Kristina Haidingerová není v oblasti hororu nováčkem; debutovala románem Ti nepohřbení, přispěla již do několika českých antologií a organizuje akci HorrorCon. Nakladatelství Golden Dog nyní přináší její další novelu V rozkvětu, vycházející v edici Zrnka temnoty, která představuje svůj vlastní osobitý svět. Její obsah sice může být pro někoho hůře stravitelný, jedno je však jisté – tato kniha přinejmenším způsobí, že svět stereogramů, tedy kratochvíle v podobě 3D optických iluzí, už nikdy nebude vnímán jako předtím.
Autorka:
Obálka:
Ilustrace:
Korektury:
Vydavatel:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok vydání:
ISBN:
Vydání:
Kristina Haidingerová
Michal Březina
Zdeněk Svoboda
Nelly Černohorská
Golden Dog
96
černobílý
brožovaná
2022
978-80-88067-53-5
první
„Neříkej mi holčičko, jmenuju se Soňa.“
„Tys dala jméno mně, pro mě jsi holčička ze světa za papírem. Zvykej si.“
„Za papírem?“ hlesla s další otázkou na jazyku, ale zaujaly ji ohromné jako věžový dům vysoké květiny připomínající tulipány. Jejich dlouhé stonky byly silné a oranžové, květy na vrcholcích vypadaly jako ze zlata. Tráva tu rostla měkká, vysoká a také zářivě oranžová. Vlnila se v jednolité mase až hypnoticky. „Ten papír, kterým jsem přišla? To je cesta… zpááátky?“ ptala se Soňa užasle, když jim nad hlavou za ohromného bzukotu proletěl čmelák velikosti malého vrtulníku.
„To je.“
„Tak to abychom rychle ten papír našli, než se tu zblázním!“
Zahrada na listech papíru
Hlavní hrdinka Soňa se spolu s přáteli zúčastní velice zvláštní tomboly a její hlavní cenou je krajně podezřelá kniha plná 3D obrazů zpodobňujících Zahradu. I když Soňa sama knihám příliš neholduje, přece si v nestřežené chvíli zkusí jeden prohlédnout a následky jsou více než překvapivé.
Stačí jen zalistovat na náhodnou stránku, trochu rozostřit pohled a Zahrada vyvstane jako živá… což v tomto případě platí možná až příliš doslovně. Zahrada je vlastní uzavřený svět, který je spjatý s tím reálným, a oba na sebe navzájem působí. Znamená to, že se do něj promítá osobnost jejího tvůrce a také že si z něj člověk může (ne vždy záměrně) něco s sebou odnést ven.
To je ovšem záležitost až druhotná, hlavní hrdinku uvězněnou na stránkách knížky momentálně mnohem víc zajímá, jak se z tohoto přeludu ve zdraví dostat. Kromě nemožnosti opustit Zahradu se totiž musí také nějak vypořádat s bytostmi, které ji obývají.
Jako ve snu (občas i pěkném)
Pokud si vypomůžeme analogií (která bude nutně kulhat na všech osm nohou, ale tak co naděláme), zkusme si představit Alenku v říši divů, kterou napsal Freud, do konkrétního prostředí zasadil van Gogh a překládal Nezval, všichni tři ve svých nejlepších letech. Nebude tu až tolik zvláštních postav, matematiky, hrátek s velikostí nebo přiznaného absurdna, zato se do popředí dostanou smyslové požitky, úzkost a všemožná sexualita. Místo zrcadla se prochází obrazy v knize, zdejší obyvatelé jsou povětšinou hmyzí stvoření s lidskými rysy, promlouvající hlasy povědomých osob, a také květiny jako by měly vlastní život. Dívat se, dotýkat se a ochutnávat je dovoleno, ale jen na vlastní nebezpečí.
Růžová voda, oranžová stébla, kožené květy
Jakmile skončí krátký důvod v reálném světě a děj se přesune do Zahrady, najednou je všechno snové, až psychedelické. Hojně zarostlé prostředí si ledacos vypůjčuje ze zmíněných optických iluzí, hraje proto všemi barvami a vzory se neustále opakují. Rostliny jsou jedna jako druhá, avšak s těmi reálnými mají jen málo společného, a jindy zase v prostředí chybí podstatné části, které se na stránku nevešly. Invence je to velice povedená a při představování si popisovaných krajin přijdou vhod i ty nejzazší kouty fantazie.
Některé z kreseb jsou také živé, ale ne vždy té sorty, kterou by chtěl člověk osobně potkat – to se týká nejen živočichů, ale i rostlin. Prožitky pak jsou vykresleny stejně barvitě jako prostředí; ať už rozkoš, bolest, vůně, či chutě. Zahrada poskytuje také obživu, nejen sladkou a ovocnou, ale i… masitější. Hlavní hrdinka v průběhu knihy zakusí všechno.
Pro každého něco
Možných způsobů četby je proto vícero. Příběh může vybízet k hádání, jak to celé dopadne, popisy prostředí i bytostí vybudí obrazotvornost, symbolika se dá vykládat dle libosti, hororu – zvláště toho existenčního – a prvotního strachu je tu dostatek, někdo si jen rád zavzpomíná na zlaté doby literární surrealistické avantgardy a určitě se najde i pár kreatur, které ocení ty explicitnější pasáže.
Na souvislejší vysvětlení je kniha poměrně skoupá, takže to je ostatně záměr. Díky jejímu krátkému rozsahu ale není těžké si ji pročítat opakovaně a nacházet další detaily, které předtím zůstaly opomenuty.
Ze všemožných barev do černé a bílé
Text doplňují ilustrace od Zdeňka Svobody, které vůči příběhu tvoří jistý protipól. Zatímco ve slovech převažují popisy krajiny a na každé stránce je zmíněno hned několik různých barev, obrazový doprovod je černobílý a zachycuje staticky jednu či dvě postavy. Pozadí na ilustracích chybí, pravá podoba Zahrady tak plně závisí na vlastní představivosti – přitom nepřirozeně působící překopírované rostlinstvo by bylo přinejmenším stejně vděčný námět. Jestli tento kontrast funguje, nebo ne, to už je na posouzení čtenáře, každopádně autorka s ním zřejmě byla spokojena. Je také vhodné upozornit, že Soňa je po celou cestu nahá, takže některé obrázky jsou lehce NSFW pro prohlížení na veřejnosti. Pokud v ilustracích něco chybělo, bezesporu by to byl jakýkoliv, byť symbolický stereogram; nemusel by být ani funkční, ale stereogramů existuje více druhů, a tak by menší pomoc s jejich vizualizací byla vítaná. Podívejte se i na naše další recenze knih.
V rozkvětu je český surreální horor, který využívá neotřelý námět a dovedně jej převádí do psaného textu; jeho prostředí inspirované stereogramy je zdařile podané a děj se podřizuje všeobecnému bizarnu. Tomu také odpovídá ideální čtenář – ti, kdo mají rádi jasné, veselé příběhy nenáročné na pochopení, zde asi budou hledat marně.
