Jako historik velké tradice a kultury jsem k RuneFactory: Guardians of Azuma přistupoval s obezřetným očekáváním. Měl jsem obavy, že půjde jen o další derivát fantasy země plné stereotypů, kde mytologie slouží jen jako kulisa. Ale hned první hodiny hry mě přesvědčily, že vývojáři z Marvelous se skutečně ponořili do hloubky asijské symboliky a přenesli ji do výpravného, emocionálně laděného příběhu, který si zaslouží pozornost každého milovníka východního narativu. Hra se snaží nejen vyprávět příběh, ale ukázat způsob, jakým člověk může znovu navázat vztah s přírodou, spiritualitou i komunitou. A přitom na rozdíl od Dynasty Warriors, které klade důraz na militarizovanou hrdinnost Azuma, hledá ticho, tanec a léčivou sílu rytmu.
Cesta jednotlivce k harmonii světa
Příběh se točí kolem konceptu Celestálního kolapsu, náhlého přerušení toku runické energie, která kdysi propojovala zemi, lidi a božstva. Vy, jako bezejmenný poutník, se znovuzrodíte v těle tzv. EarthDancera, média mezi duchovním a hmotným světem. Jako v klasických taoistických textech (např. Zhuangzi), váš hrdina nevědomky objevuje, že jedinou cestou k obnovení světa není boj, ale porozumění a soulad s řádem věcí.
Každý krok na mapě tak není jen mechanickým přesunem, ale metaforou vnitřní proměny. Rozhovory s obyvateli vesnice Jaro, Léto, Podzim a Zima nejsou jen úkoly, ale střípky do mozaiky toho, co znamená obnova. Významným momentem je navázání vztahu s Clarice, tajemnou postavou, která věří, že lidstvo by se mělo naučit žít bez run, a právě její konflikt s hlavní postavou patří k nejzajímavějším dilematům celé hry.
Co však dělá příběh skutečně výjimečným, je jeho morální hloubka. Jakmile hráč pochopí, že bohyně, která vás vedla, je sama příčinou kolapsu (bestie) jako akt zoufalé ochrany před zkažením lidstva, titul přestává být o záchraně světa v tradičním smyslu. Stává se reflexí o tom, co to znamená „obnovit rovnováhu“. Je možné, že by návrat magie znovu přivedl lidstvo k destrukci? A to hlavní? Budete to vy, kdo rozhodne, jakou cestou se lidstvo samo vydá. Jo a jsou tam draci, na to jsem málem zapomněl.
Zdroj: IGDB.com
Rune Factory: Guardians of Azuma ukazuje krásy alternace
Z hlediska hratelnosti je titul elegantním spojením tradičního farmaření (kterého je na můj vkus až moc), runových rituálů a real-time soubojů s důrazem na taktiku a rytmus. Farmaření už není pasivní klikání, ale aktivní taneční sekvence, které evokují rituální zemědělství v tradiční Číně, při použití nástrojů jako svatý buben nebo bambusová hůl, získáváte nejen suroviny, ale zároveň probouzíte duchovní síly krajiny. Velmi dobře zapracovaná je vesnická logistika, kde jednotlivé části vesnice propojujete skrze energetické proudy, což připomíná systém feng-šuej: správná orientace přináší sílu, špatná disharmonii a selhání.
Souboje jsou svižné, ale nejsou o slepém mačkání tlačítek jako třeba ve Sword Art Online: Last Recollection, ale jednotlivé runové útoky a pohyby EarthDancera vytvářejí choreografie, které nejen ničí nepřátele, ale symbolizují obnovu rovnováhy. Ovládání je intuitivní, ale náročné na přesnost, zejména při střídání elementů během boss fightů, kde se kombinují útoky větru, vody, ohně a země. Nicméně to s efekty působí naprosto nádherně a naplňuje žánr JRPG maximálně, jak se dá čekat.
Jsou zde i AI společníci jako Woolby nebo Clarice, kteří se chovají solidně a v určitých misích umožňují i taktický přístup. Hra má dobře řešený systém učení schopností a vývoje zbraní, a zachovává ten magický rytmus, který dělá z každého úspěchu nejen mechanický pokrok, ale i symbolický posun vaší postavy.
Zdroj: IGDB.com
Pomalejší start, epické levelování
Hra má velké ambice a většinou je naplňuje, jenže ta vážnost a pomalé tempo může být pro některé hráče překážkou. Samotný dungeon design je místy monotónní, některé části se příliš opakují (zejména zóna Podzimního města), a „přirozený“ vývoj vesnice bývá blokován umělými bariérami. K tomu připočtěme absenci lokalizace do čínštiny, ironicky u titulu silně inspirovaného východní filosofií, a je to průšvih. Přesto nelze hru obvinit z povrchnosti. Vše, co dělá, má hlubší význam. Jen ne vždy to hráče motivuje držet se příběhu v jeho pomalejších fázích.
Grafika Rune Factory: Guardians of Azuma je designově extrémně působivý. Vizuální styl se opírá o pastelové barvy, akvarelové pozadí a výraznou symboliku čínského ornamentu. Božstva ročních období připomínají sochy z hory Longmen nebo chrámové nástěnné malby dynastie Tang. Každá má unikátní vzhled i pohyb, který odráží jejich sezónní povahu. Vesnice jsou rozděleny podle ročních období, každá je esteticky i designově odlišná: Jarní vesnice je plná sakur, podzimní má oranžovou záplavu listí, zimní ticho zní bílou melancholií. Dynamické světlo a denní cykly posilují atmosféru, a každá mapa má své výtvarné minimum i maximální efekt.
Audio složka je stejně jemná jako obrazová. Hra využívá tradičních japonských a čínských nástrojů, tedy shamisen, guqin, dizi a vrství je na sebe v ambientní a zároveň narativní zvukové vrstvě. Rituály mají svůj vlastní hudební jazyk, ve kterém se mění tempo podle úspěšnosti, a při bitvách se melodie zrychluje ve stylu operních dramat. Dabing v japonštině působí autenticky, anglický překlad je solidní, i když některé věty při překladech ztrácí metaforickou nuanci, protože je to prostě o čínských dějinách. Přesto ten dabing je srdcem hry, zůstává v hlavě. Dlouho a pevně.
Zdroj: IGDB.com
Rune Factory: Guardians of Azuma je výjimečný titul i mezi současnými JRPG a fantasy simulátory. Je to hra, která se nebojí být pomalá, symbolická a emocionálně hluboká, a právě proto zasahuje na místech, kam jiní jen zlehka škrábou. Jako fanoušek čínské historické kultury v tom vidím něco víc než jen estetický kýč: je to pokus o skutečný herní most mezi mýtem, meditací a narací. Hra není bez chyb, ale její výšky převažují nad slabšími místy. Pokud hledáte duchovní příběh, rytmickou hratelnost a kulturní přesah, tady vám nabízíme víc, než čekáte. Je to tanec, který stojí za to následovat.
