Ne, není to překlep. Hra se opravdu jmenuje Kemono Heroes, nikoli Kimono Heroes. Kimono taky nosí jen jeden z jejích čtyř hrdinů. Všechny ale lze označit slovem kemono, což je cosi jako japonský furry. Kočka Mijuki, jejíž specializací je šplh po stěnách, opičák Jú schopný houpat se na zavěšených provazech, plachtící veverka (poletucha) Hanako a lišák Fudemaru, jenž na sebe dokáže vzít podobu nepřítele, mají jeden společný cíl: Zastavit řádění Cukigamiho, měsíčního boha, který proměňuje obyvatele lesa v kámen. Kemono Heroes původně vyšli v roce 2020 na Switchi, a to pod hlavičkou japonského vydavatele Nippon Ichi. Nyní díky společnosti JanduSoft zavítali i na ostatní platformy.
Lišky, veverky a oživlé deštníky
Z úvodního odstavce, stejně jako byť jen z letmého pohledu na jakékoli záběry ze hry, jasně plyne, že Kemono Heroes jsou úzce svázaní s lidovou kulturou a mytologií Japonska, jíž skládají poctu. Levely jsou různými roztomilými odkazy na japonský folklor nasycené podobně jako třeba vynikající shmup Keio Flying Squadron nebo „šintoistická střílečka“ Pocky & Rocky. Na své cestě budete potkávat nindže, charakteristické červené lampiony a brány torii, ale především budete nuceni vypořádat se s nejrůznějšími jókaii, tedy nadpřirozenými mytologickými bytostmi. Patří mezi ně třeba tanuki (psík mývalovitý), jenž je zároveň mistrem bojových umění nebo duchové schopní posednout neživé věci a udělat z nich přízraky. Takže ano, najdete tu i kasa-obake, oživlý deštník s jedním okem a jednou nohou, který patří k nejikoničtějším japonským strašidlům.
Hra, za jejímž vývojem stojí španělské indie studio Mad Gear Games, však v sobě zároveň nese stopy klasických evropských skákaček z Amigy, které se ostatně japonskou videoherní tvorbou mnohdy samy inspirovaly. Možná nejvíce je to vidět právě na čtveřici zvířecích hrdinů, kteří mají blíž ke karikaturním „maskotům“ typickým pro západní hry než k autentické japonské mytologii. S tou je nejvíce svázaný lišák Fudemaru, jehož schopnost fyzické přeměny odpovídá typickým vlastnostem liščího ducha kicune. Kočka Mijuki a opičák Jú jsou sice definováni spíše všedními zvířecími vlastnostmi než těmi duchovními, ale aspoň jde o zvířata s tradičním mytologickým významem. Veverka Hanako se zdá být v týmu jaksi navíc, byť po menší investigaci jsem došel k závěru, že by mohla být inspirovaná méně známým jókaiem zvaným nodeppó, který na klasických vyobrazeních poletuchu dost připomíná.
Výstup na horu Fudži
Hrdinové samozřejmě nemusí nutně zapadat do japonské mytologie, hlavně, že zapadají do nastavených herních mechanik. A v tomto směru není Kemono Heroes co vytknout. Popsané vlastnosti umožňují každé z postav zdolávat překážky jiným způsobem a hraní za každou z nich tak přináší odlišný zážitek. Ačkoli je titul primárně navržený pro lokální kooperaci čtyř hráčů (online podpora bohužel chybí), singleplayer zůstává pohodlně hratelným a zábavným.
Jehož hlavní padouch Cukigami se vznáší přímo nad horou Fudži, levely v návaznosti na to významně pracují s vertikalitou. V řadě momentů spíš stoupáte po plošinkách nahoru k nebi (doslova), než že byste se pohybovali z levého kraje obrazovky k pravému. Zároveň hratelnost klade velký důraz na rychlý pohyb. Nikde se moc nezdržíte řešením hádanek, hra motivuje k neustálému pohybu. I v tomto ohledu jsou tak vidět její evropské kořeny, neboť podobně byly vystavěné klasické amigácké skákačky, jako třeba Zool nebo Superfrog. V porovnání s nimi je hratelnost ještě živější díky prvkům boje (zvířátka mají útoky na blízko i na dálku) a možnosti si na konci každého levelu za herní měnu nakoupit upgrady.
Jednou je málo, dvakrát tak akorát
Kemono Heroes nejsou zdaleka tak brutálně nároční jako hry ze šestnáctibitové éry. Zvláště na nižší obtížnost vám prominou spoustu chyb. I díky tomu jde hlavními čtyřmi biomy proběhnout velmi rychle. Na konci prvního průchodu se ovšem dostáváte do duchovní dimenze a jste nuceni celou hru projít znovu, chcete-li finálního bosse skutečně porazit. Druhý průchod je náročnější, rozmístění nepřátel není zcela shodné a můžete interagovat i s duchy, kteří byli dříve nedotknutelní.
Někdy v dobách Paws of Fury (1994) mě občas evropské hry s antropomorfními zvířátky spíše děsily, ale Kemono Heroes je výtvarně zdařilý titul. Zejména někteří rozměrnější nepřátelé (třeba zlobr oni nebo bizarní kříženec nue) vypadají moc pěkně a zdejší pixel art tak lze řadit mezi silné stránky, jimiž se titul může chlubit. Povedla se i hudba a pochválit musím přesné a responzivní ovládání. Z technického hlediska mě zaráží pouze dvě věci: Jednak nepochopitelná implementace jediného slotu pro uložení hry a jednak nemožnost odscrollovat obrazovku zpátky. U vertikálních pasáží tak klidně spadnete dolů mimo rám obrazu a vůbec svou postavičku nevidíte.
Kemono Heroes snoubí herní design klasických evropských skákaček s povedenou poctou nápadité a originální japonské mytologii. Pokud máte vztah k obojímu, těžko se hledá důvod, proč si tento titul nezahrát. Díky nízké obtížnosti se skvěle hodí pro společné hraní s dětmi, ale užijete si jej i jako sólo hráči.
