Jako zapálený akvarista (ano, ZAPÁLENÝ akvarista), který tráví dlouhé hodiny laděním dokonalého složení vody a fascinovaným pozorováním života za sklem, mám k podmořskému světu nesmírně blízko. Znáte to, stačí říct: „P. Sherman, 42 Wallaby Way, Sydney“ a okamžitě se mi vybaví naprostá animovaná klasika, jejíž nezaměnitelnou atmosféru si s úsměvem připomínám dodnes a na níž jsem vnitřně nucen po celou recenzi odkazovat. Když se mi proto do rukou dostala desková hra Pod hladinou: Velký bariérový útes od nakladatelství REXhry, jež nás zavádí přímo do prosluněných vod Velkého bariérového útesu, mé chovatelské srdce radostně zaplesalo. Ostatně, kdo by nechtěl Nema v akvárku?
Podmořský orchestr barev
Hned při prvním rozložení komponent na stůl vás hra spolehlivě uchvátí svým nádherným zpracováním, u kterého si možná jako jedna velmi zapomnětlivá modrá rybka řeknete: „Páni, to je ale barviček, co to je?“. Každý hráč obdrží svou vlastní, rozlehlou desku oceánu. Na tuto herní plochu budete postupně, s pečlivým rozmyslem umisťovat nádherně ilustrované dílky korálů, rozmanitých mořských tvorů a drobné dřevěné figurky rybek. Těch je v základní krabici úctyhodných 96 kusů, přičemž jsou spravedlivě rozděleny do čtyř zářivých barev. Z pohledu člověka, který miluje nekonečnou pestrost útesových ryb v reálném životě, kterého jednou málem hryzla barakuda, je pohled na postupně se zaplňující herní plán naprostou pastvou pro oči.
Samotná herní smyčka je z hlediska pravidel geniálně jednoduchá, ale pokud nechcete skončit na dně zmatení a bez bodů, musíte chytit ten správný mořský proud přesně jako stoprocentně uvolněný želvák Bourák. Ve svém tahu si vždy musíte z veřejné nabídky uprostřed stolu vybrat jednu rybu a k ní příslušný, napevno přiřazený dílek korálu či mořského tvora (tedy jako například v Kaskádii). Tyto dva komponenty následně vezmete a umístíte do svého oceánu. Zde platí striktní pravidlo, že nové dílky musí vždy stranou nebo rohem sousedit s těmi již vyloženými. Samotné rybky se pak nepokládají přímo na dílky, ale na specifická prázdná místa mezi nimi, která vizuálně elegantně představují stoupající vzduchové bubliny.
Cílem celého tohoto umisťovacího snažení je efektivně plnit podmínky vyobrazené na lícové, nedokončené straně dílků. Jakmile se vám podaří k nedokončenému korálu přiložit správný počet rybek v přesně požadovaných barvách, dílek se považuje za dokončený. V ten moment jej slavnostně otočíte na jeho mnohem barvitější rubovou stranu a jednu z rybek, která přispěla k jeho splnění, na něj natrvalo umístíte. Je to nesmírně uspokojivý mikromoment, kdy váš vlastní útes doslova a do písmene ožívá před očima a vy si při tom hromadění bodů můžete s klidem po vzoru nenasytných racků spokojeně zamumlat: „Moje! Moje! Moje!“. Podobný mechanismus (a samozřejmě téma) najdeme také ve hře AQUA: Život v oceánech. Jen v ní to uspokojení není tak velké, splněním úkolu totiž biodiverzitu, kterou jste si na útesu vybudovali, schováte pod žetonem velkého zvířete.
Pod hladinou: Velký bariérový útes a syndrom Dory
I když to celé na první pohled vypadá jako mimořádně poklidné plavání prosluněným útesem, záhy na vlastní kůži zjistíte, že hra umí vaši paměť a prostorovou představivost otestovat mnohem lépe než marná snaha dorozumět se plynnou velrybštinou (čtěte VÉLRÝBŠTÍNOU). Když totiž skládáte svůj ekosystém, musíte bedlivě sledovat nejen to, co potřebujete nutně hned teď, ale i to, jaké specifické barvy korálů a ryb se vám budou hodit pro bodování složitějších živočichů v pozdějších fázích partie. Často se vám u stolu stane, že zažijete klasický syndrom zapomnětlivé Dory, kdy si vezmete perfektní žlutou rybku z nabídky, položíte ji na plán a pouhou vteřinu poté si s plácnutím do čela uvědomíte: „Počkat, vždyť já ji vlastně chtěl a potřeboval položit úplně na druhou stranu k tomu červenému korálu!“. Právě tahle nemilosrdná prostorová hádanka dělá z titulu vynikající strategickou výzvu.
Naštěstí autoři přišli s geniálním a vysoce elegantním řešením pro případ, že se v tom hlubokém moři barevných možností a kombinací začnete nebezpečně topit, do deskové hry totiž vstupují žetony mořských mušlí. Za každý jeden úspěšně dokončený dílek získáte jako bonusovou odměnu právě jednu mušli. Tato cenná platidla pak můžete v průběhu svých nadcházejících tahů libovolně utrácet za velmi silné, a často naprosto klíčové akce.
Zaplacením jedné mušle lze například kompletně obnovit jakoukoliv z nabídek, nebo dokonce šikovně rozbít pevně dané dvojice na trhu a vzít si libovolnou rybu s libovolným dílkem. Pokud se rozhodnete utratit mušle rovnou dvě, získáte fantastickou záchrannou možnost přesunout již umístěnou, avšak dosud nedokončenou rybu na zcela jinou vzduchovou bublinu ve vašem rostoucím oceánu. Tento mechanismus v titulu Pod hladinou: Velký bariérový útes bravurně eliminuje frustraci z nepříznivé náhody při dobírání.
Život na útesu je v rozmanitosti
Aby byla zajištěna skutečně vysoká znovuhratelnost a jednotlivé partie se vám po čase nestaly stereotypními, vstupují do rovnice bodovací karty ekosystémů a samotní mořští tvorové. Oranžové a modré karty ekosystémů se odhalují vždy náhodně hned na začátku hry a pevně určují globální bodovací podmínky pro všechny zúčastněné chovatele. Samotní mořští živočichové, kterých v objemné základní krabici najdete rovnou 22 unikátních druhů, se následně bodují na základě specifických pozičních vzorců a rozestavení na plánu. Někteří pro své dokončení striktně vyžadují linii konkrétních ryb, jiní zase shluk dokončených korálů stejné barvy.
Při budování vašeho útesu samozřejmě nesmíme zapomínat na to, že hluboko pod hladinou platí jasná pravidla potravního řetězce a ryba je sice zkrátka kámoš... ale pro některé zdejší zubaté obyvatele je to občas taky žrádlo (i když žralok Bruce by s tímto tvrzením na sezení abstinujících masožravců jistě nesouhlasil, čímž bych chtěl poděkovat svému průvodci z Kapverdských ostrovů Dannymu, který mě přesvědčil, že žralok citrónový lidi nejí. Jí.).
Do svého ekosystému totiž budete lákat i nádherné a majestátní tvory, jako jsou velcí žraloci, chobotnice nebo dugongové, přičemž všichni tito zástupci podmořské fauny mají své vysoce specifické požadavky na uspořádání vašeho útesu. Ostatně, je to příroda, a tu studio Bad Comet umí ve svých hrách znázornit moc hezky, jak jsme mohli vidět v titulech Divoká Serengeti, Divoká Amazonie a Podivuhodná stvoření. Navíc, když se vám pak konečně podaří vytvořit takové dokonalé životní prostředí, které přiláká vzácnou mantu nebo dokonce majestátního keporkaka, pocítíte neskutečnou akvaristickou pýchu.
A jak se tedy pozná kdo doplul do „Sydney“?
A jak vlastně poznáte, kdo z vás vybudoval ten nejkrásnější útes, který by ocenil i zpívavý keporkak? Konec partie nastává spravedlivě pro všechny ve chvíli, kdy každému hráči zbudou na desce oceánu přesně čtyři prázdná políčka. Následně přichází na řadu pečlivé sčítání vítězných bodů do přiloženého bodovacího bloku. Boduje se toho opravdu hodně. Odměnu získáte nejen za splněné podmínky na společných kartách ekosystémů, ale samozřejmě i za samotné dokončené korály a mořské tvory.
Dokonce i nedokončení mořští tvorové vám mohou přinést alespoň částečné body, pokud plníte jejich podmínky zčásti. Skvělým detailem je, že hra odměňuje diverzitu, takže za každý odlišný druh dokončeného mořského tvora dostanete další 2 vítězné body navíc. Zkrátka nepřijdou dokonce ani ty chuděrky rybky, které jste nestihli přiřadit k žádnému korálu, každá taková nedokončená rybka vám přinese 1 bod za každý sousedící dokončený korál. Hráč s nejvyšším celkovým součtem vítězných bodů se stává vítězem, a pokud by náhodou došlo k remíze, vyhrává ten, komu v zásobě zbylo více nevyužitých mušlí. Pokud shoda trvá i tak, mohou se hráči radovat ze společného vítězství. Nebo podle toho, kdo má doma hezčí akvárko, případně, kdo v něm má klauna očkatého. Ale to jsem trošku kreativní, stejně jako Planetaher.
Jako člověk, který hluboce obdivuje podmořskou biologii a dokáže zírat na dokumenty, musím autorům obrovsky pochválit přiloženou malou encyklopedii. Ta ke každému zvířeti ve hře nabízí velmi zajímavé a vysoce edukativní informace. Najdete tu pochopitelně zmíněného klauna očkatého, u kterého se dočtete, že společenství těchto oblíbených rybek dodržují nečekaně přísnou hierarchii, jíž pevnou rukou vládne dominantní samice. Nechybí ale ani úchvatní oceánští obři jako žralok obrovský nebo pozor Migaloo. Osobně mě ale bavily snad všechny informace, včetně květin jako dendrofyla šarlatová či montipóra prstovitá.
Pod hladinou se saténovým pytlíčkem
Velkým plusem celého titulu je fakt, že autoři poctivě myslí na široké spektrum herních skupin i nálad. Pokud zrovna nemáte po ruce žádné bystré protihráče, můžete si s klidným svědomím říct ono slavné „prostě plav, prostě plav“ a ponořit se rovnou do plnohodnotného sólového režimu. V něm vám na záda neustále nepříjemně dýchá nenasytný predátor perutýn, který během partie pomyslně požírá vaše těžce získané rybky a sráží vám finální bodové skóre.
Pro relaxační hraní s menšími dětmi nebo naprostými deskoherními začátečníky je pak k dispozici velmi odlehčená rodinná varianta, jež z partie pro zjednodušení zcela odstraňuje složité bodování prostřednictvím karet ekosystémů. Ať už ale zvolíte jakýkoliv z nabízených režimů, partie neomylně končí ve chvíli, kdy vám na desce oceánu zůstávají poslední čtyři prázdná políčka.
A nakonec, si dovolím ještě jednu velice důležitou věc. Když už tu máte nádherný design karet, kvalitní komponenty v podobě různých rybiček, i parádní desky. Je tu jedna taková maličkost, která mi udělala ohromnou radost. Saténové pytlíky. Tři naprosto nádherně nadesignované a skvěle vyrobené saténové pytlíky. Jen je to hezký bonus i kvalita na konec. Pokud už teď po přečtení bezpečně víte, že tento precizně zpracovaný korálový útest nutně potřebujete mít na stole, můžete si ho rovnou ulovit na e-shopu Planetaher.
Pod hladinou: Velký bariérový útes zkrátka naprosto dokonale klame svým bezelstným, přátelským a neuvěřitelně pestrobarevným tělem. Pod maskou roztomilých rybek a prosluněného korálového útesu se totiž skrývá velmi propracovaná, mozkové závity nekompromisně ždímající optimalizační hádanka, která vás nutí přemýšlet hned několik tahů dopředu. Možnost elegantně modifikovat náhodu pomocí těžce vydřených mušlí je designérským mistrovským kouskem, díky kterému se i v krizových chvílích vždy cítíte jako páni vlastního osudu a nestáváte se jen obětí špatného míchání. Pokud hledáte nádherně zpracovanou, na první pohled mírumilovnou, ale strategicky nesmírně uspokojivou deskovku, u které si dokonale připomenete krásy světových oceánů, právě jste ji našli.
