Dnes už si málokdo dovolí pochybovat, že Polsko vyrostlo do jedné z nejvýznamnějších videoherních velmocí Evropy. Hry od CD Projektu Red patří kvalitou, popularitou i komerčním ohlasem k úplné světové špičce. Techland má na trhu solidní pozici díky oblíbeným sériím a technické zdatnosti svých vývojářů. O skutečné kondici polského videoherního průmyslu podle mě ale nejvíce vypovídá kvalita her, které jsou schopna vyvinout menší studia, z nichž některá začínala de facto na spotřebním shovelwaru. Jejich nejvýraznějšími zástupci jsou varšavská společnost CI Games a pak také krakovský Teyon. Původně se profiloval neohrabanými kolejnicovými střílečkami, které vesměs sklízely posměch a opovržení. S FPSkou Terminator: Resistance ale najednou přišla chvála od fanoušků. Následující RoboCop: Rogue City jen potvrdil, že nešlo o náhodu a Teyon skutečně vývojářsky vyrostl. Nyní přichází samostatné rozšíření RoboCop: Rogue City - Unfinished Business, které pokračuje přesně tam, kde původní hra končila.
Co dostanete za svůj dolar
Za pozoruhodnou považuji již skutečnost, jak lákavý poměr ceny a „výkonu“ Unfinished Business poskytuje. Prodává se za sympatických 30 eur, a přitom má poměrně rozsáhlou, minimálně desetihodinovou kampaň, která by komplexitou a herní dobou mohla směle konkurovat spoustě velkých her z akčního žánru. Kratičké kampaně k primárně multiplayerovým hrám typu Call of Duty by samozřejmě trumfnula s přehledem. Zároveň se tvůrci rozhodli nenabízet toto rozšíření jako klasické DLC, k jehož spuštění potřebujete vlastnit základní hru. Unfinished Business můžete spustit a užít si ho, i kdyby šlo o vaše první setkání s herním RoboCopem.
Děj je opět béčkově prostý, byť jeho vyprávění tvůrci neodbyli a hra věnuje dost času humanizaci samotného RoboCopa a představování vedlejších postav včetně jejich motivů. Vše začíná masakrem policejní služebny v detroitském okrsku Metro West, která je RoboCopovým domácím pracovištěm. Plechový policista se proto vydává do doupěte žoldáků, jež jsou za masakr zodpovědní. Ne proto, aby se mstil, ale aby nastolil spravedlnost. Ostatně brzy zjistí, že útok nebyl náhodný a zlotřilí ozbrojenci se chystají realizovat velmi nebezpečný plán. Navíc jsou vedeni člověkem, s nímž už má RoboCop své zkušenosti.
Věž reaganovského kapitalismu
Zmíněné zločinecké doupě se nachází v masivním mrakodrapu OmniTower, což již před vydáním hry vedlo novináře a fanoušky ke srovnávání s filmy jako Zátah (2011) nebo Dredd (2012). Tvůrci z Teyonu se však nevydali vstříc nabízejícímu se konceptu „co patro, to level“. OmniTower má především sloužit jako zhuštěný výřez neutěšeného života prostých lidí v korporacemi ovládaném Detroitu. Najdeme v něm kino a arkádové herny, pochybné tržiště hemžící se ještě pochybnějšími lidmi, prostory na sběr a likvidaci odpadu i šedivé a neosobní ubytovací jednotky, v nichž nuzní nájemníci žijí bez elementárního soukromí jako v ruských komunálkách.
Stejně jako v původním Rogue City se Teyonu povedlo skvěle vystihnout retrofuturistický design prvních dvou filmových RoboCopů i jejich kritický pohled na volnotržní politiku USA 80. let. Dobové nadšení pro konzumerismus, ekonomický růst a neregulovaný trh filmoví RoboCopové korigují varováním před přesunem represivní moci od státu ke korporacím. V době druhé Trumpovy administrativy (která zároveň podrývá základy reaganovské ekonomické filosofie a zároveň ke korporacím projevuje nebývalou vstřícnost) jde opět o aktuální motiv.
Vyšetřování je nuda, ale ta akce!
Podobně jako původní hra střídá RoboCop: Rogue City - Unfinished Business přímočaré akční mise s těmi klidnějšími a rozvolněnějšími, v nichž namísto střelby zkoumáte nalezené indicie a mluvíte s lidmi. I když je stále možné v některých případech volit pořadí, v nichž budete plnit dílčí úkoly, žádná lokace již neslouží jako hub, do něhož se lze vracet. Jakmile uzavřete jednu příběhovou kapitolu, automaticky ztrácíte možnost plnit vedlejší mise s ní spojené. Vyšetřovací pasáže řadím spíše ke slabším bodům videoherního RoboCopa. Hrají se totiž de facto samy a pouze budí povrchní iluzi základní interaktivity. Ale je samozřejmě dobře, že celá hra není jen proudem přestřelek.
Čímž rozhodně nechci říct, že by přestřelky byly špatné. Původní RoboCop: Rogue City přišel s jedním z nejvíc strhujících gunplayů za poslední roky a Unfinished Business se drží filosofie, že není radno opravovat to, co nebylo rozbité. Zvuky, reakce postav a částicové efekty jsou stále naprosto famózní a v souhře se slavným hudebním motivem Basila Poledourise vás napumpují adrenalinem víc, než se to povedlo legendárním peckám typu F.E.A.R. nebo Stranglehold. Jen je škoda, že prostředí je zničitelné jen částečně. Někdy můžete z brutalistických interiérů OmniTower ukusovat celé bloky betonu, ale taková televizní obrazovka přečká bez úhony i salvu z kulometu.
Těžší přestřelky žádají těžší zbraně
Přestřelky jsou ovšem tentokrát výrazně těžší než prvně a občas budete RoboCopa proklínat, že je tak pomalý a nemotorný. V původním Rogue City jste mohli ze svého metalického hrdiny udělat nezničitelný tank přidělováním speciálních schopností, ale v Unfinished Business je jejich dopad na hratelnost výrazně umenšen. Přišlo ovšem pár oživení v podobě nových mechanik, nepřátel a zbraní. Na označených místech teď můžete protivníky efektně popravovat i bez nutnosti střílet. Třeba je necháte usmažit se v elektrickém rozvaděči, nebo je nacpete do větráku. Nové protivníky tvoří různé obrněné jednotky, vojáci s jetpackem, sebevražedné drony či prototypy robotických nindžů Otomo z filmového RoboCopa 3. Vaši palebnou sílu může posílit rotační kulomet a zejména experimentální mrazící puška schopná produkovat masivní rázovou vlnu. Obojí se hodí zejména k eliminaci houfů odolných typů nepřátel.
Prevenci proti stereotypu tvoří také pasáže, v nichž se octnete mimo obrněné tělo RoboCopa a nemáte k dispozici jeho unikátní dovednosti. Jednou hrajete za Alexe Murphyho ještě před jeho smrtí a robotizací, jindy za různé vedlejší postavy. Fanouškovský orgasmus vám může navodit úsek, v němž přímo ovládáte smrtícího robota ED-209, jehož rychlopalným kanónům nemůže vzdorovat nikdo a nic.
Technika zazlobí, ale neselhává
Po technické stránce se toho mnoho zásadně nezměnilo. RoboCop: Rogue City - Unfinished Business těží z možností Unreal Engine 5 a dokáže ohromovat mnohdy velice detailním prostředím a kvalitním svícením, které dodává působivě realistický vzhled materiálům, jako je kov a beton. Hra tak často působí jako prakticky tříáčková produkce dávající najevo, že už jsme skutečně v době, kdy současné hry přestávají být zaměnitelné s tituly známými z předchozí generace. Že Teyon ve skutečnosti neměl k dispozici AAA prostředky, je ovšem vidět na animacích. Zejména na pohybech a mimice lidských postav.
V recenzentské verzi jsem měl občas potíže s načítám assetů při přechodu do nových levelů. Modely i textury naskakovaly opravdu hodně pozvolna, což vedlo k nechtěně humorným situacím. Hned v úvodní cutscéně jsem místo postavy viděl jen kusy jejího oblečení, jak se vznáší ve vzduchu. Zdá se ovšem, že aktualizace tohle vyřešila ještě před samotným vydáním. Sem tam hra během načítání škubne, ale celkově je její technický stav uspokojivý. Osobně jsem nepozoroval zjevně glitchující fyziku ani pády do Windows, s nimiž se podle ohlasů potýkali jiní hráči. Jako vždy záleží na konkrétní konfiguraci vaše počítače a na štěstí.
Když mluvíme o RoboCopovi: Rogue City - Unfinished Business jako o příběhovém rozšíření, dost možná ho tím podceňujeme. Jde spíše o plnohodnotné pokračování, které je o něco lineárnější, přináší pár novinek, ale základy hratelnostní smyčky nemění. Pokud se vám líbilo původní Rogue City, nemáte v případě Unfinished Business nad čím přemýšlet. Stejně jednoznačnou koupí je hra i pro fanoušky, kteří nedají dopustit na první dva robocopí filmy. Teyon se zdrojového materiálu zhostil suverénně a stvořil hru, jejíž kvality a ambice zasahují až do sektoru AAA titulů. Vlastně se to vypadá, že RoboCop: Rogue City - Unfinished Business je vedle Doomu: The Dark Ages jednou z nejlepších singleplayerových FPS tohoto roku.
