur je ukázaný jako zbabělý, nervózní a neschopný.
Zatímco příběh se posouvá opět jenom o kousíček kupředu, musím říct, že se mi postavy začínají více zamlouvat. Ano, stále nemám rád Sáru, což považuji u hlavní postavy za škodu škodu a asi se to ani nezmění, ale Esteban a Reinhardt mi neuvěřitelně padli do noty. Stále totiž obdivuji, jak kombinace animálnosti a lidskosti autorovi sedí. Nejen, že je to funkční, ale také extrémně poutavé, a jsem ještě nezmínil vizuál.
Zdroj: Kryštof Franciško
Rudý děs 3 staví na skvostném vizuálu
A akvarelová kresba Kryštofa Frančiška? Stále skutečně dechberoucí. Jemné barevné přechody a strukturální textura vytvářejí atmosféru, která je jak nostalgicky retro, tak znepokojivě moderní a každá stránka působí jako samostatný výtvarný obraz.
Umělecký styl nepostrádá hloubku. Nápadné, avšak přirozené rozpíjení barev a nepravidelné linie navozují pocit surovosti, připomínající staré válečné plakáty nebo dobové ilustrace, a přitom zachovávají expresivitu a detail.
Zvířecí postavy jsou vykresleny s nečekanou citlivostí i surovostí. Akvarel dodávájejich obličeji a postoji autentický charakter, který digitálním metodám často chybí, a činí je emotivními a fyzicky přítomnými. Kompozice panelů využívá široké barevné plochy k vyvolání skoro až animální atmosfery, ale co by se také u zvířat dalo čekat, že? Moc se mi také líbí, jak nyní vynikají kulturně-politické symboly, jež nabývají až emblémové síly. Obecně je vizuální podoba celé série jedinečná a silně osobní. Było to tak od prvního dílu a Rudý děs 3 tento styl stále zachovává a ještě více prohlubuje.
Celkově se mi stále líbí, jak autor tvrdě buduje narativ a příběh na pomezí studené války, kdy převládá deprese, temno, beznaděj a strach z konfliktu na obou stranách, byť na každé z nich jsou trošku šílenci. Nutno také podotknout, že mi už chybí trošku větší rozjezd. Komiks je sice vizuálně nádherný, na to nejde říct křivého slova, ale mám třetí díl a když vezmu v potaz, že Rudý děs 1 był prakticky prequel, na němž se staví doteď, a pokračování ukázalo Sáru jako mládě při výcviku, už jsem očekával něco trošku jiného. Nějaký ten skok dál v ději, něco super mega wow.
Zdroj: Kryštof Franciško
Bonus Opričník
Autor mi poslal i krátký nádavek ze svého bonusového díla Opričník, které v roce 2024 vyšlo ve Vějíři, sborníku české mangy. Musím říct, že v tomto krátkém vyprávění mě nejvíce překvapil přechod z nádherného barevného akvarelového vizuálu, kterým se autor pyšní, k černobílému. Nevím, jestli existuje černobílý akvarel, to bych lhal, ale ani ve dvou barvách Rudý děs takhle neztrácí svoje kouzlo, byť tedy nutno přiznat, že ty barvy jsou to, co právě recenzované dílo dělají magické.
V příběhu se dozvíme, co se dělo v mládí Agáty Nicolaescu, která jako brutální a zlá vyznavačka východního myšlení bytostně nenávidí svobodný Západ. Ono by to s ní asi nebylo tak hrozné, kdyby nebyla vážně násilná a bezcitná. Opričník je sice kraťoučké dílo, ale vidět origin této supice bylo fascinující. Já mám s tímto počinem vlastně jeden jediný problém. Když pominu krátký rozsah, který vážně není na škodu, tak to prostě není manga. To, že je to černobílé, neznamená, že je to manga. Chybí mu typické stylistické prvky japonské komiksové tradice. Vyprávění, panelování i výraz postav se více přibližují evropskému nebo jak je to u Opričníka, příliš autorově stylizaci. Manga přece není jen o barvě, ale o celkovém přístupu k formě i vyprávění. Na výsledném hodnocení Rudého děsu ale bonus vliv mít nebude.
Zdroj: Kryštof Franciško
Rudý děs 3 je skvělé a nádherné vizuální dílo, které se může svou atypičností měřit se světovou špičkou. Bohužel, dějově nás skoro nikam neposouvá a jedná se skoro až o příběhovou výplň. Na stranu druhou, poznáme nové postavy a nová zákoutí Tantalu. Navíc když si odmyslím, že tohle není titul do masivní produkce, musím říct, že ve fyzické podobě působí komiks velice dobře. Opričník je poté už jen taková třešnička na špičce dortu.
