Uživatelé a vývojáři si všimli, že Steam v nedávných týdnech přidal nové pravidlo pro všechny, kdo na této klíčově platformě chtějí distribuovat vlastní hry či jiný software. V nově doplněném bodu se píše, že je zakázáno přidávat „obsah, který by mohl porušovat pravidla a normy stanovené zpracovateli plateb a souvisejícími sítěmi platebních karet a bankami nebo poskytovateli připojení k internetu.“ Co vypadá na pohled jako nezáživná právnická hatmatilka, je ve skutečnosti zásadním omezením pro hry s lechtivým obsahem. Například magazín PC Gamer dává toto pravidlo do souvislosti s nedávnou čistkou, která postihla hry pro dospělé obsahující tabuizovaná témata (soupis odstraněných titulů zachytila databáze SteamDB).
I fantazie mají své limity
Pokud se stále nemůžete zorientovat, to zásadní, co potřebujete vědět, je tohle: Společnosti provozující platební systémy a karty, zejména Visa a MasterCard, jsou de facto hlavními regulátory světové pornografie. Tedy alespoň té oficiální. Lidé, co do výroby obsahu pro dospělé investují své peníze, totiž rozhodně nechtějí, aby bylo pro jejich zákazníky obtížné za tento obsah zaplatit. Kryptoměny zatím plnohodnotnou alternativu nepředstavují už jen proto, že podnikavci s erotikou potřebují i jiné druhy bankovních služeb, než je zprostředkování plateb. Visa a MasterCard tak mohou po internetových prodejcích erotického obsahu účinně vyžadovat, aby se drželi jimi formulovaných kodexů. Ty se týkají jak podmínek produkce (např. systému ověřování, že všichni zúčastnění mají patřičný věk a se vším dobrovolně souhlasí), tak obsahu. A právě o obsah se vedou největší spory.
Ačkoli je erotická produkce určena výhradně dospělému publiku, které by mělo mít dostatek zkušeností na to, aby si uvědomovalo, že sleduje nerealistické fantazie, zmíněné kodexy se snaží diváky před potenciálně závadným obsahem chránit. Provozovatelé platebních systémů to dělají proto, aby se případně sami nedostali do křížku se zákonem, nebo nečelili reputačním problémům. Přes jejich filtry zpravidla neprochází násilné a ponižující praktiky, ale také společensky tabuizované motivy (jako je incest) a různé formy nekonsenzuálního sexu. Pod poslední zmíněnou položkou se neskrývají jen nějaké drsné scény předstíraného znásilnění, ale třeba také videa, v nichž aktéři před tím, než upadnou do víru vášně, viditelně popíjejí alkohol.
Japoncům nepomohly ani kostičky
Pokud někdo nevěří, že to zprostředkovatelé plateb myslí vážně, nechť se podívá, co provedli japonské videopornografii. Tu sice lidové stereotypy mnohdy spojují s perverzí a bizarnostmi, ale muži a ženy kultury jistě vědí, že ve skutečnosti prezentuje znatelně krotší praktiky, než jsou běžně k vidění v pornografii západní, a je silně svázaná zákony i přísnými autoregulačními pravidly. Potrpí si však na absurdní dějové premisy, které mužským divákům nabízí lákavou fantazii, v níž je pro ně de facto každá žena sexuálně dostupná. Když ne sama od sebe, tak po použití různých vědeckofantastických zařízení či zázračných afrodiziak.
Visa a MasterCard dosud japonským lechtivým snímkům, jejichž tržby z drtivé většiny zůstávají v Japonsku, podobné úlety dlouho tolerovaly. Změna ovšem přišla v roce 2022, kdy narůstající tlak těchto společností vedl k úplnému uzavření R18, jediného oficiálního webu, na němž si digitální verze necudných snímků od velkých studií jako S1 nebo MOODYZ mohli pohodlně kupovat nejaponští zákazníci. Mamutí japonský e-shop Fanza byl krátce poté bytelně obrněn proti přístupům ze zahraničí.
Vůči tomu se před necelým rokem na svém profilu na síti X ohradil i Taró Jokó (Yoko Taro), mimo jiné autor série NieR. Ten před takto mocnou regulační silou, která přesahuje limity vytyčené zákonem, zvedl varovný prst jako před potenciálním ohrožením svobody slova napříč různými zeměmi. Po chvíli doplnil další komentář: „Není to jen otázka regulace obsahu pro dospělé nebo svobody projevu. Mám pocit, že zde máme bezpečnostní díru ohrožující samotnou demokracii.“
