Po čtyřech letech nám vývojáři z New Game Order představili pokračování trilogie The Uncertain: Light At The End. Druhý díl byl pro mnohé dlouho očekávaným titulem. Tentokrát ovšem nebudete po postapokalyptickém světě pobíhat jako robot RT v The Uncertain: Last Quiet Day, nýbrž jako žena jménem Emily. Podíváte se tak na tento svět z druhého úhlu pohledu očima člověka a vyzkoušíte si na vlastní kůži přežít. Budete se skrývat, krást a hlavně bojovat o holý život. Kdo ví, možná se zde konečně odhalíte, proč jsou lidé roboty tolik nenáviděni.
Hodný či zlý, to je oč tu běží
Ocitáte se ve stejné době jako události prvního dílu. Emily je mladá slečna, která ztratila svou rodinu. Nyní se skrývá a žije s několika dalšími přeživšími. Společně se všichni snaží zvládat situaci, co nejlépe to jde. Vaše skupina je složena z různých typů lidí i věkových skupin. Někteří z nich jsou příliš průbojní, jiní jsou naopak tiší a příliš se neprojevují. Se svými společníky byste měli udržovat nějaké vztahy, ať už pozitivní či negativní. Hra je proto protkána spoustou rozhovorů, které nelze přeskočit a jakmile jednou na rozhovor omylem kliknete, musíte si ho vytrpět až do konce. Některé z nich vůbec absolvovat nemusíte, jiné jsou nezbytné pro posun dál. Novinkou je volba několika dialogů/rozhodnutí, které mají nepatrný vliv na příběh. Můžete se tak vydat cestou, kdy všem budete pomáhat, nebo budete působit negativně a ostatní se od vás budou raději držet dál.
Konečně nějaká výzva
Emily je jediná hratelná postava. Na vaši hlavu tak padá oprava bojleru, shánění všelijakých součástek, obstarání léků apod. Ovládání se od prvního dílo nezměnilo. Co zde naopak přibylo, je několik quick time eventů, kdy musíte hbitě reagovat, jinak si ponesete následky. Nedílnou součástí hratelnosti jsou také minihry, které se zde neobjevují tak často, ale zato je jejich obtížnost na úplně jiném levelu. Zatímco v prvním díle jste je přešli prakticky ihned bez sebevětšího zapocení, leckdo nyní bude mít problémy je zdolat. Logické minihry vám mohou zabrat i několik minut, ale naštěstí je přidána volba je přeskočit. Na druhou stranu už se zde nesetkáte se zdlouhavým hledáním předmětů v okolí.
Stealth v hlavní roli
Celková hratelnost je o dost slabší. Hra působí místy více jako survival než adventura. Ve druhé polovině hry už téměř nedostanete možnost postavu samostatně ovládat. The Uncertain: Light At The End je tolik protkána cutscénami, že vás to začne vytáčet doběla. Cutscény tvoří takřka polovinu hry, a když je ani nemůžete přeskakovat, je to od druhého průchodu utrpení. Co naopak musím pochválit, je možnost načíst si zpětně autosave. Pokud se vám tedy něco nepovede napoprvé, můžete se vrátit zpět a zkusit své štěstí znovu. Absence volby hrát od určité mise, byla jedním z největších minusů prvního dílu – v tomto bodě se vývojáři poučili. Grafika je úchvatná a propracovaná. Prostředí jsou rozmanitá a vypadají realisticky. To se bohužel nedá říci o postavách. Zblízka vypadají spíše jako voskové figuríny a jejich mimika je téměř minimální. Občas při dialogu ani nepostřehnete pohyby rtů. V různých situacích mají stejnou mimiku tváře – stejný výraz vyjadřuje strachu, údiv, radost...
V průběhu tří až čtyř hodin narazíte na plno easter eggů – Wheatley z Portal 2, figurka Doom Slayera, sekera Leviathan a mnoho dalších. Novinkou jsou chytré hodinky Emily, do kterých se vám ukládají nalezené zápisky, nahrávky, krátké hry aj. S jejich pomocí můžete fotografovat nejen své společníky a okolí, ale i graffiti.
Vývojáři si možná vzali moc velké sousto a to se jim vymstilo. Celkové propracování mimiky postav se moc nepovedlo. Postavy vypadají strnule a uměle. Je to škoda, protože první díl nasadil laťku opravdu vysoko. Možná jsme proto očekávali něco víc. Ani příběh není příliš zajímavý a poutavý. Pokud bychom hru nesrovnávali s jedničkou, šlo by o průměrnou adventuru a hodnocení by nejspíše bylo o něco málo vyšší. Uvidíme, jak se vývojáři poperou s posledním dílem. Vzhledem ke konci tohoto dílu už ale můžeme předpokládat, oč půjde ve velkém finále trilogie. The Uncertain: Light At The End je však přes to všechno stále dobrým titulem.
