 
                    Lone Wolf: Líheň – jako rodiště
Stalo se to za poslední roky šestkrát. Vždy jsem vyslyšel volání posledního z řádu Kai a přispěchal jsem mu na pomoc, abych sepsal recenzi na jeho další počin. A nebudete tomu věřit. Udělám to i po sedmé.
 
                    Stalo se to za poslední roky šestkrát. Vždy jsem vyslyšel volání posledního z řádu Kai a přispěchal jsem mu na pomoc, abych sepsal recenzi na jeho další počin. A nebudete tomu věřit. Udělám to i po sedmé.
 
                    V polovině července spustilo vydavatelství TLAMA Games předobjednávky na dva nové gamebooky pro nejmenší. Jak je u nich dobrým zvykem, oznámení proběhlo formou soutěže na jejich facebookových stránkách.
 
                    Je to tady, dámy a pánové… nebo bych spíše měla použít oslovení zaklínači a čarodějky? Zatímco uběhlo už neuvěřitelných deset let od vydání hry Zaklínač 3: Divoký hon, Geralt přesto nelení a pouští se v plné síle do dalšího boje s příšerami.
 
                    Upíry nemá nikdo rád. Ani upíři nemají rádi upíry. Krvesajové jsou, jak říká má nejoblíbenější adaptace legendárního hraběte Drákuly, blé ble blé. Proto ve hře nejsou, ale vládnou zde vlkodlaci.
 
                    Jiří Zahradníček na sebe v oboru gamebooků již jednou upozornil. Jeho Havarrské kobky vzaly starý osvědčený koncept dungeon crawlu s minimem příběhu, ovšem s o to barvitějším prostředím a širší zásobou nepřátel k poražení i předmětů k lootování.
 
                    Na jednu stranu dnes máme trend gamebooků, které se snaží posouvat možnosti žánru a hledat nové cesty – ať už způsobem vyprávění příběhu (Druhá země), hloubkou mechanik (Metal Heroes), nebo možnostmi, které poskytují adaptace již existujících děl (Alenčina noční můra v Říši divů).
 
                    Občas je docela škoda, že většina gamebooků vydávaných u nás patří do žánru fantasy. Nic proti Lone Wolfovi nebo Fighting Fantasy, ale nejrůznější díla sword and sorcery mají sklony postupně navzájem splývat.
 
                    Znáte legendu o Beowulfovi? Prosím, řekněte ano. Pokud totiž ne, já si to stejně neodpustím a napíšu vám o ní dva nebo tři odstavce. Jedná se totiž o epos, jenž je dodnes studován a obdivován a jehož historický význam je jedním z těch, které se dají považovat za nevyčíslitelné.
 
                    Že úspěšná kniha dostane jedno nebo dvě pokračování, to se děje docela často. Když se ale nějaká série dočká rovnou padesáti dílů, už je důvod k oslavě. Přesně to se stalo gamebookům Fighting Fantasy, a tak se autoři Steve Jackson s Ianem Livingstonem rozhodli oprášit svou prvotinu, Čaroděje z Ohňové hory.
 
                    Jedna z mých oblíbených kratochvílí je návštěva únikových místností. Sice často nejsme schopni se z nich v časovém limitu dostat ven, vždy si je však náramně užijeme. Však jsme také v rodném Brně vyzkoušeli každou, ke které jsme se dostali.
 
                    Nakladatelství Mytago mi umí udělat neskutečnou radost. Ať už je to vydáváním mé oblíbené, byť kvalitativně pokulhávající série Lone Wolf (Obětování v Ruanonu, Hon na Zrádce), nebo gamebooků jako Druhá země, Pekelný dům či Prokletý hvozd.
 
                    Co se týče dostupnosti gamebooků, momentálně je to u nás jen lepší. Zejména fanoušci Lone Wolfa se už mohou těšit z toho, že více než polovina série se díky nakladatelství Mytago vrátila na pulty obchodů, ale ani fanoušci Fighting Fantasy nepřijdou úplně zkrátka.