Wolfenstein 3D – zrod legendy

Share on facebook
Sdilet
Share on twitter
Sdílet
Share on linkedin
Sdílet
Zdroj: igdb.com

Nedávno jsme se v rubrice Retrohraní přenesli zpět v čase ke skvělé hře Return to Castle Wolfenstein. Nyní si opět připomeňme něco málo z historie. „Wolf“ vychoval prakticky několik generací hráčů a pojmy „Wolfenstein“ nebo „B.J. Blazkowicz“ jsou velmi dobře známé napříč herní komunitou. Nyní se přesuneme do 5. května roku 1992, kdy byl Wolfenstein 3D oficiálně vydán a začal psát historii.

id Software psalo historii ještě před Wolfem

Vývojáři z id Software byli velmi šikovní ještě před samotným Wolfensteinem. Vytvořili hry jako Hovertank 3D a Catacomb 3-D. Tyto kousky disponovaly značně „horší“, nebo spíše primitivnější, grafikou a zpracováním. Obě hry byly celkově méně propracované a nebylo v nich použito tolik „moderních“ technologii.

Zlom nastal se hrou Wolfenstein 3D, který nejen že šlapal jak švýcarské hodinky, ale kromě plynulosti nabídl i působivější vizuální stránku včetně dějového zasazení. Nicméně je na hře znát, že tvůrci vstupovali do neznámých vod a v některých prvcích se hodně krotili.

Hra byla moderním restartem titulu Castle Wolfenstein z roku 1981 a vývojáři měli z počátku problémy značku vůbec získat. Nicméně ochranná známka původní hry propadla, a tak mohl vzniknout projekt Wolfenstein 3D. Ten pak měl jasný cíl: být rychlejší a akčnější variací svého 2D předchůdce.

Původně mělo být ve hře možné prohledávat mrtvoly, což nakonec vývojáři zamítli s tím, že by se takto narušilo svižné tempo, o které jim šlo především. Wolfenstein 3D už tak byl jakýmsi odklonem od tehdejších žánrů poptávaných her, které byly hlavně strategické. Proto svým způsobem určil tempo žánru FPS.

Vydavatelství hry FormGen navíc chvíli před vydáním hry přišlo s obavami, že se hra jeví příliš násilná a že až moc připomíná druhou světovou válku. Vývojáři však na tento popud příslušné prvky ještě znásobili a přidali dokonce i kostlivce a více krve.

Wolfenstein 3D shooting

Zdroj: igdb.com

Hra, která psala dějiny FPS

Ostatně ono objevování žánru, bez určitých měřítek nebo specifikací, je i ve srovnání s některými dnešními hrami. Pohybujete se po nepřehledných úrovních, ve kterých se můžete orientovat snáze snad jen díky přítomnosti mrtvol nebo nevylootovaných předmětů. Pokud na zemi leží vojáci, patrně jste zde již byli, pokud se kolem vás nic nenachází, případně je zde možnost něco sebrat ze země, jste zde poprvé. Případně můžete patřit ještě do sekce hráčů, kteří si nechávali určité „záchytné body“, aby věděli, kde už byli a kde ne.

Samotná struktura jednotlivých úrovní ve stylu bludiště je jeden z hlavních konceptů a také problémů Wolfensteinu 3D. Kvůli tomu se mnoho hráčů na hře pěkně navztekalo, protože bloudili a chodili v kruhu i několik hodin. Tento fakt měl však také ve své době za následek tvoření prvních herních komunit. Tyto komunity se za pomocí telefonování, případně i dopisů, fotek a obrázků snažily jiným hráčům pomoci a vymýšlet nejlepší průchody jednotlivými úrovněmi.

Jak bylo u hry vždy vtipně poznamenáno, „Více času se stráví blouděním než střelbou“, což byla pravda. O to více bylo bolestivé, když jste našli dveře do jiné úrovně, ale neměli jste k nim klíč.

Vývojáři měli smysl pro humor aneb první easter eggy ve hrách

Je všeobecně známo, že vývojáři brali inspiraci, kde se dalo. Mezi jednou z těchto inspirací byla překvapivě i hra Pac-Man, na kterou přímo odkazuje i jedna z tajných úrovní ve hře. Ve hře najdete také dobové žertíky vývojářů, kterými odkazovali na jiné hry nebo ikonické postavy. V dnešní době by se těmto věcem říkalo easter egg.

Do takovýchto tajných místností jste se dostali „ťukáním na stěny“. Respektive jste chodili kolem stěn a stále mačkali klávesu, doufaje, že naleznete tajnou místnost. Mohlo se jednat o vybavení v podobě munice, brnění nebo již zmíněného easter eggu.

Onen smysl pro humor patrně nejvíce vyzněl v jedné z úrovní, kde jste se ocitli v místnosti, v níž nebylo nic. Žádné viditelné dveře ani nápověda, kam jít. Z místnosti jste se tak dostali tím, že jste chodili podél stěn a snažili se pomocí stisku tlačítka otevřít tajné dveře.

Wolfenstein 3D boo

Zdroj: igdb.com

Hratelnost, která by dnes neprošla

Hned při prvním pohledu na hru, když odmyslíte starou grafiku, vás jistě na první pohled praští do očí chybějící zaměřovač. Na možnost cílení pomocí mířidel zapomeňte rovnou. Takové moderny Wolfenstein 3D nemá. Ve hře střílíte takříkajíc od boku, princip neviditelné šachovnice zde funguje velmi dobře. Respektive i když se pohybujete, jak chcete, střelba je jasně definovaná.

Míření a celková ovladatelnost pak je pouze na klávesnici.

Co však na tehdejší dobu překvapí, je již poměrně chytrá AI. Umělá inteligence ovládající nepřátele si nejen pomáhá, ale reaguje také na zvuk po výstřelu a často jde hledat i za roh. Nicméně zde je i „chytrost“ AI nedostatkem, často stačí se pouze šikovně umístit za roh a jednou vystřelit. Nepřátelští vojáci pak vykouknou zpoza rohu a vám stačí jen elegantně sedět, čekat a střílet.

Nicméně se vám může i stát, že se vojáci rozdělí a každý přijde z jedné strany. Jednoho tedy zabijete a druhý vám jde do zad.

Wolfenstein 3D dead

Zdroj: igdb.com

Grafické zpracování a ozvučení

Již pouhým okem je na hře znát zub času. Grafika je opravdu zastaralá a samotné ozvučení je silně stereotypní. Na tu dobu se však jednalo o něco nového ve stylu „to snad není možné, takovou grafiku vůbec vytvořit“.

Největším nedostatkem pak byla přílišná primitivnost celkového konceptu hry. Máte nůž a pak tři zbraně, které jsou prakticky stejné, jen se liší kadencí. Stejný princip je i u nepřátel, tedy krom psů, kteří dokázali opravdu potrápit. Samotní vojáci pak střílí projektily, které vás prakticky ihned zasáhnou, a souboje tak postrádají z dnešního pohledu onu dynamiku.

Z tohoto faktu se patrně nejvíce poučili autoři hry Doom, kteří již o rok později přinesli pestrý arzenál rozdílných zbraní a také pestrou paletu nepřátel. Tento fakt měl za následek, že z pohledu akce, dynamiky a zábavy byl Doom prostě lepší. Pořád to však nic nemění na tom, že Wolfenstein 3D byl průkopníkem, nebo spíše učitelem moderních FPS her.

GP uvozovky

Wolfenstein 3D je z dnešního pohledu nesmírně stereotypní, nicméně se jedná o hru, která právem patří do zlaté knihovničky všech hráčů. Hra byla svého času opravdovým průkopníkem, na kterém vývojáři tento styl teprve pilovali a zkoušeli, co si mohou a nemohou dovolit. Ostatně odkazy na Wolfenstein 3D najdete i v nových hrách ze série, a to jak v podobě zábavných miniher na automatech, tak ve formě plakátů na stěně.

Share on facebook
Sdilet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn