Leonardo da Vinci, jeden z nejznámějších umělců, badatelů i vynálezců všech dob, se již potřetí vrací na naše obrazovky. Dílna nezávislého slovenského studia Blue Brain Games přináší velkolepý závěr logické adventury, The House of Da Vinci 3, ve které konečně odtajníte všechna tajemství a dáte věci opět do pořádku… snad. Jak nám v posledním rozhovoru prozradil Peter Kubek, vedoucí vývojářského týmu, třetí díl směřuje k velkému finále, jehož završení má údajně velice překvapit. Pojďme se v naší recenzi podívat na to, zda tomu tak skutečně je.
Zápletka se přiostřuje
Z předešlých dvou dílů jsme si prozatím mohli poskládat základní zápletku, v níž se mladý a nadějný badatel Giacomo ocitl na rozcestí mezi svým dobrým přítelem a těmi, kterým dluží službičku. Giacomo díky svému nadání a intelektu dokázal úspěšně projít Leonardovým testem a stal se tak jeho učněm na popud ambiciózního šlechtice a politika jménem Cesare Borgia, který jej vysvobodil z vězení od jisté smrti kvůli obvinění z čarodějnictví a provozování okultních obřadů. Příběh skáče z přítomnosti do minulosti díky šikovnému nástroji Oculus Perpetua, jenž slouží i ke spoustě dalších věcí než jen k časocestování. Bohužel k vaší smůle se toto univerzální udělátko v závěru druhého dílu porouchalo a Giacomo byl ponechán napospas zběsilému toku času.
Druhý díl nás zanechal napjaté jak struny, a tak se pojďme potřetí a naposledy vrátit do období italské renesance na přelomu patnáctého a šestnáctého století. Jak už jistě víte, vlivní muži v Itálii spřádají nekalé plány a spiknutí, jehož důvod i cíl musíte odhalit a pokud možno zhatit, dokud je ještě čas. Protože jde o završení trilogie, je jasné, že si autoři na sebe upletli bič. Z prvních dvou dílů rozvíjející se zápletka hráče neustále vodila kolem a kolem a nikdy pořádně nezodpovídala vyvstávající otázky. Tomu je ovšem konec, protože tentokrát už není prostor na to, chodit kolem horké kaše. Podle toho se řídí i samotná hra. The House of Da Vinci 3 je tak oproti předešlým dílům více zaměřený na vyprávění příběhu, aby vám dal dostatek informací a vy si tak mohli všechny kousky skládačky konečně dát dohromady.
Co je šeptem, to je čertem
Příběh se tedy dostává více do popředí, což pocítíte hlavně skrze vydatnou porci cutscén. Také sám velký Leonardo se k vám na poslední výpravě přidá ve vší své kráse a majestátnosti a budete si jeho společnost užívat… tedy dokud vás nezačne komandovat, abyste mu přinesli tohle a támhleto a abyste celou šlamastiku vyřešili vy sami, zatímco on bude stát vedle a nečinně přihlížet. Na druhou stranu je příjemné strávit chvilku v něčí společnosti, když jste po první dva díly byli spíše takovým osamělým kůlem v plotě. Z toho všeho logicky vyplývá, že budete čelit většímu množství vyřčeného slova, než jste doposud ze série byli zvyklí, a méně času strávíte u hádanek. Pro mě osobně byly cutscény především ve druhé polovině hry ne úplně příjemným vytržením od její hlavní náplně. I když jsem je mohla přeskočit, nechtěla jsem přijít byť o jediný detail informací vedoucích k rozřešení.
Tyto filmové úseky protkané napříč celou hrou mají příjemné zpracování a dokážou vás uvést do aktuální problematiky. Na scénu se vrací staré známé tváře osobností vycházejících ze skutečné historie a přibývají i některé nové role. České fanoušky jistě potěší nejen česká lokalizace, ale i fakt, že se tvůrci rozhodli pro dabing v našem rodném jazyce obsadit legendy, jako je Jan Přeučil či Jiří Lábus. Všichni odvedli skvělou práci, co se hlasového projevu týče, ale měla jsem s ním menší problémy. Dabing měl po celou dobu hraní často tendenci střídavě klesat a zase stoupat na hlasitosti. Když tedy postava začala mluvit, o pár vteřin později svou větu zakončovala takřka až šepotem, aniž by se změnil tón hlasu. Když jsem si zvuk nastavila na jindy bubínky propichující parametry, utvrdila jsem se, že se mi to pouze nezdá.
Když nemůžeš, přidej víc
The House of Da Vinci 3 si stále zachovává svou podstatu logické videohry o řešení složitých hlavolamů a tajemných hádanek, k jejichž pokoření musíte hledat skryté mechanismy, sbírat různé předměty a ty následně správně používat pro otevření toho a uvedení do pohybu támhletoho. Sama za sebe si dovolím tvrdit, že ač s podobnými hrami mám velkou zkušenost, The House of Da Vinci 3 nasadil obtížnostní laťku skutečně nejvýš, co se kdy odvážil. Přestože se vám občas může zdát, že daný hlavolam zkrátka nemá žádné schůdné východisko k vyřešení, znamená to, že nejste dost pozorní, protože vždy se najde cesta ke zdárnému cíli. Logické úkoly jsou těžké, ale ne natolik, aby vás od titulu dokázaly odradit. Pokud máte zvídavou povahu, bude tomu přesně naopak, ale ani ti méně zdatní se nemusí ničeho obávat. Věcný systém nápovědy je tu vždy pro vás, aby vám v nesnázích podal pomocnou ruku a navedl zbloudilé dušičky na správnou cestu.
Zvýšená obtížnost však netkví v tom, že by vývojáři vytasili absurdní a těžko řešitelné hlavolamy. Právě naopak. Hádanky jsou po teoretické stránce zřejmé, ale jejich provedení chce pořádnou dávku vychytralosti a všímavosti zejména proto, že jsou roztroušeny po daleko větší ploše. V předešlých dílech jste se setkali s tím, že jednotlivé součástky byly různě rozmístěné po jedné místnosti či v rozlohou menších oblastech. Nyní se budete ocitat na otevřeném prostranství rozlehlé zahrady s přidruženou dílnou a větrným mlýnem nebo se vloupete do papežovy oficiální i té tajné pracovny. Občas jsem však měla ten dojem, že se autoři vydali cestou komplikovanosti, než aby před hráče postavili čistě logickou překážku. Konkrétně místnost s alchymistickou laboratoří byla pouze o tom, abyste jednotlivé předměty použili v tom správném pořadí, což vedlo ke zmatku a zbytečnému klikání na vše, co se nacházelo kolem. Samozřejmě vám kromě nápovědy pomůže i starý dobrý nástroj Oculus Perpetua, skrze něj vám bude umožněno vidět oku skryté mechanismy a cestovat do minulosti, abyste v ní provedli změny, jež ovlivní přítomnost, a to vám umožnilo rozřešit i jinak neřešitelné problémy.
Něco končí, něco začíná
Giacomo bude mít jako vždy po ruce svůj deník k zaznamenávání důležitých informací, ať už formou kreseb, či zápisků. Ty vám občas mohou poskytnout určitou pomoc při odhalování tajemství a zároveň slouží jako upomínka toho, čím vším už jste si prošli. Opomenout nemohu ani kroniku popisující celou vaši cestu od prvního dílu až po ten finální. Když už zmiňuji poslední díl, autoři na konci skutečně a jasně dali najevo, že je série tímto počinem završena. Díky tomu se do budoucna od Blue Brain Games můžeme těšit na nové a snad stejně tak povedené počiny. Jak je vidět, slovenské studio si za ty roky tento typ logických her vážně vštípilo do svalové paměti.
The House of Da Vinci 3 tím jasně dokazuje, že se naši sousedé ubírají dobrým směrem. Hádanky, ač mě osobně nedokázaly pohltit tak jako ve druhém díle, si i nadále zachovávají svou kreativitu díky jasným vizím a promyšleným nápadům. Je neskutečně uspokojující sledovat, jak se vám mechanismus pod rukama celý rozpohybuje a přeskládá poté, co vše uděláte správně. V čem se vývojáři znatelně zlepšili, je práce se světlem, protože některé scény až berou dech, a to samé bych mohla říct i o grafickém zpracování nejen kulis, ale i modelů postav. Přestože sem tam zaregistrujete pár zaškobrtnutí v animacích, jako třeba když Leonardo otáčí stránky knihy s nataženými prsty, kouzlu celkového dojmu to nic neubírá. Textury jsou o poznání jemnější, což jde vidět především na oblečení i na vlasech, a jednotlivé místnosti nepostrádají prostorovou hloubku. Tu podporuje i chytře zvolená hudba v pozadí, jejíž přítomnosti si po většinu času ani nevšimnete, ale je to právě její zásluha na budování atmosféry. Z hlediska vizuálu je cítit znatelný posun vpřed.
Je čas říct sbohem
Bohužel ne vše se autorům podařilo od minula vychytat a The House of Da Vinci 3 trpí pro logické hry typickými problémy. V recenzi druhého dílu jsem si lehce postěžovala na kostrbaté ovládání zejména u otáčivého pohybu, což se povedlo vyladit tak napůl. Kroucení menšími páčkami je bez problémů, ale kolikrát budete nuceni obkreslit větší oblouk, a to už dělá neplechu. Je však vidět, že v Blue Brain Games se na tento nešvar podívali a z velké části jej vyladili. Někdy budete mít problém najít menší součástky ukryté na nevýrazných místech a nápověda vám kolikrát napoví to, co už dávno víte nebo jste před několika málo okamžiky již udělali. Všeobecně nejde o bůhvíjaké problémy a pro tyto typy her jsou poměrně běžné. To samé platí i o nízké znovuhratelnosti, protože tu radost z objevování a odtajňování můžete zažít pouze při prvním průchodu.
Poslední cesta Giacoma v The House of Da Vinci 3 by se rozhodně dala označit za důstojné završení trilogie, jež pracuje s dobře známými mechanikami, ale na druhou stranu kromě většího množství cutscén nepřináší nic moc převratně nového. Druhý díl do hry přece jen přidal nástroj Oculus Perpetua, díky němuž se logické hádanky mohly posunout na nový level obtížnosti, ale třetí díl pracuje s tím, co už dávno představili jeho předchůdci, a to je trochu škoda. Celé úsilí směřovalo až do chvíle velkolepého finále, ale z mého pohledu byla poslední kapitola krapítek uspěchaná, jako by vývojáři vyčerpali veškeré nápady. Také jsem doufala, že se nám alespoň na konci poštěstí spatřit Giacomovu tvář, když už jsme si společně prošli tolika nesnázemi, ale tato postava zřejmě na věky věků zůstane opředena tajemstvím. Tak či onak, The House of Da Vinci 3 určitě dokáže zaujmout i hráče, kteří nad logickými hrami ohrnují nos.
The House of Da Vinci 3 se loučí se sérií logických her zasazených do období italské renesance, na jejímž pozadí vlivní představitelé osnují nekalé plány. Finální díl se nese v duchu toho předešlého, ale daleko více se zaměřuje na úplnost příběhu. Vyváženost druhého dílu mezi dějem a logickými hádankami se tentokrát vyklonila z rovnováhy a větší prostor dala příběhovým cutscénám, jejichž podstatné zastoupení během cca pěti hodin hratelné doby výrazně pocítíte. Kreativní puzzle jimi totiž budou dost často protkány, kvůli čemuž mohou působit spíše jako takový doplněk než jako tahoun hry, jak tomu doposud bývalo. Přestože vývojáři ze slovenského studia Blue Brain Games udělali výrazný pokrok a odvedli dobrou práci, třetí díl k výšinám svých předchůdců zcela nedosáhne.
