Jestli je Píseň ledu a ohně těžkým, desetichodovým banketem plným jedu a zrady, tak Rytíř sedmi království je pro mě poctivý, horký guláš a vychlazené pivo v přístavní krčmě. Je to přesně to, co jsem potřeboval, abych si připomněl, proč Západozemí tak miluju, aniž bych u toho musel mít otevřenou wikipedii s rodokmeny. Tahle kniha, sbírka tří novel (Potulný rytíř, Přísežný meč, Tajemný rytíř), se odehrává zhruba sto let před Hrou o trůny. Nejsou tu (skoro) žádní draci, Bílých chodců se nikdo nebojí, ale Targaryeni stále sedí na Železném trůnu. Je to pro mě návrat ke kořenům, k dobrodružství, které má nádech legendy o králi Artušovi nebo Robinu Hoodovi, a já jsem si to užil od první do poslední stránky.
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Počet stran:
Rozměr:
Hmotnost:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
George R. R. Martin
Pavel Růt, Marc Simonetti
Argo
Západozemí
Richard Podaný
280
168 x 239 x 21
569 g
černobílý
vázaná s přebalem
leden 2014
978-80-257-1264-1
9788025712641
první
Zdroj: Argo
Dunk a Egg jako Chip a Dale Západozemí
Srdcem téhle knihy pro mě není historie nebo lore, ale vztah dvou hlavních postav. Ser Duncan Vysoký, neboli Dunk, je ten typ hrdiny, kterému musím fandit. Je to hromotluk, skoro sedm stop vysoký, silný jako vůl, a jak sám o sobě říká: „Dunk, co vypil truňk, tupý jako lenochův meč.“ Není to žádný intrikán, ale prostý chlap, který se snaží chovat čestně ve světě, který čest často trestá. A k němu máme Egga. Holohlavého, drzého kluka, který je mnohem chytřejší, než by měl být, a který je ve skutečnosti... no, řekněme, že jeho jméno Aegon napovídá hodně. Jejich dynamika, kdy obrovský rytíř chrání malého prince a malý princ poučuje obrovského rytíře, je pro mě absolutním vrcholem Martinova psaní. Je to vtipné, dojemné a neskutečně lidské.
Samotná kniha pak obsahuje tři novely a každá má pro mě své kouzlo. První, Potulný rytíř, mě dokonale uvedla do děje skrze turnaj na Ashfordu. Tady jsem pochopil, že i když je to „jen“ spin-off, Martin nic nešidí. Napětí by se dalo krájet. Druhá, Přísežný meč, je moje srdcovka. Je to menší, komornější příběh o sporu o vodu v době sucha, ale Martin na něm geniálně ukazuje, jak funguje loajalita a jak staré války (v tomto případě Černožárská vzpoura) vrhají dlouhé stíny. A třetí, Tajemný rytíř? To už je čistokrevná martinovská jízda plná zrady, dračích vajec a politiky, kde jsem si musel dávat pozor, kdo je kdo, ale díky Dunkově přímočarému pohledu jsem se v tom neztratil.
Víte, na těchto třech povídkách mě zaujala především jedna věc. Změna perspektivy. V hlavní sáze sledujeme krále a lordy, kteří hýbou světem. Tady jsme dole v blátě. Spíme s Dunkem pod širákem, počítáme každý měďák na jídlo a cítíme prach cest. Vidíme, jak rozhodnutí těch nahoře dopadají na obyčejné lidi. Je to pro mě mnohem osobnější. Když Dunk dostane ránu v turnaji, cítím to s ním. Když se bojí, že selhal jako rytíř, bojím se o jeho čest taky. Martin dokazuje, že umí napsat příběh, který je lehčí a vtipnější, ale přitom neztrácí tu syrovou realističnost, pro kterou ho zbožňujeme.
Zdroj: Argo
Rytíř sedmi království je skutečně příjemný epos
Největší předností povídek je jejich začátek a konec. Martin bere to maximum, co prodává v sáze, a zhutní to na pár stran na doslova mikropříběhy jedné dvojice. Je to parádní, malé, funkční a přitom hrozně prosté. Je to jako číst krásnou, nesložitou středověkou fantasy, možná i bez toho fantasy, protože to je příběh spíš o středověkém rytířství. O loajalitě, o cti, o přátelství. O vztahu rytíře a jeho panoše. O dospívání, o přátelství. Víte, jak se neustále omílají ty romantické ctnosti nezaprodaných rytířů? To je, prosím, Dunk. A pro změnu o rozmazlených princích a zbohatlické šlechtě? To jsou pro změnu všichni ti ostatní a tady je právě to nejdůležitější udržet svoji ctnost.
Když tak porovnám všechny tři povídky, musím říct, že jsem si neskutečně zamiloval tu první jménem Potulný rytíř. Dunk začíná svou kariéru, stává se serem, hlásí se do turnaje. Kolem něj jsou ale Targaryeni a jestli jsme se něco naučili, tak to, že jen někteří jsou skutečně normální a ti nenormální tady dominují. Mimochodem, co se momentálně týká trailerů na HBO, tak jsou zde dokonce přesné citace právě z této povídky a je to neskutečně boží. „TO MEZI VÁMI NENÍ ANI JEDEN POŘÁDNÝ RYTÍŘ???“ Husí kůže.
Každopádně v nějaké širší perspektivě jsou povídky silné, pohodové a dobře napsané. George Martin je prostě dobrý autor. Psát umí, vykreslit postavy též, prakticky není o čem diskutovat. Navíc těmito povídkami opět odhaluje kousek ze svého vytvořeného světa, nyní krásně po období Černožárských rebelií, upevnění dynastie na trůně a ukazuje nám, že krev prostě není voda.
Akorát je zde podle mého něco, co nazvu zaklínačský reverzní přístup. Zatímco Zaklínač má naprosto propracované povídky a jsou boží, tak sága je jen dobrá. Rytíř sedmi království je jen dobrý, zatímco Písně ledu a ohně jsou boží. Jak říká klasik, něco tomu prostě chybí, a já si naštěstí dokázal velice rychle zodpovědět co.
Zdroj: Argo
Komentář odborníka na Západozemí
Víte, osobně si myslím, že Písně ledu a Ohně autor George Martin nikdy nedokončí, za onen seriálový konec s Branem Starkem obdrželi tvůrci seriálu pomalu Zlatou Malinu. Může za to osekávání scénáristů? Ano. Seriál nikdy ty gigantické knihy nepojme. Tak to prostě je. Jenomže Rytíř sedmi království ve své tří příběhové sbírce trpí podobnou chorobou. Martin těch povídek slíbil devět, a i když jsou neskutečně skvělé, už nyní víme, že šest příběhů chybí, včetně toho z Letohradu, Dorne nebo samotné Zdi. Prakticky ty povídky cliffhangerují samy sebe a je to prostě divné. Ironicky si pak myslím, že vzhledem k tomu, že seriál Rytíř už má schválené tři série, tak pokud budou úspěšné, nevěřím tomu, že by klidně další dvě nevznikly. Ale to už bude pak ta nekvalita, na níž nejsme zvyklí.
Rytíř sedmi království je podle mě pohlazením po duši každého fanouška fantasy. Je to návrat k čistému dobrodružství, kde čest ještě něco znamená (nebo se o to hrdina alespoň snaží). Dunk a Egg jsou dvojice, kterou jsem si zamiloval víc, než většinu postav z hlavní ságy. Pokud vás děsí tloušťka knih ze Hry o trůny, tohle je ideální vstupní brána. A pokud jste veteráni jako já, je to povinná četba, která vám doplní spoustu historických souvislostí a hlavně vás prostě a jednoduše královsky pobaví. Byť to není to nejdokonalější, co kdy budete držet v ruce.
