Yaengard – když vás nekonečné umírání nezastaví

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Každý má rád příběhy from zero to hero a Yaengard vám přesně takový jeden velký propletený příběh dá. Hra, která působí na jedno oko jako nevinná milá RPG strategie, se však stává zapeklitou taktickou bitvou, kde častěji mlátíte hlavou do stolu, než abyste si ji klidně užívali. Studio Planeshift Interactive se inspirovalo klasickým Dračím doupětem a hru očividně dělali prostě jenom srdíčkem, protože ačkoliv je místy extrémně těžká, jedná se o příjemnou zábavu před spaním. Recenze tak mohla vzniknout skoro sama.

Určete si svou životní roli

Na začátku příběhu celého Yaengardu se dozvíte o velkém zlu, které budete muset zastavit. Začínáte jako pouzí sedláci. Jste tak tři vyvolení hrdinové, každý z vás jinak vypadá, chová se a má samozřejmě i jiné predispozice. Ty ale určí vaši roli ve skupině pomalu na celou hru, takže vybírejte skutečně pořádně a poctivě. Zvažte si svá pro a proti, protože jinak dopadnete doslova jako já a hra vás bude vytrestávat každé jednotlivé kolo.
Před začátkem hry si tak vytvoříte tři hrdiny. Kromě toho, že si zpracujete jejich vizuální podobu, která vypadá, jako kdyby to byli líní panáčci z lega, jim určíte i jejich povolání, které kdysi měli ve vesnici. Na výběr máte sýraře, řemeslníka, poslíčka, farmáře, řezníka, horníka, lovce a hned několik dalších, jedná se celkem o 20 různých povolání a od prvního pohledu se vám hodí všechna.
Druhou částí je vybrat si svůj charakter. Tam je 22 různých možností, například věřící, šlechetný, hodný, samotář, důvěryhodný, pragmatický a další. Všechny tyto charakterové vlastnosti se vám budou hodit během herních rozhodnutí, ale k tomu se dostaneme trošku později. Nakonec zvolíte svou roli ve skupině – tam jsou jen tři možnosti, oportunista, stratég a specialista. Nejsnazší je tak dát každému z členů skupiny jednu.

Je čas vyrazit za dobrodružstvím!

Celou hrou vás provází postava, která se dá jednoduše přeložit jako vypravěč. Uvádí vás do děje, říká vám, co se kde děje, atd. Dobrodružství se skládá hned z několika částí, přičemž základní jsou tři věci: boj, zkouška schopností a objevovací mise. Zní to velice jednoduše, bohužel to tak není a hra vás od začátku testuje všemi možnostmi.
Boje jsou taktické. Každé postavě můžete dát nějakou tu zbraň a těch je neskutečně široká škála. Můžete mít čaroděje, válečníky nebo zloděje, pokud bych to měl rozdělit jednoduše. Z mojí zkušenosti se vyplatí minimálně jeden střelec, který umí i základy magie, zloděj s velkým poškozením a tank, který vydrží maximum. Proč? Protože soupeři nejsou vůbec slabí a hra vám to ráda připomíná.
Navíc se akce střídají po kolech, stejně jako v reálném Dračím doupěti, a může vás to tak velice rychle začít bolet. Na postavy působí i pravidelná únava, takže zatímco po odpočinku v krčmě můžete dělat jednu akci za druhou, ve třetím boji už jsou vaše postavy rády, že vůbec stojí, a ve výhru můžete pouze doufat.
Yaengard se vás ale snaží v jednom případě skutečně podpořit. Můžete během svých cest umřít, kolikrát chcete (smrt se počítá, když v boji umřou všichni hrdinové), objevíte se pak na scestí, kde si s vámi povídá sama smrt. Ta vám pak dá na výběr, jestli chcete brnění, nebo zbraň (nebo nic), a že se ty zbraně občas skutečně vyplácí.

Zkoušky dovedností i objevitelství

Kromě toho, že hra nabízí širokou škálu zbraní a brnění, musíte myslet i na to, že vaši hrdinové si mohou vybrat ještě následující dva druhy misí. Těmi jsou zkoušky dovedností a objevitelské mise. Tam už rozhoduje faktor náhody a obecně predispozice vašich hrdinů, včetně vyjednávání, prozkoumávání objektů a přesvědčování o své pravdě.
Zde to funguje na jednoduchém principu. V každé misi se na obrazovce objeví karty, na kterých je napsaná možnost úspěchu. Tam byl ale problém, já jsem, řekněme, z padesáti těchto soubojů s náhodou vyhrál pouze šest. Nevím, jestli to je tím, že se hře nelíbím, nebo jestli má nějak upravenou pravděpodobnost úspěchu, každopádně se jedná o šílenost, která se nevyplácí.

Líbivé, příběhové, a bez hudby?

Na začátku jsem zmínil, že hrajete Dračí doupě, a tak to skutečně i je. Hra vás provází svým postupným příběhem. Každou chvíli plníte jeden ze zmíněných druhů úkolů, občas si zabojujete ve chvíli, kdy nechcete, párkrát si umřete, ale všechno vás to vede v kampani vpřed. Yaengard je rozdělený do arců (částí), takže jednou na konec nějakého vždycky budete muset dojít. Navíc se vás hra snaží stále popotahovat různými většími meziúkoly. Prostě si to s vámi užívá, jenom místo toho, abyste byli tři kamarádi u kostek, jste jeden člověk rozhodující za všechny.
Herní vizuál jednoduše baví. Detaily jsou jasně viditelné. Nemusíte se bát, že byste se někde ztratili nebo zabloudili, taková možnost ve hře ani není. Souboje jsou nádherně přehledné, různorodost postav je předepsaná, každé vylepšení postavy, ať už itemem nebo jiným způsobem, je krásně a jasně viditelné. V tomto případě se nedá nic vytknout. Navíc kamera se nezasekává, ať už děláte jakékoliv vylomeniny nebo protáčíte jakoukoliv část na zrovna hrané mapě. Preciznost, bezchybnost a nezávislost.
S hudbou je to složitější. Absolutně totiž nevím, že by ve hře nějaká byla. Dokonce jsem se musel i několikrát přesvědčit, jestli tam skutečně je, a musím konstatovat, ano, je. Splývá však s hrou takovým způsobem, že když si do pozadí pustíte podcast, film, nebo vlastně cokoliv, vůbec vám to chybět nebude. Yaengard tuto část absolutně nezvládl a je to sakra škoda.
GP uvozovky

Yaengard je příjemná hra, kterou si stojí za to zahrát. Především milovníci a fanoušci Dračího doupěte si ji budou užívat plnými hrstmi, protože souboje a náhoda jsou tahounem jinak velice jednoduchého ovládání a snadné hratelnosti. Příběh je sice plný klišé, ale do hry také dobře zapadá. Horší je to už s hudbou, která je absolutně nevýrazná, a přesílenými soupeři.”

Klady

snadné ovládání
dobrá přehlednost
jednoduchý soubojový systém
pěkný vizuál

Zápory

šílený faktor náhody
nevýrazná hudba
přesílení soupeři
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn