Terminátor od režiséra Jamese Camerona, který vyšel v roce 1984, byl některými filmovými kritiky označován za „brak“, který by neměl existovat. Když se pak dostal k širší veřejnosti, nastal opravdový boom, který se stal novým fenoménem, jenž stvořil naprosto unikátní universum. Není tedy divu, že se svět Terminátora rozrostl o celou řadu filmů, seriálů, ale také videoher, z nichž se rozhodně sluší zmínit FPS Terminator: Resistance, ve kterém můžete hrát i za titulní robotickou postavu. Nezůstalo to však pouze u povedené FPS střílečky. V roce 2024 vývojáři ze Slitherine přišli s real-time strategií Terminator: Dark Fate - Defiance, která byla později rozšířena o DLC Terminator: Dark Fate – Defiance: We are Legion. Terminator: Dark Fate – Defiance si od svého vydání našel pevné místo v srdcích fanoušků RTS titulů, protože dokázal spojit známou filmovou značku s taktickou hratelností, která se odklání od klasického „stavěj a dobývej“ směrem k syrovému boji o přežití. Hráči však od začátku toužili po něčem, co by přineslo širší rozměr celé válce, ne jen sérii bitev, ale opravdové tažení. A právě to se snaží nabídnout nové DLC Terminator: Dark Fate - Defiance: Uprising, na které se dnes podíváme.
zdroj: Slitherine
Rozšíření pro původní hru
Připomeňme, že dějově se titul odehrává v nedaleké postapokalyptické budoucnosti, kdy Sarah Connorová sice zabránila Dnu zúčtování a nevyhnutelnému vyhlazení lidské rasy, ale to nezabránilo umělé inteligenci, aby se stala plně autonomní a začala s bojem proti lidské rase. Jde o samé počátky války. Odboj je teprve v základu, neorganizovaný, nejednotný a bez struktury velení. Úkol je tedy jasný, zorganizovat odboj (ještě před Johnem Connorem jakožto vůdcem) a postavit se Legii (Skynetu).
DLC Terminator: Dark Fate – Defiance: We are Legion vás staví do úplně opačné role. Konkrétně do role Unity 1462, což by se dalo přeložit jako „řídící jednotka 1462“. Prakticky se jedná o vykonavatele rozkazů hlavního řídícího střediska Legie. Dostáváte rozkazy, které musíte realizovat. K tomu jste byli vytvořeni, proto vám Legie dala určitou autonomii a patrně i lepší procesor. I když je kampaň striktně lineární, není to až tak přímočaré. Dle informací, které Legie získala od lidských sympatizantů, hnutí odporu připravuje novou ničivou zbraň, která by mohla Skynet, tedy Legii, úplně odstavit. Za touto zbraní stojí Alex Church, který se tak stává hlavním cílem pro likvidaci.
Tím se dostáváme k DLC Terminator: Dark Fate - Defiance: Uprising. Dějové pozadí se opírá o události předchozího DLC. Poručík Church, jeden z klíčových velitelů odboje, odchází na sever, a velení tak padá na vaše ramena. Na vás proto leží nelehká rozhodnutí, která určí, zda se odboj stane skutečnou silou schopnou zatlačit strojovou Legii, nebo se rozpadne pod náporem nepřítele. Uprising tedy nenabízí lineární příběh v podobě tradiční kampaně. Místo toho vás vrhá do velkého conquest režimu, kde se historie tvoří každým vaším tahem, což je zásadní rozdíl oproti dosavadní hratelnosti.
zdroj: Slitherine
Nový conquest režim: svoboda i odpovědnost
Hlavní novinkou DLC je právě conquest mód, v němž se na velké mapě Spojených států střetávají různé frakce. Svět už není statickou kulisou, ale živou šachovnicí, na které se pohybují nejen vaši vojáci, ale i další strany, od samotné Legie, přes Cartel, až po neutrální Integrátory. Každá frakce má své vlastní cíle a dynamicky reaguje na to, co děláte. Někdy útočí, jindy se brání, a často se jejich kroky protnou právě s vašimi.
V konečném důsledku pak máte konečně dojem, že vaše volby mají širší dopad než jen na jednu bitvu. Zvolíte-li útok na silně bráněný sektor, riskujete, že jiná část mapy zůstane nechráněná. Naopak soustředění na obranu může znamenat ztrátu iniciativy a posílení nepřátel. K tomu se přidává správa zdrojů, zásob a lidské síly, které určují, jak rychle dokážete doplňovat ztráty a rozvíjet armádu. Přestože systém není přehnaně komplexní, vytváří zdravý tlak na plánování a dává každému tahu váhu.
Největší předností Uprisingu je pak právě pocit volnosti, kdy nejste vázáni na lineární kampaň, ale můžete se jednoduše rozhodnout, kam udeříte. Každý tah na mapě přináší nové napětí a nutí k úvaze, zda obětovat zdroje na velký útok, nebo raději posílit obranu. Přidání nových frakcí a jejich specifických interakcí navíc posouvá hru blíže k živému konfliktu, kde není nikdy jisté, co přijde dál.
Bohužel to není ale tak přímočaré. Tedy vlastně je a hráči znalí tohoto herního režimu z jiných her už mají jasno. Ano, repetitivnost. Mnoho misí se liší jen minimálně, a i když mají různé názvy, jejich průběh je podobný: obsadit, bránit, eliminovat. Po několika hodinách se tak dostavuje pocit déjà vu, který snižuje motivaci pokračovat.
Dalším nedostatkem je omezená strategická hloubka. Přestože mapa působí dynamicky, chybí zde prvky jako diplomacie, stavba obranných struktur nebo možnost širší správy spojenců. To by právě díky frakcím dávalo větší náboj a posunulo taktiku o laťku výše. Spolu s výše zmíněnými faktory pak můžete mít pocit, že vedete velkou armádu, ale nástroje, které máte k dispozici, jsou poměrně omezené. Když k tomu připočteme fakt, že armáda je často až příliš soběstačná a nedostatek zdrojů málokdy skutečně ochromí postup, ztrácí hra část napětí, které by conquest mód mohl nabízet.
zdroj: Slitherine
Stále se jedná o poctivou RTS se svými klady a zápory
Taktické bitvy i nadále zůstávají silnou stránkou titulu. I když jádro hratelnosti se nemění, stále je radost sledovat, jak se tanky zakusují do nepřátelských linií, zatímco pěchota v zákrytu ničí stroje zblízka. Nově přidané jednotky navíc poskytují čerstvý impuls i pro zkušené hráče, kteří už měli pocit, že viděli všechno.
Přidány však byly také nové typy misí a drobné variace, které mají rozbít monotónnost. Vedle klasických útoků a obran se objevují například přepady konvojů (nebo eskortování jednotky do bezpečí), případně obsazování strategických bodů. Nejsou to převratné změny, ale pomáhají tomu, abykampaň měla pestřejší rytmus.
Velkým lákadlem jsou pak již zmíněné nové jednotky a vybavení. Do hry vstupuje transportní helikoptéra, která přináší nové možnosti přesunu a podpory, což samozřejmě nabízí také nový taktický prvek.
Samozřejmě titul trpí určitými neduhy základní hry. Umělá inteligence jednotek někdy nereaguje tak, jak by měla, a grafické zpracování působí místy zastarale. Není to nic, co by zásadně zničilo zážitek, ale v kombinaci s opakujícími se misemi jde o výraznou připomínku, že vývojáři ještě mají co dolaďovat.
zdroj: Slitherine
Terminator: Dark Fate - Defiance: Uprising je rozhodně krok správným směrem, který přidává přesně to, po čem fanoušci volali, tedy širší, nelineární tažení, kde se každý tah počítá a kde odboj konečně působí jako skutečná armáda, která se snaží přežít. Zároveň ale ukazuje, že vývojáři zatím jen otevřeli dveře k větším možnostem, aniž by je skutečně naplnili obsahem. Conquest mód je zábavný a dokáže vtáhnout, ale po delší době začne trpět monotónností a nedostatkem hloubky. Nicméně pokud jste si užili původní Defiance a hledátedůvod, proč se k němu vrátit, Uprising vám to rozhodně umožní. Jedná se totiž o solidní rozšíření, které posouvá hru dál a ukazuje její potenciál.
