Nevím, jak u vás doma, ale generace mých rodičů a prarodičů deskovkám příliš neholdovala. Brali je sice coby zábavu pro děti na upršená odpoledne, ale že by si s přáteli něco zahráli, to určitě ne.
Také jste jako děti s rodiči a prarodiči hrávali karty? Žolíky, kanastu, sedmu nebo černého Petra? A později na stolních počítačích solitaire a srdce? Bez nadsázky bych řekla, že alespoň jednu z her, které jsem právě vyjmenovala, hrál naprosto každý.
Ačkoliv zbožňuji strávit celý den u epické partie Twilight Imperium 4, mám i velmi vřelý vztah k malým a chytrým karetním hrám. Takové ty, které díky jednoduchým pravidlům a krátké herní době můžu vytáhnout s kýmkoliv včetně svojí babičky a zároveň mi dají dost prostoru pro nějaké taktické uvažování.
Čím jste se jako děti chtěli stát? Já měla až do střední školy jasno. Chtěla jsem být archeoložkou. Co si pamatuji, toužila jsem objevovat zapomenuté civilizace a zakopané poklady. Až pak mi táta prozradil, že v archeologii se v podstatě nedají vydělat žádné peníze.
Víte, jak nejlépe nalákáte občasné hráče a děti k deskovým hrám? Ukážete jim takovou, kterou nebudou moci odmítnout. Ať již proto, že obsahuje jejich oblíbené téma, nebo klidně i jen proto, že je tak vizuálně natolik podmanivá, že od ní nebudou moci odtrhnout oči.
Když před pěti lety vyšla velmi úspěšná enginebuildingová hra Na křídlech, spustila spolu s jen o méně úspěšnými Parky z téhož roku obrovský zájem o deskové hry s přírodní tematikou.
Mořské hlubiny nás odpradávna lákají svojí tajuplností. Jde o kolébku života, krásnou modrou temnotu protkanou mihotáním slunečního světla a místo plné nejrozmanitějších živočichů a rostlin.
Abstraktní hry jsou velice specifickým žánrem deskových her. Hrají je totiž často lidé, kteří by se našich příliš náhodných moderních deskovek nedotkli ani dvoumetrovou holí. A přitom ty svoje hry zbožňují a tráví s nimi i celý život.
Na párty se dá dělat spousta aktivit. Pít, tancovat, mluvit s přáteli i naprostými cizinci nebo třeba sedět v koutě a mračit se na svět. Pokud hledáte nějakou řízenější formu zábavy, mohou vám dobře posloužit párty hry.
„Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš.“ jsou zřejmě nejznámější věty z filmu Forrest Gump. Do filozofických debat o pravdivosti tohoto moudra se pouštět nebudu. Od vydavatelství Piatnik se však již brzy dočkáme hry, na kterou to sedí naprosto perfektně.
Azul je logická desková hra o pokládání dlaždic a nasbírání tak co nejvíce bodů. Stanete se tu umělci, kteří mají pro krále Manuela I. vyzdobit jeho palác v Portugalsku. Svou inspiraci král získal ve Španělsku v Alhambře z jejích dekorativních keramických dlaždic azulejos.
Ačkoliv už se jedná o velice otřepanou frázi, často opravdu platí, že v jednoduchosti je krása. Ať jako důkaz poslouží, na kolik různých způsobů jsme měli možnost zažít Sokoban, který nás baví už jednačtyřicet (!
