Včerejší Developer Direct světu blíže představil čtveřici očekávaných titulů přímo z úst jejich vývojářů. Jedním z vybraných studií bylo Compulsion Games – kanadský tým pracující na slibně vypadající surrealistické adventuře s názvem South of Midnight.
Corinne Busche oznámila svůj odchod ze studia BioWare, čímž ukončila svou osmnáctiletou kariéru ve společnosti Electronic Arts. Její poslední pozicí bylo vedení vývoje kritizované hry Dragon Age: The Veilguard.
Dragon Age: Origins, vydané v roce 2009, je považováno za jedno z nejlepších RPG všech dob. Hra se odehrává ve Fereldenu, jedné z nejdůležitějších částí světa Thedas, který je sužován začátkem Nákazy.
Člověk sotva mrknul a už je tu další nový rok. Hodně lidí si v takový čas dává různá předsevzetí, často s vidinou zhubnout nebo být úspěšný. My hráči ovšem sníme o jiných věcech.
Půvab padesátých let v kombinaci s komplexním vyprávěním a bohatou dynamikou postav dělá z This Bed We Made výjimečný titul v oblasti her založených na příběhu. Za tímto titulem stojí vývojáři z Lowbirth Games.
Osobně prožívám období sucha, kdy mi nostalgicky chybí dvouhlavňová brokovnice, metalový soundtrack, motorová pila nebo Big Fu*king Gun. Proto občasně zabrouzdám do temné části Steamu s myšlenkou, že bych dokázal zalepit prázdné místo, než se vydá nový DOOM: The Dark Ages.
Jak vývojáři z Bioware slíbili, tak to očividně dodrží. Corinne Busche říkala, že Dragon Age: The Veilguard je plnohodnotný zážitek a že není nutné, aby hra měla jakékoliv jiné rozšíření.
Internet je skutečně podivuhodné místo a Dijkstrova Redanian Inteligence vážně neuvěřitelný zdroj informací. Už nějaký pátek víme, že se čtvrtá řada seriálu, na který stejně už nikdo nebude koukat, natáčela ve Walesu.
Za okny přituhuje, ranní odchody z domova halí štiplavá mlha a tma pomalu začíná přebírat nadvládu nad světlem. Víte, co to znamená? Přichází období, kdy se hlavním tématem dne stane blížící se Halloween, kostlivci, strašidla, netopýři a vydlabané dýně.
Pokud jste četli naši předchozí recenzi na první sezónu seriálu The Sandman, pak víte, že se nám živé zpracování životního díla Neila Gaimana převelice líbilo. Nebo aspoň konkrétně mně.
Neil Gaiman je, aspoň dle mého názoru, ve světě komiksů stejně tak veliké jméno jako kupříkladu Stan Lee anebo v klasické literatuře Stephen King či J. R. R. Tolkien.
Někdy může být dobrou terapií jenom přihlížet něčemu, co se tolik blíží naší osobní zkušenosti být svědkem dramatických událostí na plátně, zatímco naši návštěvu cizího života rámcuje stopáž, kterou někdo v produkci stanovil.
