Již dlouhá léta se někteří lidé z hráčské komunity snaží přesvědčit širokou veřejnost, že i hry mohou být umění. Faktem ale je, že její velká část tomu stále tak nějak nechce věřit. A řekl bych, že ještě větší část nevěří tomu, že by takovou uměleckou hrou by mohla být střílečka, ve které hráč kosí hordy nepřátel. Nicméně Spec Ops: The Line dokazuje, že i taková hra může existovat.
Gameplay a herní doba
Samotný gameplay není kdovíjak objevný a originální, vlastně je hra vcelku tuctový cover shooter s pohledem ze třetí osoby, který, co se týče mechanik, výrazně připomíná Gears of War. Čeká vás tedy poměrně rychlá akce s častým přebíháním mezi kryty. Na druhou stranu, zrovna systém krytí je zde udělán dobře. Dále zde můžete rozdávat rozkazy k útoku a ošetření vašim dvěma kolegům, se kterými strávíte většinu hry. Také občas můžete pomocí výbušnin rozmetat písek do očí vašich nepřátel, čímž získáte dočasnou taktickou výhodu. Co se týče náplní misí, krom těch klasických je zde občas i nějaké to malé ozvláštnění, např. střílení z granátometu z jedoucího náklaďáku, palba z kulometu v letoucím vrtulníku a hlavně sekvence s minometem, která dle mého rozhodně patří k nejlepším akčním částem hry.
Další jedna z mála opravdu oceněníhodných věcí v tomto ohledu je velký výběr zbraní, kdy si můžete v rámci singleplayerové kampaně a multiplayeru (který však ze svého hodnocení vynechám, jelikož jsem ho nehrál) vyzkoušet mnoho různých druhů pušek, samopalů, pistolí, kulometů, ale i raketomet a další. AI vašich protivníků není špatná, ale ani kdovíjak dobrá, nicméně se vyznačuje vysokou agresivitou. Co se týká AI vašich spolubojovníků, nebojte se, nečeká vás žádné martyrium podobné například tomu, které jste se svými kolegy zažívali v některých misích staré Mafie, naopak vám je schopna často opravdu celkem pomoct. Jinak vám hra napoprvé zabere něco mezi 7–8 hodinami, což sice není moc málo, ale hodně to taky není. Zrovna v případě téhle hry bych i uvítal, kdyby poskytovala o něco více stejně kvalitního obsahu.
Zdroj: igdb.com
Prostředí, zasazení, atmosféra a grafika
Spec Ops: The Line se odehrává v Dubaji zničené četnými písečnými bouřemi. Zde je nutno podotknout, že procházení se v písečné poušti mezi rozbořenými luxusními mrakodrapy, bazény, kluby a jinými stavbami má něco do sebe a je dobrým základem pro budování znepokojivé atmosféry. Grafika hry je na svou dobu, tedy na rok 2012, řekl bych, obstojná.
Zvuk, hudba a dabing
Zvuková stránka hry je rozhodně povedená. Všechny možné výstřely a výbuchy zní celkem dobře, chození po písku zní tak nějak jako chození po písku atp. Nicméně hlavními tahouny hry jsou v tomto ohledu hudba a dabing. Soundtrack, který se většinově skládá z instrumentálního rocku nebo elektronické hudby, skvěle podtrhuje celkovou atmosféru. Navíc se dá dobře poslouchat i mimo hru. Dabing je též velmi kvalitní a o dabing hlavní postavy hry se postaral Nolan North, jenž propůjčil svůj hlas např. i Nathanu Drakeovi ze série Uncharted nebo Desmondu Milesovi ze série Assassin’s Creed.
Zdroj: igdb.com
Příběh
Největším tahounem hry je však jednoznačně příběh a jeho vyprávění. Vy, jakožto kapitán Martin Walker, se se dvěma vašimi kolegy z jednotky Delta Force vydáváte zachránit civilisty do poničené Dubaje. Nečekaně však narazíte na odpor 33. jednotky, která má zřejmě v Dubaji nějaké svoje plány. Tento zvrat nebude rozhodně jediný, na který během hry narazíte. Některé jsou více překvapivé, některé zas méně, ale všechny jsou určitě působivé. Obzvlášť ten téměř na konci vám pak velmi pravděpodobně natolik zamotá hlavu, že budete ještě dlouho přemýšlet, co že se to vlastně stalo, a možná ani tak k odpovědi nedojdete. Je faktem, že samotní vývojáři to dodnes pořádně neosvětlili, takže existuje jen pár více či méně pravděpodobných hypotéz. Úplné konce jsou zde čtyři a záleží jen na některých vašich rozhodnutích v průběhu hry, jakého z nich dosáhnete. Je nutno dodat, že všechny jsou výtečně udělané.
Nicméně se ve hře nacházejí i jiné silné momenty, které se vám vryjí do paměti. Např. z pasáže, ve které se procházíte mezi hromadou mrtvých vojáků otrávených bílým fosforem, který jste na ně chvíli předtím seslali vy, abyste se mohli dostat dál ve své cestě, i když vám to vaši společníci rozmlouvali, poněvadž se jim to zdálo poněkud moc nehumánní, vám nebude zrovna dvakrát příjemně. Autoři obecně nešetřili brutálními naturalistickými výjevy, které vás určitě nenechají chladnými. Ze hry prostě jen číší to, že válku rozhodně neschvaluje a ani se nesnaží z ní dělat karikaturu jako drtivá většina jiných válečných her. Ona vlastně jde vyloženě proti nim, což je rozhodně sympatický přístup. Je tedy fakt, že by to mohlo působit lépe, kdyby těch mrtvol za vámi bylo o něco méně. Nicméně i tak nám zde vývojáři přináší na poměry videoher opravdu nadstandardně dobrý příběh, který by neměl problém se ujmout ani ve filmu či knize.
Zdroj: igdb.com
Závěrečné shrnutí a pár slov navíc
Spec Ops: The Line je hrou, na kterou jen tak nezapomenete. Jedná se o skutečně silný a atmosférický zážitek, který je z vás schopný vyždímat tolik emocí jako skoro žádný jiný titul. K dokonalosti této hře chybí opravdu jen málo, přesto se jí neprodal ani milion kusů. Je to způsobeno především špatnou marketingovou kampaní, kterou pro tuto hru připravil vydavatel 2K Games. Kvůli ní prostě a jednoduše vědělo o hře méně lidí, než by bylo záhodno. Každopádně pokud vám už lezou krkem všechny ty patetické poloparodie na válku typu Call Of Duty, Battlefield atd., je tato hra přesně vás. A i pokud tomu tak není, tato rozhodně stojí za to, abyste si ji aspoň vyzkoušeli. Jsem si téměř jistý, že nebudete litovat.
Recenzi pro Gaming Professors napsal Adam Hemelík.
