Jméno Jack Rozparovač zná v dnešní době snad skoro každý. Bylo o něm natočeno mnoho dokumentárních filmů a napsáno nespočet odborných publikací, které o jeho řádění prozradily mnohé. Odborníci a tzv. „ripperologové“ si ale stále kladou otázku, kdo oním Rozparovačem vlastně byl. Jaké byly jeho motivace? Proč řádil ve Whitechapelu a proč se jeho oběťmi staly zrovna prostitutky? Podobných otázek existuje mnoho, ale na žádnou z nich zatím neexistuje jednoznačná odpověď. Nicméně se o to pokusila popkulturní média, která přišla s nesčetnými teoriemi, že by se nedaly spočítat ani na prstech obou rukou. Svou vlastní nabízí rovněž česká spisovatelka Tereza Kadečková, jež se ve své knize Rudý podzim: Lov na Jacka Rozparovače vydala poněkud netradičním směrem a na slavnou legendu o Whitechapelském vrahovi nahlíží po svém.
Autor:
Ilustrace:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Tereza Kadečková
Petr Štich
Golden Dog
Radka Pavlíková
260
černobílý
vázaná
2026
978-80-53027-96-0
první
Zdroj: Golden Dog
Jmenuji se Jack a rád vraždím ženy
Je rok 1888 a londýnská společnost je rozdělena na dvě skupiny: chudé a bohaté. Zatímco smetánka si užívá tepla a pohodlí, chudí obyvatelé Whitechapelu trpí hladem a zimou. Obě skupiny mezi sebou vedou tichou válku, ale tu naruší narůstající zločin. Ulice jsou zamořené těly mrtvých žen rukou neznámého vraha vystupujícího pod přezdívkou Jack Rozparovač. Na stopě mu je chudá zpěvačka a herečka Fairy Fay, která má s vrahem nevyřízené účty. Musí se proto spojit s detektivem z vyšších společenských vrstev, aby vraha a jeho řádění navždy zastavila. Podaří se jí to, nebo skončí jako jedna z jeho obětí?
Pojmout legendu o slavném vrahovi originálně není úplně snadné. Jack Rozparovač byl zadaptován tolikrát, že se stále opakující motivy, témata a postavy promítají neustále dokola. Jinak tomu není u knihy Rudý podzim. Problém ale je, že podtitul Lov na Jacka Rozparovače je trochu zavádějící. Samotný vrah tu totiž nehraje moc velkou roli a je spíš šedou eminencí, která zřídkakdy ovlivňuje rozvíjející se vír událostí. Nejde o odhalení vraha a jeho motivací. Pozornost se zde soustředí především na konflikt mezi chudou a bohatou vrstvou obyvatel. Podžánr steampunk je navíc takovým hezkým doplňkem, který knihu ozvláštňuje, ale autorka s ním moc nepracuje. Někdy se příběh až moc zaměřuje na věci spojené právě s podžánrem a hlavní záhada pomalu ztrácí na významu. Ve finále se tyto dvě věci spíše nepřímo doplňují, a když jedna strana ustoupí do pozadí, druhá vyjde na povrch a na chvíli zaujme první místo.
Postavy, které táhnou příběh
Na první pohled se může zdát, že je postav mnoho, ve skutečnosti jich je ale jen pár. Rychle se vám vryjí do paměti, snadno je rozeznáte od ostatních a každá z nich vás zaujme svou osobností a charakteristikami. Všechny hrají v příběhu svou nezaměnitelnou roli a posouvají děj o notný kus dál.
Hlavní hrdinkou románu je již zmíněná Fairy Fay, která je slavnému vrahovi žen od jejich prvního setkání neustále v patách. Je docela tvrdohlavá, nenechá si do ničeho mluvit a ráda dělá vše podle sebe. I když se zdá, že je protagonistka tou neporazitelnou a bezchybnou Mary Sue, která si poradí s jakýmkoli problémem, není to pravda. Fay sice je nezávislá, odvážná a umí se o sebe postarat, ale není dokonalá. Dost často chybuje, ale učí se a snaží se udělat správnou věc. To samé se dá říct o detektivovi Robertu Murphym, jenž zaujímá roli deuteragonisty. Na rozdíl od Fay působí sobečtěji, ale zároveň spravedlivě. Oba mají odlišný přístup a hezky se doplňují. Není to klasický detektiv, který má pro každou věc tu správnou odpověď. Spíš jde o hrdinu, který si musí projít těmi nejhoršími překážkami, aby se k pravdě dopracoval. Právě tvrdá píle a snaha doprovázejí Murphyho na každém kroku, který ale často vede k jeho záhubě.
Autorka Tereza Kadečková skvěle ztvárňuje také vedlejší postavy, které hlavním hrdinům buďto pomáhají, nebo vstupují do cesty. Nejsou to typické karikatury znázorňující dobro a zlo, ale morálně pokřivení či dobrosrdeční lidé, kteří jsou formovaní životními zkušenostmi a těžkými podmínkami Whitechapelu 19. století. Bohužel nedostávají tolik prostoru, ale když s nimi nějaký ten čas strávíte, nechcete, aby hned odešli.
Zdroj: Golden Dog
Whitechapel plný špíny a strojů
Steampunková viktoriánská Anglie žije vlastním životem a poznáte to už od prvních stránek románu. Ulice Whitechapelu jsou špinavé, plné chudinských čtvrtí, prostitutek a věčných povalečů nebo chudáků zasažených bídou. Nad hlavami vám poletují vzducholodě a ulice chrání armády automatonů. Román do toho kombinuje nelehkou politickou situaci, korupci, občanskou válku a roli místních gangů. Kniha pracuje s mnoha zajímavými prvky, z nichž je cítit depresivní atmosféra 19. století natolik, až z toho běhá mráz po zádech.
Pochvalu si také zaslouží zakomponování historických osobností nebo skutečných prvků a situací. Pro někoho to možná budou maličkosti, ale pokud případ Rozparovače znáte aspoň trochu, mile vás překvapí a vyvolají úsměv na tváři. Autorka věrně a odpovědně pracuje s historickými materiály a je to vidět nejen na seznamu použité literatury, ale také na životopisném rejstříku skutečných postav, jež naleznete na konci knihy.
Jeden lístek na Rozparovače, prosím!
Titul Rudý podzim: Lov na Jacka Rozparovače od nakladatelství Golden Dog je typickou detektivkou, která milovníkům tohoto žánru nabídne přesně to, co hledají. Napětí, strach a pořádnou záhadu. Pro ostřílené čtenáře nebude ale ničím, čím by je zaujal. Finální rozuzlení není uspokojivé a některé možná zklame, že román Terezy Kadečkové končí tak náhle. Odhalení identity slavného vraha už vůbec není překvapivé a v podstatě na něm nezáleží. Celkově jde ale o příjemné čtení, které dokáže na dva nebo tři večery příjemně zabavit.
Česká spisovatelka Tereza Kadečková ve svém novém díle Rudý podzim: Lov na Jacka Rozparovače zpracovává příběh o slavném vrahovi netradičně. Nejde o typickou detektivku z řady whodunit, ale o sociální román zaměřující se na těžký život lidí na sklonku 19. století. Společně s hlavními hrdiny zažijete napětí, z něhož vám bude běhat mráz po zádech. Ačkoli jde o příjemnou jednohubku, některé možná zamrzí, že samotný Whitechapelský vrah tu hraje malou roli. I když jeho účast funguje, jeho zakomponování je možná až zbytečné a pravděpodobně by se obešel i bez něj.
