Existuje zvláštní paradox lidského bytí. Celý život nás učí, že máme jít za svým snem, a když budeme dostatečně vytrvalí, dostaví se úspěch. Jenže málokdo nám řekne, že sny se mohou proměnit v pasti, a že jejich splnění nemusí vést k radosti, ale naopak k paralyzujícímu zklamání. Vyrůstáme na příbězích o tom, jak stačí chtít, jenže realita bývá mnohem tvrdší. Jít za svým cílem je jednoduché jen do první chvíle, než začneme cítit, jak nás jeho tíha drtí. Najednou se promění v povinnost, kterou musíme splnit, jinak bychom selhali nejen před světem, ale hlavně sami před sebou. Právě v tomto rozporu mezi ideálem a skutečností se rodí krize, jakou poznal také španělský autor Alfonso Casas a mistrně ji vtělil do svého komiksu Krize v hlavě, jež navazuje na úspěšný bestiář Bludy v hlavě.
Autor:
Kresba:
Autor obálky:
Vydavatel:
Původní název:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Alfonso Casas
Alfonso Casas
Alfonso Casas
Paseka
Todas las personas que fui
Romana Bičíková
208
barevný
brožovaná
listopad 2025
978-80-7637-582-6
9788076375826
první
Zdroj: Paseka
Plnit si sny je jako nakupovat na AliExpressu
Vyhoření je zvláštní druh tichého požáru. Zvenčí člověk působí stejně jako vždy, ale uvnitř se pomalu ztrácí jiskra, která ho kdysi hnala vpřed. Krize v hlavě je mnohem více než jen komiks. Je to intimní zpověď člověka, který celý život věřil v jiskru tvořivosti, ale když se na ni pokoušel spoléhat příliš, spálil se. Krize v hlavě proto není pouhou fikcí, ale hluboce osobním dílem, v němž autor odhaluje to nejcitlivější místo lidské psychiky: naše vlastní pochyby. Ukazuje, že se vyhoření může stát každému, zvlášť, když si najednou uvědomí, jak odlišný dospělý život je od té naivní dětské představy. Kdekomu tak může připadat, že balancuje nad propastí a nedokáže se pohnout ani vpřed, ani vzad.
Alfonso Casas se ve svém komiksu vrací k okamžiku, který snad každý důvěrně zná. V dětství přijde chvíle, kdy v nás něco vzplane. Pro autora to bylo kreslení. Přesně ten druh vášně, který dítěti otevírá nekonečné možnosti. Jenže čas plyne a sen, který měl být zdrojem radosti, se postupem let stává měřítkem vlastní hodnoty. Autor tuto proměnu popisuje s neobyčejnou citlivostí a upřímností, jenž skoro zabolí. Píše o tom, jak si roky připadal méněcenný, jak nedokázal vytvořit dílo, které by prorazilo, a jak mu nedůvěra okolí neustále podkopávala sebevědomí. Všechny ty drobné pochybnosti se v něm usazovaly až do chvíle, kdy jeho sen přestal být snem… proměnil se v noční můru a v absolutní selhání. V tomto popisu se najde každý, kdo někdy pociťoval tlak být úspěšnější, produktivnější a celkově lepší.
Bouřka se jednou přežene
Je to jen špatné období, nebo je tohle prostě dospělý život? Každý z nás podobné dilema někdy zažil. V mládí míváme záplavu nápadů, ideálů i plánů, ale jakmile dospějeme, realita je méně pohádková. Možná nebudeme mít dům se zahradou v pětadvaceti, možná nedosáhneme za celý život toho vysněného kariérního úspěchu a možná se sotva udržíme nad vodou… toto poznání setsakramentsky bolí. Autor ukazuje sám sebe jako protagonistu, který se cítí ztracený, ke všemu netečný a naprosto vyčerpaný. Vnímá svět černobíle jako v pasti, z níž nevidí cestu ven, doufajíc, že jde jen o přechodnou fázi. Jenže, kdy přesně se z dočasného stane stálé? Kdy si máme přiznat, že jsme se v tom začarovaném kruhu ocitli ne náhodou, ale dlouhodobým přehlížením vlastních problémů?
Zdroj: Paseka
V tomto bodě do příběhu vstupují postavičky coby personifikace našich vnitřních démonů. Smutek, apatie, závist, prokrastinace, sebekritika, vina, hypochondrie, nejistota, a především syndrom podvodníka coby mistr sebesabotáže. Tyto malé přízraky patří k tomu nejnápaditějšímu, co Krize v hlavě nabízí. Jsou groteskní až legrační, ale zároveň mají zvláštní temnotu jako ti společníci, které nechceme, přesto se jich nedokážeme zbavit. Komiks vykresluje, jak se s nimi člověk postupně naučí žít a zvykne si na jejich přítomnost, že už ani nepřemýšlí, jak se jich zbavit. Jen se snaží fungovat a držet krok se světem, zatímco oni tiše hlodají.
Je to otázka rovnováhy
Jedním z nejsilnějších témat knihy je hektický životní styl dnešní doby. Jak máme pracovat deset hodin denně, do toho sportovat, vařit, být společensky aktivní, starat se o blízké, vést domácnost, budovat kariéru a zároveň si udělat čas na sebe? Moderní člověk se valí vpřed jako lavina, která nesmí zastavit. Komiks velmi trefně poznamenává, že lidé se nebojí přemítat nad vybíráním seriálu, ale vlastní životní směřování neanalyzují téměř vůbec… dokud je k tomu okolnosti nedonutí… dokud nepřijde krize.
Jeho úvahy o chybách patří k nejkrásnějším částem komiksu. Proč má tužka na konci gumu? Abychom ji používali. Proč se bojíme chyb, když právě z nich se rodí růst? Život je křehký jako sněžítko, musíme s ním zacházet opatrně, ale trochu jím zatřást je přece jen nutné, jinak o hodně přijdeme. Přestali jsme umět odpočívat a přestali jsme se bavit. Neustále se obklopujeme vrstvami povinností, které nás nakonec zavalí jako sesuv půdy. Krize v hlavě proto působí jako naléhavé připomenutí, že když povinnosti převažují nad radostí, je čas srovnat misky vah, jinak naše tělo i mysl jednou zkrátka vypoví službu.
Život dostane zvláštní lesk, až když je z něj vzpomínka
Autor také odkrývá téma nostalgie, kterou nazývá „malou podvodnicí“. Přirovnává vzpomínky k hotelu, ve kterém můžeme přenocovat, ale nemůžeme v něm žít. Je lákavé utíkat do minulosti ve chvílích, kdy přítomnost bolí, ale tato cesta často nikam nevede. Komiks se nebojí otázek: co kdyby jediné malé rozhodnutí změnilo celý náš budoucí život? Co kdybychom se narodili do jiné rodiny, vybrali si jinou školu, udělali jeden krok stranou? Možná bychom žili úplně jiný příběh, ale tato směsice rozhodnutí a náhod nás dovedla až sem. Jít vpřed znamená umět se rozloučit s cestami, co jsme nechali za sebou a starat se o ty, co se před námi rozvětvují. Přijmout sám sebe je jeden z největších hrdinských činů. Krize v hlavě tuto myšlenku předává v takové síle, že čtenář má chuť se na chvíli zastavit a zhluboka se nadechnout.
„Mockrát jsem chtěl něco ze své minulosti změnit. Kéž bych tehdy udělal tohle nebo přestal s tímhle. Ale pak by ze mě byl jiný člověk. Jedno jediné rozhodnutí, malý krok stranou a všechna má budoucí já mohla být úplně jiná. Můj život třeba nikdy nebude akční film nebo dobrodružný román, ale je můj a teď už vím, že jiný bych nechtěl.“
„Strašně dlouho jsem se ze všech sil snažil být jiný, než doopravdy jsem. Možná nadešla chvíle pokusit se být nejlepší verzí sebe sama. Rozloučit se s lidmi, kterými se nikdy nestanu, a konečně přijmout sám sebe.“
Motem celého díla je vědomí, že krize není koncem. Alfonso Casas svou krizi popisuje jako okamžik, kdy se vše zdánlivě rozpadlo, ale právě to mu umožnilo začít stavět znovu, tentokrát na pevnějších základech. Jakmile přijde krize, otevírá se prostor pro nové cesty… pro ty, které jsme se možná báli vidět.
Všichni se občas cítíme ztraceni
Naprosto miluji vizuální pojetí komiksu. Autor začíná černobílým světem, který přesně odpovídá psychickému rozpoložení hlavního hrdiny. Je to svět naplněný melancholií a prázdným přežíváním. Postupně, jak do příběhu vstupuje postava Krize, se začínají otevírat dveře do dimenze vzpomínek a přesvědčení, s čímž se mění také celá estetika. Najednou se stránky zalévají barvami, jako by explodovala duha přímo do čtenářova obličeje. Tato proměna je nejen působivá, ale hlavně symbolická. Barvy představují návrat k životu, k tvořivosti, a také ke světlu naděje, jež bylo dlouho potlačované.
Z celého díla je hluboce cítit, jak těžce autor krizi prožíval, ale stejně tak předává sílu, s jakou ji nakonec překonal. Jeho podvědomí je vykresleno jako spletitý magický prostor, který zároveň zrcadlí bolest i naději. V každém panelu je upřímnost, pokora a radost z uvědomění, které člověka promění. Nad rozmanitostí a kreativitou, s jakou je přistupováno k pojetí pomyslných kapitol, budete vy s uměleckou duší doslova slintat blahem.
Krize v hlavě dokáže zasáhnout také toho, kdo se v životě nikdy nesetkal s tvůrčím blokem. Je to příběh, který bolí číst. Může vás rozbrečet i naštvat, zároveň vás přiměje položit si otázky, které jste dlouho obcházeli. Možná se v něm poznáte až příliš přesně a možná vám ukáže cestu, jak vlastní krizi porazit. Tím největším nepřítelem totiž nejsou druzí, ale my sami, naše očekávání, naše strachy a naše přehnaná sebekritika. Možná však stačí na chvíli ztišit všechny ty útočné hlasy, nadechnout se a připomenout si, že i chyba a nejistota jsou přirozenou součástí našeho života. Každý krok vpřed, jakkoliv malý, je důkazem odvahy… a to se vždycky počítá.
Krize v hlavě je terapie ve vizuální podobě. Autorův intimní ponor do vlastní mysli ukazuje, že krize nemusí být selháním, ale pozvánkou k opravdové změně. Jeho upřímnost a výtvarná imaginace fungují jako průvodce místy, kam se sami často bojíme podívat. Komiks tak nenabízí jednoduché odpovědi, ale dává odvahu hledat ty vlastní, což je možná ten největší dar, který může čtenáři předat.
