Když si přečtete název Šestnáct způsobů, jak bránit opevněné město, co čekáte? Nějaký suchý vojenský manuál nebo snad zdlouhavou historickou studii o obléhání? Přiznám se, já bych čekal přesně to. Už jsem se psychicky připravoval na nákresy katapultů a poučky o logistice. Místo toho jsem ale dostal do rukou jednu z nejvtipnějších a nejsarkastičtějších knih, které jsem za dlouhou dobu četl. K. J. Parker vás totiž chytře napálí, aby vám pak naservíroval cynickou jízdu, kterou jsem od tak seriózního názvu ale absolutně vůbec nečekal. Tohle skromné a nenápadné veledílo přineslo na český trh nakladatelství Planeta9 a ukázalo jednu podstatnou věc: vážně nelze soudit knihu podle obalu.
Autor:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rozměr:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
K. J. Parker
Planeta9
Ľudovít Plata
448
černobílý
vázaná
142 x 199 x 43
leden 2025
978-80-88626-44-2
9788088626442
první
Zdroj: Planeta9
Jak se nedostatkem armády nenechat rozhodit
Představte si, že jste velitelem posádky obrovského města, ale celá nablýskaná a slavná armáda zrovna odtáhla bojovat někam na druhý konec světa. A přesně v tu chvíli se u vašich bran jako na potvoru objeví nepřátelská horda, která má v plánu všechno vypálit a všechny pobít. To je situace, ve které se ocitne plukovník ženistů Orhan. Není to žádný velký válečník, spíš jen pragmatik, který by nejradši byl úplně někde jinde. S hrstkou vojáků a bandou vyděšených civilistů musí použít veškerý svůj důvtip a inženýrské triky k naprosto šílenému úkolu: udržet město stůj co stůj.
Příběh Šestnáct způsobů, jak bránit opevněné město je geniální ve své přímočarosti, která je ovšem neustále narušována Orhanovými еxkurzemi do hlubin jeho cynické duše. Není to epická fantasy s draky a magií, ale spíš ten nejlepší manuál krizového managementu v praxi, který si můžete přečíst. Myslím tím skutečného krizového managementu, ne toho od ministerstva zdravotnictví. Sledujeme zoufalé pokusy o obranu, které jsou stejně tak chytré a inovativní jako naprosto absurdní. Celé je to vlastně takový průvodce jak improvizovat, když vám osud hází klacky pod nohy. Kniha vás neustále drží v napětí, zda se další šílený nápad povede, a vy se u toho budete smát, i když byste vlastně měli být zděšeni. Což je to největší kouzlo, je to bravurní brutální komedie.
Hlavní hrdina Orhan je totiž absolutní klenot a prototyp nechtěného hrdiny a jediný důvod, který by vám stačil k tomu, abyste knihu milovali. Není to žádný statečný rek v zářivé zbroji, ale cynický, věčně si stěžující a tak trochu zbabělý inženýr, kterému je sláva ukradená. Jeho vnitřní monology jsou plné sarkasmu, černého humoru a nečekaně trefných postřehů o lidské povaze. Všechny ostatní postavy vidíme pouze jeho očima, často značně zkresleně a vždy s patřičně jízlivým a ironickým komentářem o potenciální neschopnosti daného jedince. Je to dokonalý nespolehlivý vypravěč, kterému prostě musíte fandit, i když je to občas pěkný morous.
Zdroj: Planeta9
Šestnáct způsobů, jak bránit opevněné město aneb Jak psát o válce a smát se u toho
Styl K. J. Parkera je kapitolou sám o soběa je jednoduše návykový. Celá kniha je psána z pohledu první osoby, takže jsme Orhanovi neustále v hlavě, ať chceme, nebo ne. Jazyk je přímý, hovorový a plný technických detailů, které jsou ale podány tak srozumitelně, že jim porozumí i naprostý laik. Autor mistrně kombinuje popis brutální reality obléhání s odlehčeným, ironickým tónem. Dlouhá souvětí plná sarkastických poznámek a pesimistických úvah jsou jeho specialitou a dělají i hlad komediálně jedinečný, byť na tématu vlastně nic vtipného není...
Musím smeknout pomyslný klobouk před překladatelem Ludovítem Platou, který odvedl naprosto famózní práci, protože převést takto specifický humor a sarkastický tón do češtiny není vůbec jednoduchý úkol. Pan Plata (jako již mnohokrát tradičně) ale dokázal perfektně zachytit Orhanovu jízlivou a lehce upovídanou náturu, takže překlad působí naprosto přirozeně a dialogy i monology mají ten správný švih. Díky kvalitnímu překladu si tak můžeme knihu užít naplno a bez ztráty kytičky.
Šestnáct způsobů, jak bránit opevněné město má dle mého dva obrovské plusy. První, že se jedná o originální pojetí fantasy bez zbytečné magie a otravných klišé. Je to chytré, drsné a krásně uzemněné vyprávění o tom, jak přežít proti všem předpokladům. Humor, který prosakuje i těmi nejtemnějšími momenty, je jednoduše geniální a dokazuje, že k velkému příběhu nepotřebujete vyvolené hrdiny, ale jen jednoho opravdu chytrého chlápka. Druhé, že Orhanova říše připomíná zkázu velkého Říma se všemi dějinnými částmi, jakými impérium prošlo, než shořelo v plamenech. Tahle nenápadná parabola na Řím je nádherným bonusem.
Zdroj: Planeta9
Aneb I na slunci se najde skvrnka
Pokud bych měl knize přece jen něco málo vytknout, byla by to možná občasná rozvleklost některých pasáží. Orhan je skvělý vypravěč, ale jeho myšlenkové pochody a neustálé odbočky někdy lehce brzdí celkové tempo vyprávění. Čtenáři, kteří preferují rychlý a přímočarý děj, by mohli být chvílemi netrpěliví. Také se kniha téměř výhradně soustředí na Orhana, což je sice její největší síla, ale ostatní postavy tak zákonitě zůstávají trochu v pozadí. Nejde ale o nic, co by zásadně kazilo ten fantastický dojem z celé knihy. Ostatně, Historii Velkého obležení sepsal sám Orhan, syn Siyyahův, Doctus Felix Praeclarisssimus, aby činy velkých mužů nebyly nikdy zapomenuty. Rozumíme?
Šestnáct způsobů, jak bránit opevněné město je naprosto nečekaný literární poklad. Je to kniha, která vás zaručeně rozesměje nahlas, i když popisuje zoufalou a často krvavou situaci. Nabízí jedinečný pohled na válku z perspektivy pragmatického inženýra, nikoliv statečného rytíře. Pokud máte rádi černý humor, sarkastické hrdiny a opravdu chytré příběhy, které si na nic nehrají, je to pro vás absolutní povinnost. Nenechte se zmást seriózním názvem a připravte se na jednu z nejlepších a nejzábavnějších jízd poslední doby.
