Univerzum Aliena, tedy u nás Vetřelce, je dnes už kultovní značka, která po desetiletí fascinuje fanoušky sci-fi i hororu. Zatímco filmy Ridleyho Scotta a Jamese Camerona vtiskly světu obraz hrůzostrašných xenomorfů, herní adaptace se vždy snažily zachytit jejich děsivou atmosféru s většími či menšími úspěchy. Mezi ikonické tituly z Alien univerza patří bez pochyby Alien: Isolation, který sleduje Amandu Ripley, dceru hlavní protagonistky kultovních snímků Alien, u něhož bylo nedávno potvrzené pokračování. Samozřejmě nemůžeme zapomenout na ikonickou FPS Aliens vs. Predator. Za zmínku také stojí poměrně nedávno vydaná taktická RTS Aliens: Dark Descent. Nejnovějším přírůstkem do univerza je pak Alien: Rogue Incursion, který šel po odvážné cestě VR, pro kterou byl čistě vyvinut a nabídl tak doslova klaustrofobní zážitek, kdy jste s hrůzou sledovali strop i podlahu, protože útok mohl přijít odkudkoli.
Jenže VR není pro každého. Ne každý má potřebné vybavení, ne každý snese delší hraní s brýlemi a ne každému takový formát vyhovuje. Proto přichází Alien: Rogue Incursion Evolved Edition, tedy verze bez nutnosti virtuální reality. Nejedná se přitom o prostý „port“, vývojáři hru přepracovali, aby fungovala i na běžném monitoru a konzolích, a přitom se snažili zachovat onu intenzivní atmosféru. Jak se jim to povedlo? To se pokusíme rozebrat v řádcích níže.
Časová osa, ve které se Alien: Rogue Incursion Evolved Edition odehrává
Vzhledem k tomu, že původní VR titul je již nějaký ten pátek venku, nebudeme se pouštět do hlubšího popisu děje. Nicméně se sluší zmínit časovou osu, ve které se Alien: Rogue Incursion Evolved Edition odehrává. Ta se pohybuje mezi hlavními snímky univerza, tedy mezi filmy Vetřelec (1979) a Vetřelci (1986), a to konkrétně v roce 2146. Časové zasazení můžeme snadno odvodit nejen díky celkem pestrému výskytu textu v podobě různých zpráv, ale také v rámci krátké úvodní debaty, kdy hlavní hrdinka odkazuje na Amandu Ripley z Alien: Isolation, který se odehrává v letech 2137 a Alien: Rogue Incursion Evolved Edition je tedy situován necelých 10 let po hře Alien: Isolation (s titulem však nemá nic společného).
Ujmete se role Zuly Hendricks, bývalé koloniální mariňačky, která se poprvé představila v komiksové sérii Alien: Defiance (2016-2017). Ta společně se syntetickým společníkem Davisem 01 přichází na planetu Purdan, odkud obdržela nouzový signál vyslaný jejím přítelem Benjaminem Carverem. Zde stojí výzkumná základna korporace Weyland-Yutani, respektive její pobočky Gemini Exoplanet Solutions. Jakmile se však k povrchu planety přiblíží, její loď je sestřelena automatickými protileteckými systémy. Stanice se proměnila v noční můru, chodby, laboratoře a ventilační šachty jsou zamořeny Xenomorfy a na vás tak není jen zjistit, co se na základně stalo, ale hlavně se odsud dostat živí.
Děj je napínavý, i když v této edici představuje pouze první část většího příběhu. To znamená, že po dohrání zůstane mnoho otázek nezodpovězených a hra končí spíše otevřeně než finálně. Zápletka funguje především jako rámec, který vytváří kulisy pro hratelnost a od druhé poloviny hry se jedná spíše o repetitivní záležitost. Hlavní roli zde nehraje složitý scénář, ale pocit ohrožení a prostředí, v němž člověk nikdy neví, co čeká za dalšími dveřmi. Více o příběhu pak najdete v původní recenzi VR verze hry.
Hratelnost a rozdíly oproti VR
Zásadní výzvou pro vývojáře bylo převést zážitek z VR do klasické podoby. Zatímco v původní verzi jste fyzicky otáčeli hlavou a rukama, v Evolved Edition se vše ovládá standardně, „po staru“ za pomoci myši a klávesnice. Překvapivě se to podařilo bez výrazných ztrát. Kamera reaguje svižně, pohyb postavy je přirozený a ovládání inventáře či terminálů působí intuitivně. Nicméně je znát, že některé interakce působí méně přirozeně než ve VR. Taktéž některá uživatelská rozhraní v podobě miniher, při kterých propojujete elektronické uzly je lehce neohrabaná a vyžaduje trochu cviku, než se s myší naučíte správně a rychle reagovat, ale je to opravdu spíše o cviku a není to více složité než třeba kombinace cívek a el. uzlů ve hře EBOLA 3.
Jednou z častých výtek k VR verzi byla repetitivnost soubojů, xenomorfové se objevovali až příliš často a atmosféra hororu se změnila v pouhou střílečku. V Evolved Edition se to vývojáři snažili napravit. Nepřátelé mají chytřejší chování (oproti VR verzi), více využívají vertikální prostor, dokáží vás obklíčit a reagují na hluk či světlo. Díky tomu je každý střet o něco méně předvídatelný.
Stále však platí, že hra má akčnější rytmus než například Alien: Isolation. Místo čistého přežívání jde o mix stealth pasáží a akčních přestřelek. Zbraní je dostatek, od pistole přes pulzní pušku až po improvizované nástroje. Manipulace je pak v Evolved verzi přesnější a příjemnější než ve VR, kde někteří hráči bojovali s nepřesným mířením.
Atmosféra je stále silná, ale odlišná. VR přinášelo fyzický stres, v přilbě jste slyšeli vlastní dech a každý zvuk vás nutil otáčet se. V Evolved Edition je tento pocit nahrazen tradičnějšími prostředky, zvláště pak dynamickým světlem, zvukem a designem prostředí. Hra tak působí spíše jako napínavá hororová střílečka než jako čistý survival horor, ale i tak dokáže zneklidnit a překvapit. Z určitého pohledu by se dal titul pak přirovnat ke kombinaci Alien: Isolation a Aliens: Colonial Marines.
Ve VR verzi jste si museli ukládat postup v „panic rooms“. To dodávalo na napětí, ale také řadu hráčů frustrovalo. Evolved přidává více checkpointů, což činí zážitek přístupnějším a méně stresujícím. Obtížnost je vyváženější a méně trestající, přesto dokáže potrápit.
Hezké, lesklé a slizké
Je znát, že Evolved Edition byla od počátku vyvíjena s ohledem na výkon současných PC. Výsledkem je plynulost, kratší nahrávací časy a stabilní běh. Zatímco VR verze trpěla občasnými propady výkonu či glitchi, zde je technická stránka mnohem spolehlivější. Některé drobné chyby se sice objevují, jedná se hlavně o nepřesné kolize postav nebo občasné záseky animací. To se týká hlavně Xenomorfů, kdy se prostě někde „seknou“ (neděje se to často, ale setkat se s tím můžete, i když už vyšlo pár fixů). Zároveň se jedná o poměrně dobře optimalizovanou hru, kdy můžete využít maximum síly vašeho PC miláčka.
Za zmínku rozhodně stojí práce se světlem, stíny a tmou. Koridory střídají blikající zářivky, nouzové osvětlení a hluboké stíny. Svítilna hraje klíčovou roli a stíny působí realisticky a děsivě. Každý kout může skrývat hrozbu a hra toho mistrně využívá. Základna je pěkně propracovaná, nechybí potrubí, konzole, laboratorní vybavení i opotřebované stěny vytvářejí věrohodný sci-fi svět. Textury jsou ostré a modely detailní. Venku na planetě zase čeká chladné, nehostinné prostředí, které atmosféru ještě umocňuje.
Vetřelci nebo tedy Xenomorfové jsou ztvárněni přesně tak, jak by si patrně každý představoval. Lesklá černá kůže, chapadlovité končetiny, neustálý pohyb a hrozivá silueta. Animace jsou plynulé a jejich pohyb po stěnách či stropech působí přirozeně.
Zvukový design patří bezesporu k nejsilnějším stránkám hry. Atmosféru tvoří nejen hudba, ale i ambientní ruchy, skřípání kovu, kapky vody dopadající v temných koutech, vzdálené kroky či výkřiky. K tomu všemu je nutné přičíst i zvuk střelby, kdy zbraně v otevřeném prostoru zní jinak než třeba v hangáru.
Hudební doprovod se pohybuje na hranici mezi soundtrackem a ruchovým designem. Elektronické tóny se mísí s orchestrálními motivy a často není jasné, zda slyšíte hudbu, nebo součást prostředí. Tento přístup perfektně navazuje na tradici filmové série a umocňuje napětí.
Alien: Rogue Incursion Evolved Edition dokazuje, že i titul původně zaměřený na virtuální realitu může fungovat jako plnohodnotná hra pro široké publikum. Atmosféra Vetřelce je zde stále živá, temné chodby, nervy drásající zvuky a neustálý pocit, že smrt číhá za rohem. S trochou nadsázky jde o povedenou kombinaci mezi Alien: Isolation a Aliens: Colonial Marines, která dokáže zabavit a pokud jste fanoušci série a neměli jste možnost hrát VR verzi, je Evolved Edition jasnou volbou.
