Pamatuji si to jako včera, kdy jsem byl malý kluk a poprvé jsem viděl v televizi Gluma. Byl jsem podělaný až za ušima. Od té doby už uběhla spousta let a svět Pána prstenů jsem si více než zamiloval. J. R. R. Tolkien se stal jedním z mých nejoblíbenějších autorů a já jsem díky tomu skutečně zjistil, kde byl Gondor, když padly Západní úvaly. Rozhodně nebyl tam, kde Daedalic Entertainment vytvořilo The Lord of the Rings: Gollum, protože tam by byla alespoň minimální šance na nějakou záchranu.
Poznejte Gluma antihrdinu
Titul mohl obsahovat vše. Začnu tím jediným pozitivním, co je na titulu k nalezení. Čerpá z nejpropracovanějšího fantasy světa na světě, a i když se zabývá postavou, která není nejoblíbenější, příběh vás zavede do míst, jaká jen tak nespatříte. Navíc je umí propojit s něčím, co chce každý hráč, s emocemi. Jestli stojí něco za zmínku, je to velmi propracovaný příběh, včetně momentů, kdy Gluma nepovažujete jen za záporáka, ale reálně za chuďátko, jehož zničila síla prstenu. Krásně ukázaný střet mezi dobrem a zlem, tedy mezi hodným Sméagolem a zlým Glumem, je k nezaplacení a rozhodovat se pomocí těchto dvou alter eg by stálo za peníze.
Příběh je vyprávěn zpětně, během Gandalfova výslechu ve dnech, kdy je tvor uvězněný u elfů a chystá se Elrondova rada v Roklince. Sméagol začíná své vyprávění tím, že prchá z Mordoru. Jenže tím klady končí, přátelé. Zbytek jde od stovky k nule, a to jen během mrknutí oka.
Ahoj, já jsem rok 2003
Grafická stránka je zoufalá, provází ji obrovské množství bugů a nestabilní, podivně se chovající kamera. Za těch pár hodin, které jsem ve hře strávil, jsem je poznal snad všechny a mohu říct, že nic horšího jsem už dlouho neviděl, a to jsem to byl já zde v redakci, kdo recenzoval Redfall. V The Lord of the Rings: Gollum nedrží textury, poletují objekty a vypadá to, jako když vidíte poprvé Reign of Chaos a říkáte si: „WOW ten vizuál!“ V tomto případě má víra ve světlo není neochvějná, ale otřesená s poločasem rozpadu.
Glum vypadá příšerně. Autoři se možná pokusili vytvořit tvář Andyho Serkise, ale také se možná pokusili jen vyfotit dětský obličej s otevřenou pusou a filtrem na velké oči. Je to šílenost, jak neskutečně špatně vypadá, a to ani nemluvím o skřetech, jejichž zpracování je snad ještě horší. Hra se navíc velmi špatně načítá a ještě hůř pracuje s kamerou.
Nedokážu spočítat, kolikrát jsem zemřel, když jsem jen s Glumem běžel rovně a kamera najednou udělala otočku o 180 stupňů, střemhlav dolů skrz zem, zeď, strop a moje nervy. Přitom to má být hlavní ukazatel hry, právě kamera by měla spolupracovat s grafikou a přinést skvělou a plynulou hratelnost, která je v dalekém a nekonečném nedohlednu.
Vytáhnu se na padesát paneláků, ale bohužel neuškrtím skřeta
Ovládání se dá shrnout do dvou praktických kroků, plošinovkového šplhání a stealthu. Sméagol vyleze všude, nebojí se toho. Lezete po skalách, skáčete z útesů, přitahujete se po lanovích a křovích – pokud víte,, kam máte pokračovat. Kamera během šplhání opět nespolupracuje s hráčem, takže jsem viděl například úchyt napravo, ale skočil do prázdna, umřel, zopakoval si nezdařenou část a zjistil, že ten reálný nutný úchyt je nade mnou. Krásná ztráta chvilky života. Grafika zde nepřidává, protože nahrává skokům do prázdna.
Stealth je na tom malinko lépe – místo „tragicky“ povím „zoufale“. Glum je hrozně neohrabaný a jalový, naštěstí soupeři jsou ještě víc. Velmi jsem se bavil, když jsem stál v chroští vedle nepřítele, doslova mu rukou hladil nohu, a on si mě naštěstí nevšiml, i když měl nad sebou vykřičník s tím, že po mě pátrá.Ultimátní kombinací poté bývá „souboj“. V The Lord of the Rings: Gollum můžete občas nepříteli skočit na záda a pokusit se ho uškrtit. Jen u toho nezapomeňte deset vteřin držet klávesu a nepouštět ji, dokud soupeře uškrtíte. Je ironické, že Glum může šplhat do hor zavěšený jako Adam Ondra, ale neuškrtí bídného skřeta, a to ho překvapí ze zálohy.
Dobře však působí momenty odhalení, Gluma stačí chytit a je mrtvý. Životy máte jen na pády a otrávení jedem. Naštěstí s tím, jak kvůli nefunkčnostem umíráte často, jsou pravidelně rozmístěné checkpointy, a tím pádem neztrácíte tolik času.
The Lord of the Rings: Gollum je hopla do zdi
Co vývojářům rozhodně nikdy nezapomenu, jsou nefunkční plošiny a rampy. Sméagol prakticky běhá free run a odráží se, kam chce. Jen se pravidelně objevují místa, kam nedokáže vylézt, a přitom onu plošinu dokáže přeskočit jedním skokem. To působí hrozně dutě, když se chci vyhnout útočícímu soupeři a právě díky plošině by se mi to mohlo povést. Stejné je to s lokacemi. Titul se vám bude snažit namluvit, že jich je hned několik rozdílných, reálně jsou dvě: jeskyně a lesy. To znamená elfové a skřeti. Nic více, nic méně. Jasně, v oblastech se objeví nějaké ty menší příběhy a důležitost rozhodování stoupá, přesto je vše extrémně lineární a v závěru jsem došel k rozhřešení, že je úplně jedno, o co jsem se vlastně snažil.
Záchranné stéblo trávy, po němž je nulová šance se vytáhnout, je hudba. Máte při ní příjemný nádech filmové série Pána prstenů, přitom se jedná kompletně o vlastní tvorbu. Při zakoupení hry na Steamu ji máte ke hře jako extra dodatek a album vám na pár hodin vystačí. Je to však zoufale, ale zoufale málo a doufejme, že se na toto další mučení chudáka Sméagola brzy zapomene.
The Lord of the Rings: Gollum by v této podobě rozhodně neměl spatřit světlo světa, především za doporučenou cenu. Upřímně, i kdyby titul stál desetinu, bylo by to moc. Nehezká grafika, tupé ovládání, hloupá kamera. Na tento titul dokážu kydat kromě příběhu a hudby snad jen negativní zážitky a velmi mě to mrzí. Glum si totiž reálně zasloužil něco trošku lepšího.
