V nedávné době se roztrhl pytel s boomer shootery. Jejich oblíbenost stále narůstá a díky jejich precizní retro atmosféře přinášejí vzpomínky na stará dobrá devadesátá léta. Po nedávné úspěšné střílečce Darkenstein 3D se mi do rukou dostalo další dílo inspirující se slavnými akčními značkami. Tím je pekelná střílečka SATAN od českého vývojáře, která hráče zavede do postapokalyptického světa, jejž ovládly temné síly pekla.
Pekelná jízda po česku
Ve hře SATAN se ujmete role bezejmenné hrdinky, která se nezalekne žádné brutality. Poté, co se satanisté vloupali do kostela a povraždili všechny její milované, se rozhodne vzít osud do vlastních rukou. V cestě jí budou stát nejen šílení fanatici, ale také nejhorší bytosti pekla v čele s jejich stvořitelem a vládcem. Protagonistce nezbývá nic jiného, než se vyzbrojit krucifixy a povraždit vše, co peklem zavání.
Český vývojář pod přezdívkou Gamefruit si bere inspiraci z mnoha slavných titulů. Jeho projekt je směsicí slavných sérií Doom, Wolfenstein, Quake nebo Blood. Nicméně ve srovnání s těmito legendárními klenoty dost pokulhává. Po příběhové stránce je titul hodně přímočarý a neodvažuje se přijít s nějakou komplexní zápletkou nebo propracovanou hlavní postavou, které byste fandili od začátku do konce. Místo toho vás vyzbrojí smrtícími nástroji spravedlnosti a hodí vás do světa, kde za hlasitého metalu stříkají hektolitry krve. Samo o sobě to není špatně, ale hra těžko zaujme někoho, kdo se v tomto chaosu chce vyznat a blíž poznat svět, ve kterém hraje.
Zdroj: igdb.com
Doom jako vyšitý, nebo ne?
Milovníci výzev a vysokých obtížností v titulu SATAN zalíbení nenajdou. Hra nezkouší vaše dovednosti, reflexy či orientační smysl. A už vůbec ne schopnost zacházet se zbraněmi. Právě naopak. Je hodně jednoduchá a nebojím se říct, že i primitivní. I když spoléhá na rychlé tempo, zpomalují ji problémy s umělou inteligencí nepřátel.
Narazíte zde na plejádu originálních protivníků, z nichž někteří nápadně připomínají ty ze série Doom od id Software. Kromě zmíněných satanistů se střetnete s duchy, chrliči nebo stoupenci samotného Ďábla, kteří oplývají speciálními útoky. Vzhledově jsou všichni odlišní, ale chováním nikoli. Nejde o nepředvídatelné záporáky, před kterými byste se měli mít na pozoru, ale o hloupé a lehce přemožitelné postavy. Nejen že nedokážou otevírat dveře, ale mnohdy o sobě dávají vědět všemožnými pazvuky, takže je pro ně téměř nemožné přepadnout vás ze zálohy. Hra bohužel nesází na přímý kontakt s nimi a kvůli tomu nepředstavují hrozbu. Hraje se bezpečně a jestli se bojíte každého škrábnutí, můžete si zalézt do nejvzdálenějšího kouta a odtud likvidovat ty, kdo po vás jdou.
Tento zádrhel je především vidět u bossů, kteří jsou snad méně nebezpeční než jejich poskoci. Titul SATAN vám je nijak nepředstaví a po jejich poražení si ani neuvědomíte, že jste s nějakým bossem vůbec bojovali. Menším zklamáním je zároveň absence výběru jednotlivých úrovní. Po dohrání musíte začít od začátku, takže si oblíbené pasáže zahrajete teprve tehdy, až se k nim znovu dostanete.
Peklo, jak má být
Autorovi se ale podařilo zobrazit chaotickou atmosféru světa, kde největší strach nahánějí stísněné temné koridory. Většina úrovní se odehrává za denního světla na otevřeném prostranství. Navštívíte tak několik lokací, jako jsou kostely nebo vylidněné ulice zničeného města. Pravý zážitek ale začíná v katakombách a lesích, kde převažuje ticho a tma. Rozmanitost těchto úrovní je vybalancovaná hudebními motivy. V otevřeném prostranství je více akční a metalová, zatímco v temných úrovních mysteriózně hororová.
Pekelná atmosféra funguje, ale hratelnost tolik ne. Napříč hrou se vám do rukou dostanou různé zbraně. Začínáte typicky tou nejslabší, v tomto případě dřevěným krucifixem, a postupně získáváte ty nejsilnější, jako jsou upilovaná brokovnice, Thompson, granát se svěcenou vodou nebo magický kříž. Přestože vás hra nutí tato „udělátka“ střídat, nenajdete v nich skoro žádný rozdíl. Liší se pouze vzhledem a udělují takřka stejné poškození.
Kromě nábojů a léčivých lektvarů sbíráte také relikvie. Na rozdíl od klasiky Wolfenstein 3D, kde sbírání pokladu navyšovalo hráčovo skóre, má v tomto projektu praktičtější využití. S pomocí kněžích můžete vylepšovat své zdraví či sbírat speciální zbraně. Artefakty jsou ale skryté za mnoha tajemnými chodbami. Bohužel ne tak dobře skryté, jak si fanoušci FPS her představují. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu tyto chodby vyčnívají, tudíž snadno rozeznáte, kde skrytá chodba začíná a končí. Pokud tyto místnosti přece jen nenaleznete, jsou tu ještě svatyně, jež vám zvýší maximální zdraví. Těchto léčivých prostředků je ale až moc. Hráč se tudíž necítí jako oběť, ale jako predátor, který díky značnému množství léčivých prostředků uloví vše, co mu přijde do cesty.
Zdroj: igdb.com
Když technika škobrtá
Hra na první pohled funguje bez problémů. Ačkoli v ní není tolik závažných chyb, které by kazily dojem z hraní, přesto jich pár najdete. Tou první a zároveň nejviditelnější je samotné rozlišení. Nastavené výchozí rozlišení je 1280×720, pokud jej budete chtít navýšit, obrazovka se zvětší a neumožní pohled na modely vašich zbraní.
Potíž nastává v případě nešikovného zaseknutí se o textury. Jakmile se tak stane, hra spadne a uložená pozice nepůjde znovu načíst. Titul vás tak nutí neustále ukládat na každém kroku. Ať už používáte pevné nebo rychlé savy, bez pravidelného ukládání riskujete ztrátu postupu. Pokud tak neučiníte každých pár minut, může vás hra kvůli menšímu nedorozumění vrátit na začátek.
Hezké, ale nedokonalé
Titul SATAN nabízí množství zábavy, ale nikoli takové, u které byste museli strávit víc jak dvě nebo tři hodiny. Nejde o intenzivní střílečku, při níž by vám z čela stékal pot, ale o klidnou jízdu, při jejímž hraní se nebudete stresovat. Hordy démonů čekají a pokud jste odvážní natolik, abyste se jim postavili, zvažte koupi této hry. Díky její nízké ceně se vyplatí si ji zahrát a užít si tak krátkou herní jízdu, která nepřinese ovoce, ale také ne nudu.
Český vývojář pod přezdívkou Gamefruit přišel s průměrným, leč ambiciózním zážitkem, který nemusí sednout každému. Po grafické stránce sice připomíná pixelartové skvosty z devadesátých let, ale z hlediska hratelnosti se jim nevyrovná. Titul SATAN je primitivní střílečka, při níž nemusíte zběsile utíkat před nepřáteli, ale jen pevně stát na jednom místě a střílet po všem, co se k vám přiblíží. Avšak přichází s vlastními nápady a vylepšeními, které mu dodávají vlastní identitu, s níž se lehce odlišuje od jiných boomer shooter titulů současných let. Jestli vám nevadí štípavý pach neutuchající touhy po povraždění všeho, co se hýbe, vyzkoušejte si ji a udělejte si na ni vlastní názor.
