Ne nadarmo se říká, že dobří holuby se vracejí. Martin Štefko, spisovatel a majitel nakladatelství Golden Dog, nedávno oslavil životní jubileum. Již deset let na trh přináší temné kousky zaměřené na český, ale také světový horor, a nejen na něj. Bylo tedy na čase oprášit rozhovorový formulář a kompletně ho přepsat, protože toto jsme tu ještě neměli.
Další rozhovory
Zdroj: Lucia Švorcová
Krásný den, mohl byste se na úvod našim čtenářům krátce představit?
Jmenuji se Martin Štefko, jsem autor (aktuálně mám vydaných 9 románů, povídky už nějak nepočítám), ale v poslední době jsem hlavně nakladatel. Mé nakladatelství Golden Dog letos slaví 10 let existence a věnuje se převážně hororovému žánru a jeho podpoře na českém trhu. Aktuálně se jedná o největší nezávislé české hororové nakladatelství, ať už to znamená cokoli.
Přestože tu dnes budeme probírat dvě témata, začneme u knihy Nikdy se nepřestala usmívat. Tou celé nakladatelství Golden Dog odstartovalo. Co Vás vůbec inspirovalo k napsání příběhu o ženě, která se i přes obvinění z brutálních vražd nikdy nepřestane usmívat?
V té době to byla fascinace sériovými vrahy, dávno před tím, než přišel boom true crime, a pak prostě to, že ten příběh mi při jedné filmové scéně vyvstal v hlavě a já musel psát, protože některé příběhy prostě potřebují ven, jinak vám nedají pokoj. Alexandra patří mezi mé hrdiny, kteří mají problém s emocemi. Je to téma, které mě zajímá, baví, líbí se mi na něj nahlížet z různých pohledů. A je to jedna z mých nejoblíbenějších postav. Jakmile mi v hlavě vyvstala, musel jsem o ní psát. Díky ní je v příběhu paradoxně emocí moc.
Jak jste pracoval s psychologickou stránkou postav, zejména s Alexandrou a doktorem Jenkinsem? Byly některé prvky příběhu inspirované skutečnými případy nebo osobnostmi?
Ne, popravdě je Alexandra čistě moje fikce, ale sledoval jsem tehdy dokumenty o sériových vrazích, něco z nich ve mně určitě zůstalo. Šlo mi ale především o to, abych Alexandru použil pro silný příběh, který navíc bude mít zajímavý twist. Ona už anotace měla navodit, že je něco divného – žena a zabila 168 lidí… Tam něco nesedí. A nesedí, víte to celou dobu, ale stejně se musíte dostat až na konec, abyste to odhalili. A pokud si knihu dáte i podruhé, myslím, že vás bude bavit jinak a možná tam uvidíte i něco víc.
Úsměv Alexandry je klíčovým motivem knihy. Co pro Vás symbolizuje?
To, co dokážeme zakrývat, to, jak dokážeme hrát, že je všechno v pohodě, i když vůbec nic není, i když se uvnitř sypeme, i když je toho na nás tolik, že bychom někdy nejradši ani nebyli. Není to úsměv šílence, je to sebeobrana.
Kniha je místy velmi morbidní, ale nikdy nesklouzává k samoúčelnému násilí. Jak jste hledal rovnováhu mezi brutalitou a psychologickou hloubkou?
Čistě pocitově. Takhle prostě tvořím. Musím cítit, že je to v pořádku. A právě gradace násilí v Nikdy se nepřestala usmívat slouží jako nástroj vyprávění příběhu – když už je to fakt brutál, je vám jasné, že tady je něco úplně špatně a ono se to zlomí.
Proč jste se rozhodl začít knihu prologem s popravou Alexandry a zakončit ji epilogem?
Tady bych asi prozradil moc, kdybych řekl, proč to tak je. Tak jen řeknu, že si rád hraju se strukturou příběhu. A vědět od začátku, jak to skončí, jen prohloubí emoce, které na konci budete z dočtení mít.
Jaký význam pro Vás má skutečnost, že právě tato kniha byla první vydaná pod značkou Golden Dog a nyní vychází ve výroční edici?
Nesmírný. Je to po mě milník jak v nakladatelské kariéře, tak v té autorské. Ta kniha začala cestu Golden Dogu a teď vychází k 10 letům, kdy si sám uvědomuji, že Golden Dog už není úplně malá značka, ale že to je nakladatelství, které něco znamená. A Alexandra byla na začátku. Je to hezky symbolické, že mohla vyjít znovu a navíc v tak krásném provedení. A jako autora mě to těší o to víc – hlavně v tom smyslu, že je o knihu stále zájem, že nezestárla a že může být takhle krásná.
Zdroj: Golden Dog
Přejeme nakladatelství Golden Dog vše nejlepší a spoustu dalších úspěchů. Deset let je v knižním světě slušná výdrž! Co považujete za největší milník nebo zlomový moment v historii Golden Dog?
Děkuji. Každá kniha je milník, každý člověk, který pro nakladatelství něco přinese, mu nesmírně pomáhá. Byl bych tady dlouho, kdybych měl všechny vyjmenovat, ale všem moc děkuji. Ale za milníky lze považovat – první knihu, první překladovku, první pevnou vazbu apod. – jmenuji to hlavně proto, že na tom vidím, jak nakladatelství roste, což mě těší.
Vzpomínáte si na ten okamžik, kdy jste se rozhodl založit nakladatelství? Co bylo tím prvotním impulsem?
Bylo to ve chvíli, kdy jsem chtěl vydávat svou druhou knihu, což byla právě Nikdy se nepřestala usmívat. Svou prvotinu – Mrtví kráčí po zemi – jsem vydal u vydavatele/tiskárny Nová forma, ale já si říkal, proč to dělám pod cizí značkou, když to mohu dělat pod svou. A tak se zrodil Golden Dog. Mělo to být jen nakladatelství pro mé knihy. No, něco se zvrtlo a Golden Dog se trochu rozrostl.
Na to se nejde nezeptat. Proč ten název Golden Dog?
Je to postava z jednoho mého příběhu, který jsem napsal, ale nikdy nevydal. Je to taková fantasy pohádka ne úplně pro nejmenší, kde jsou dvě postavy – Zlatý pes a Létající medvěd. Už moc netuším, o čem to je, ale ten Zlatý pes mi v hlavě zůstal a jeho anglická podoba, tedy Golden Dog, se mi prostě líbila.
Jak velký je Váš tým?
Primárně jsem to já. Rozhoduji o tom, co se bude vydávat, kdy, kdo bude na čem pracovat, snažím se být i vidět, a to jak jako nakladatel, tak jako autor. Pak je to Michal Březina, který dělá grafickou stránku v podstatě každé knihy a také sazbu. Díky jeho schopnostem a tempu vždy stíháme vše, co se dá. Pak je to i Honza Vojtíšek, který je vidět hodně na akcích, Lucia Švorcová, díky které je v poslední době značka Golden Dog mnohem více vidět, ale samozřejmě i další externí spolupracovníci – korektorky, redaktorky, překladatelé a nakonec samotní autoři a autorky.
Máte přehled, kolik Vám za ty roky prošlo knih pod rukama?
Tak pokud se budeme bavit o těch vydaných, je to skoro 150 knih. Pokud se budeme bavit o těch, co jsem jenom přečetl, ale rozhodl se je nevydat, je to dalších skoro 160 rukopisů.
První vydaná kniha byla Vaše vlastní. Jaké to je, když se autor stane také vydavatelem?
Velké rozčarování, protože jsem si uvědomil, kolik je za tím práce, co všechno je třeba udělat, co všechno musím zastat. Od začátku jsem věděl, že grafickou stránku dělat nebudu, tu musím delegovat, ale jinak je to všechno – od administrativy, přes redakci, následně i překlady, komunikaci s tiskárnou, distributorem… No a pak to nejtěžší na všem – marketing. S tím bojuju doposud a jsem rád, že díky Lucii už tolik nemusím.
Zdroj: Lucia Švorcová
Proč to zaměření na horor? Věděl jste už od začátku, že se chcete vydat touto cestou, nebo to tak nějak samo vyplynulo?
Původně jsem nakladatelství zamýšlel jen pro sebe, ale já nejsem hororový autor, píšu, co mě zrovna baví. Teď jsou to převážně thrillery. Ale už v té době jsem se pohyboval v hororové komunitě. A horor miluji odmala, je to žánr, který dokáže vyvolat emoce jako žádný jiný. Ten pocit bezpečného strachu, který dovede vyvolat, ale i zhnusení, mrazení… Bavilo mě to. A když jsem si uvědomil, že tu není nakladatel, který by se na horor primárně soustředil, šel jsem do toho.
Za deset let jste vydali mnoho českých i zahraničních autorů. Je nějaké jméno, které pro Vás bylo srdeční záležitostí získat pod sebe?
Tak pokud bych měl jmenovat jednoho autora, bude to Marko Hautala. Jsem strašně rád, že jsem mohl jeho knihy zase přivést na český trh, protože mě hodně mrzelo, že se přestal vydávat. Ale jsou to další – Míra Pech, Honza Vojtíšek, Mort Castle, Lucy Taylor, Kealan Patrick Burke. Co si budeme povídat, každý autor nebo autorka, protože jak to dělám srdcem, vytvářím si vztah i k tvůrcům.
Jak se za těch deset let proměnilo publikum? Máte pocit, že se choutky českého hororového čtenář mění?
Nevím jestli mění, spíš zjišťují, pomalu, ale je to patrné, že horor nemusí být špatný, že má mnoho podob. Ale pořád se setkávám s tím, že lidi strašně moc chtějí škatulkovat. Každý má jasnou představu o tom, co je horor, ale on je tak bohatý… Nejde se trefit každému do vkusu.
Co Vám za těch deset let dalo nejvíce zabrat a na co jste nejvíce hrdý?
Na to je jedna odpověď: Udržet nakladatelství v chodu. Je to každodenní boj, ale jsem hrdý na to, že se to daří.
Jaké máte sny nebo cíle na dalších deset let? Můžeme se těšit i na něco zcela nového?
Ty plány jsou pořád. Já se neustále snažím, aby nakladatelství rostlo, mám v hlavě plány na další edice, i zaměření trochu jiným směrem, ale tady nic moc prozrazovat nechci, protože vše záleží na tom, jak se budou knihy prodávat. Co mohu slíbit – dál se chci soustředit především na české autorky a autory v hororovém žánru.
Děkujeme za příjemný rozhovor. Je něco, co byste chtěl čtenářům vzkázat? Kde případně mohou sledovat novinky nakladatelství?
Čtěte, to je to nejlepší, co můžete udělat. A určitě sledujte Golden Dog na jeho webovkách, Facebooku nebo Instagramu. Neustále připracujeme něco nového. A když chcete nakladateli udělat největší radost, kupujte knihy přímo od něj.
