Desková hra Virtù – Umění vládnout se odehrává na sklonku 15. století v renesanční Itálii, ve které hráči představují rozdílné politické celky bojující o moc. Můžete se vžít do role Aragonské dynastie v Neapoli, rodu Medicejských ve Florencii, rodu Sforzů v Miláně, dóžat ve Florencii nebo rodu Borgiů v Římě. Jedná se o asymetrickou čistě strategickou hru bez prvků náhody s rondelovým systémem a současně s ovládáním území. Vaším cílem je získat co nejvíce prestiže a stát se tak pánem Itálie. Základní hra je určena pro tři až pět hráčů, přičemž pro dva hráče jsou vytvořena samostatná upravená pravidla s podnázvem Virtù – Války o Itálii. Deskovku v českém jazyce můžete získat díky vydavatelství Albi.
Asymetrické rozložení paláců
Středem prostoru každé partie je menší herní plán představující mapu Itálie a přilehlého prostředí se zakreslenými městy, spojovacími cestami a přístavy. Každý hráč z počátku ovládá dvě města, má přidělené vojenské jednotky, agenty, karty svého zvoleného rodu a jednu akční desku. No, desku, spíše tenký tuhý papír. Tyto desky představují váš palác, tedy váš hráčský rondel pro všechny nadcházející akce. S rondelovým systémem jste se v našich recenzích mohli již setkat u deskové hry Katedrála.
Palác obsahuje šest polí pro individuální akce, kterými jsou mecenát, vláda, intriky, tažení a anexe, po nichž budete v jednotlivých kolech postupovat. Desky osobitých rodů jsou asymetrické, stejně jako počáteční karty jednotlivých postav. Postavy se mohou stát členy vašeho vnitřního kruhu, lze je umístit na akční pole do paláce nebo se stanou dvořany, pro něž je místo okolo herní desky. Karty mají na sobě symboly zdrojů, které jsou k provádění akcí potřeba. Zároveň mají některé karty i znak jednotlivých akcí. Tímto způsobem můžete umístěním postavy do paláce některé akce přepsat na jiné, které se vám zrovna hodí, nebo je použijete pro ty stejné a pouze tím získáte více zdrojů k dispozici.
Zdroje z akčních karet můžete použít, pouze když danou akci provádíte, zatímco zdroje na kartách dvořanů jsou vám k dispozici neustále. Nicméně kromě peněz, které lze získávat do zásoby v podobě žetonů, jsou všechny ostatní zdroje určené k okamžitému spotřebování a nelze je hromadit. Pokud tedy potřebujete více určitého zdroje, než se nachází na aktuálním akčním poli, musíte si vybrat z karet dvořanů či destiček vámi ovládaných měst, které zdroje také obsahují, a jejich otočením na druhou stranu zdroje vyčerpat. Dokud nebudou na základě dalších akcí otočeny zpět, nejsou jejich zdroje nadále k dispozici.
Půjde to po dobrém, nebo po zlém?
Každé kolo se v paláci můžete zdarma posunout o jedno nebo dvě pole a provést vybranou akci. Vláda vám po zaplacení umožní otočit vyčerpané destičky zpět na dostupnou stranu. Mecenát vám po uhrazení ceny dovolí postoupit na stupnici patronátu. Ten vám na konci hry zajišťuje body prestiže a také díky němu můžete získat jedinečné výhodné karty. Pomocí akce anexe můžete na mapě díky diplomacii ovládnout neutrální město. Naopak akcí tažení lze přesouvat své vojenské jednotky a pokusit se města dobýt obléháním. Velmi povedenou akcí jsou pak Intriky, které rozešlou do práce vaše agenty. Agenti mohou být použiti pro vaši vlastní podporu a obranu, lze díky nim lehčeji ovládnout města či získat spojenectví. Nebo je můžete poslat po vašich spoluhráčích a zablokovat jim určité akce nebo navazování spojenectví.
Do čeho investujete své zdroje?
Zmíněné akce si ve Virtù – Umění vládnout volíte každé kolo. Postupný výběr všemi hráči je ale pouze první fází tahu, druhá se pak skládá z několika dalších úkonů. Jako první se vyhodnocují bitvy. Města mají základní obrannou hodnotu určenou jejich číslem na mapě, ke kterému se přičítají přítomné vojenské jednotky, bonusy či agenti. Útočníku stačí mít vyšší součet všech hodnot než obránce. Poté si město na mapě označí svým žetonem a získá jeho destičku. Pokud zároveň porazil některého ze svých protihráčů, obdrží trofej. Za ty se na konci hry získávají body prestiže. Po vyhodnocení všech bitev je potřeba všem svým jednotkám zaplatit žold. Následně si můžete za určitých pravidel reorganizovat svůj palác, tedy přemístit jednotlivé karty, které vlastníte, mezi různými pozicemi. Jelikož to lze provádět na konci každého kola, stává se z toho významný strategický prvek, z něhož se snažíte co nejlepší optimalizací získat maximum. Není to ovšem jen tak, přeskládávání má jasná a docela přísná pravidla, se nimiž je potřeba počítat.
Dále můžete nakoupit nové karty a destičky z veřejné nabídky či naverbovat nové vojenské jednotky. Předposlední akcí je možnost uzavírat spojenectví s tehdejšími velmocemi: Francií, Osmanskou říší nebo Svatou říší římskou. Tato spojenectví vám přináší výhody navíc a na konci hry také obdržíte body prestiže. Poslední možností (lze provést i v první fázi) je tematické zahájení prodeje odpustků. Za ty získáte zdroje, především peníze navíc, ale zároveň si tak zablokujete akční pole, pro jehož uvolnění je potřeba odpustek vyplatit. Navíc čím více odpustků prodáte, o tolik bodů prestiže na konci hry přijdete.
Konec hry nastává v různých případech. Prvním z nich je, když hráči dohromady ovládnou všechna neutrální města. Druhým, když jich některý z hráčů ovládne osm, či třetím, když hráč dosáhne konce stupnice patronátu. Pokud se nic z toho nestane, konec nastává po odehraných 21 kolech. V každém případě vítězí hráč, který získal nejvíce bodů prestiže. Ty se získávají za ovládnutá města, za umístění na stupnici patronátu, za vlastnění určitých karet či destiček, za náboženský vliv, počet trofejí, počet spojenectví a odpustky.
Virtù – Války o Itálii
Hra pro dva hráče má svá vlastní upravená pravidla. Přesto si nejdříve musíte přečíst mohutná pravidla pro Virtù – Umění vládnout a až poté se prokousat rozdílnými pravidly s uvedenými změnami a výjimkami. Ve dvojkové podobě hrajete buď za krále Francie, který se snaží získat neapolský trůn, anebo za neapolského krále, která svůj titul a město brání. Ostatní hráče pak na mapě zastupují městské svazy, které můžete dobývat nebo s nimi uzavírat spojenectví a poté je ovládat. Počátek hry je ještě více asymetrický než v případě základní varianty a akce patronátu zde není vůbec přítomna. Konec pak nastává, pokud se Francii podaří ovládnout Neapol, anebo až po oněch 21 kolech.
Předveďte své umění vládnout
Pokud jste stíhali vše sledovat, asi vás napadlo, kolik místa Virtù – Umění vládnout zabere. Při vyšším počtu hráčů je desková hra celkem rozložitá. Herní plán je sice překvapivě malý, nicméně paláce, které potřebují dost místa kolem sebe, a prostor pro věci z veřejné nabídky dohromady obsadí pořádný stůl. Podobně rozsáhlá jsou i pravidla a jejich podrobné pročtení vás bude něco stát. Přestože se mi na první čtení jednotlivé věci zdály docela jasné a logické, při reálném hraní se kvůli mnoha herním možnostem budete pořád vracet a věci si ujasňovat. Především pak při hře dvou hráčů jste nuceni mít otevřena dvoje pravidla najednou a dle potřeby mezi nimi přecházet.
Hra je však velmi dobře tematicky uchopena a její podtitul „Umění vládnout“ je zcela přesný. Nestačí vám získat jen vojenskou převahu a dobývat města, je třeba myslet i na své rádce a celkové osazenstvo paláce. Zároveň musíte budovat vztahy s dalšími mocnostmi a nezapomenout ani na tehdejší významný vliv církve. Mnoho přítomných postav jsou tehdejší historicky doložené osobnosti.
Virtù – Umění vládnout je expertní deskovou hrou s asymetrickými prvky, které nabízí mnoho různých cest k vítězství. Hra je plná strategických rozhodnutí bez prvků štěstí a s vysokými interakcemi mezi hráči. Míra znovuhratelnosti se tak odvíjí pouze od majestátního množství různých rozhodnutí, která má každý možnost udělat. Je zde dobrá rovnováha mezi správou zdrojů a plánováním dopředu, ale také spoustou konfliktů a podrazů. Na druhou stranu je hra zpočátku docela časově náročná na naučení a pořádné projití pravidel. Díky tomu hráči, kteří ji už párkrát hráli, mají nad nováčky strategicky jasně navrch.
