Ještě před pár lety měl kyberpunkový žánr tendenci se postupně vytrácet z povědomí společnosti. Na nohy jej postavila teprve až modernizace skrze počítačovou hru od polského studia CD Projekt Red. Zatímco žánrové knihy prezentují pokročilé technologie ve futuristických městech, Cyberpunk 2077 pracuje s ústředními tématy v daleko přízemnějším prostředí, které se váže na dnešní sociální svět.
ANNO: Mutationem se v určitém směru navrací do starých kolejí žánru a rekonstruuje kyberpunk tak, jak ho známe z dřívějška – více scifiózní. Řeč je zejména o vznášedlech, velkém výskytu robotů či hologramů. Na druhé straně se ubírá k dnešním lidským zvykům a tendencím (stejně jako 2077), pročež by svým způsobem mohla být pro hráče něčím novým. Přesto se však v různých médiích a na různých herních platformách objevují rozporuplné recenze. Jedni uživatelé hru doporučují osmičkami, druhým by k verdiktu postačilo pět prstů. Pojďme se společně podívat, jak to vidíme my.
ANNO: Mutationem je příběhové RPG s 2,5D perspektivou a velmi dynamickou kamerou, která nejenže mění úhly, ale také osoby, z jejichž pohledu můžete prostředí hry vnímat, a to vše v pixel artové podobě.
Pohlcující ulice neonových měst
V kůži mladé trénované bojovnice Ann se po dlouhé době vydáte navštívit svou rodinu, aby vás nemile překvapila zpráva o náhlém zmizení vašeho bratra Ryana. Z lásky, ale také kvůli vašim ojedinělým bojovým schopnostem vám nezbývá než ho hledat, takové břemeno s sebou však přináší spoustu výzev různého rázu. Na(ne)štěstí vám bude dělat společnost hologram punkové dívky Ayone, pro niž budou veškeré technické záležitosti naprostá hračka, stejně jako sdílení lásky, která bude v tomhle případě až nezvykle hluboká. Jestli ANNO: Mutationem dělá něco na výbornou, je to jednoznačně prezentace světa – jeho zpracování v kombinaci s dynamickou perspektivou. Mapa nabídne pět různorodých měst, z nichž je jenom jedno zdevastované a opuštěné – funguje tedy spíše jako znovuhratelné bojové prostředí. V každém z nich na vás číhá jiná atmosféra, jiné tempo a jiná kultura. Zatímco Skopp City je prakticky největším pracovním střediskem a nabídne spoustu obchodních podniků, Margarita, výměnou za menší obyvatelstvo a výrazně zaostalejší architekturu, skýtá velmi elegantní atmosféru. Se zbytkem měst se to má stejně a rozhodně vás jejich prozkoumávání bude bavit.
Trochu mě zamrzelo, že ANNO: Mutationem hned zpočátku vystřílelo všechny své náboje, během prvních cca 4 hodin vás provedlo čtyřmi těmito městy a po zbytek hrací doby vložilo důvěru v jednorázové bojové lokace, které nemají ani zdaleka takový wow efekt a působí lehce stereotypně. Ne že byste se neustále pohybovali ve stejném prostředí, o tom není řeč ani v nejmenším. Jednou bojujete na špičkách budov nočního města, podruhé bráníte podzemní civilizaci, jindy zase procházíte obrovskou lodí uprostřed moře. Jsou to spíše velmi podobné objekty, které se neustále opakují – žebříky, krabice, skříně, světla atd. Tohle a další budete potkávat všude, ať už tam rostou stromy nebo rezaví železo.
Mluvím také o neustálém hledání náhodně generovaných předmětů, které budete vybírat z každé dostupné truhlice tak často, až si to naprosto zautomatizujete. I tímto podezřele připomíná CP 2077, v němž jste sbírali každé smítko a prolezli každičký koutek, protože jedině tak jste mohli zvýšit šance na dobré materiály a peníze. Vezmeme-li v potaz, že by měl být grind nedílnou součástí RPG (čímž Mutationem nepochybně je), mohli vývojáři alespoň sáhnout po neotřelejším způsobu. Ale abych hře úplně nekřivdil, krom zmíněných materiálů a součástek se ve hře nachází i spousta zápisků, které mohou prohloubit příběh nebo situaci, v níž se právě nacházíte. Ostatně ani v tom se CP 2077 neliší.
Pokračujte ve vyšlapaných stopách a neztratíte se
Celý RPG systém je poměrně jednoduchý. Nedostanete moc možností, jak hru hrát, a proto nevznikají zbytečné nesrovnalosti. Ann bude mít k dispozici tři sloty, z nichž bude jeden vždy pro těžký obouruční meč a další pro střelnou zbraň. Teprve ve třetím máte možnost sáhnout po jednoručním meči či dvou malých čepelích, jež je možno spojit v jednu oboustrannou. Útoky jednotlivých zbraní se nijak zásadně neliší a půjde spíše o volbu mezi větší mobilitou či poškozením. Průběžně bude potřeba měnit zbraně za lepší a ty si buďto koupíte za vydělané peníze, nebo vyrobíte z nasbíraných surovin a něco málo při tom ušetříte. Navíc se dopracujete k tomu, že kdejaký kus železa nesbíráte zbytečně. Vaše naostřené mazlíčky pak navíc můžete ještě vylepšovat různými čipy.
Ke svým schopnostem Ann přijde prostřednictvím malého dovednostního stromu, který se dělí na aktivní a pasivní schopnosti. Aktivní schopnosti (v modré barvě) se odemykají za body sesbírané z úspěšně zabitých nepřátel a krom bonusů po úspěšném otevření uzamčených dveří nebo většího poškození komba se dočkáte pouze totožných schopností pro každou zbraň zvlášť. Pasivní schopnosti (v červené barvě) budete pro změnu odemykat body nasbíranými za každého zabitého bosse. Půjde o větší poškození, životy nebo brnění. Jde tedy o naprosto obyčejný dovednostní strom.
Ve hře se nachází takové malé zpestření, které nenásilně odděluje potřebné zboží od toho čistě kosmetického. Průchodem můžete nalézt tzv. Cyber Neekos, za něž si můžete v obchodech nakoupit třeba nové oblečení nebo auta. Musím říct, že to byla zatracená úleva, nákup zbraní vás totiž dočista sedře z kůže.
Soubojový systém nenadchne, ale ani neurazí
Zatímco ve městech máte 3D prostor plně k dispozici, v sekcích určených k souboji jste odkázáni na pohyb ze strany na stranu. Tento přechod z mého pohledu funguje velmi dobře. Nejenže to člověka vytrhne z polospánku a přinutí jej to přemýšlet nad věcí trochu jinak, ale je to také ta nejpřehlednější varianta v změti různorodých perspektiv.
Pojďme se podívat na to, co se mi moc nelíbilo. Na rozdíl od zmiňovaných přechodů souboje postrádaly plynulost. Jakmile se mi podařilo zpřístupnit dvojité skoky a úskoky, byla hratelnost o poznání příjemnější, ale stále působila trochu kostrbatě.
Výše jsem zmiňoval nízkou variabilitu boje, která jde ruku v ruce s malým výběrem nepřátelských jednotek. Působilo to na mě, jako by hra spíše spoléhala na hráčovu zapomnětlivost a střídavě recyklovala jednotky, s kterými jste již v minulosti bojovali. V každém případě se alespoň těch pár nepřátel dá velmi dobře odlišit. Např. v RPG Mist of Noyah jsem se potýkal s naprosto opačným problémem. Zatímco nepřátelé měnili vizuální podobu, jejich bojové mechaniky byly pořád to stejné dokola. A podáte-li to takhle, je na tom ANNO: Mutationem vlastně docela dobře.
Hra totiž nestaví tolik na vlnách nepřátel, spíše jako na pravidelně dávkovaných mini-bossech. Za celou herní dobu byste protivníků napočítali možná něco přes sto, ale sakra, jak vám dali zabrat…Pochválit vývojáře musím především za to, jak se snažili předejít jednotvárnosti bojového režimu a hráčům ozvláštnili průchod formou malých eventů, jako je skákání, útěk nebo logické hádanky, které byly zpravidla náročnější než samotné souboje.
Kde soudruzi udělali chybu?
Vraťme se ale k příběhu, který je vůbec nejrozporuplnějším aspektem hry. Valná většina recenzí, které hru nedoporučují nebo jejichž číselné hodnocení je menší než sedm, přikládá největší neúspěch právě příběhu. „Nadějná zápletka, jejíž potenciál nebyl využit“ nebo tak něco. Jak to tedy je? Je příběh špatný? Inu, není skutečně něčím, kvůli čemuž byste se rozhodli hru kupovat. Dle mého na tom má velký podíl způsob, jakým je odvyprávěn. Informace jsou hráčům sdělovány pomocí ledabylých textů bez zbytečného hlasového doprovodu, což trochu staví příběh na vedlejší kolej. Jestli tady však nejde o příběh, o co teda…?
Ani „kamera“ a obecně animace se nesnaží příliš vyprávění napomoct. I ty důležitější dialogy jsou často statické a hráč jen vyhlíží konec. Alespoň tak tomu bylo v některých případech u mě.
Samotný scénář je poměrně přímočarý. Ann se vrací za svou rodinou, aby zjistila, že její bratr utekl, načež se jej vydává hledat. Kostra příběhu si neustále drží své chladné tempo s minimem informací a nevýraznými zvraty. Nepočítám-li Ayone, na vztazích s těmi důležitějšími postavami se pracuje velmi málo, zatímco prostor dostávají „epizodičtí“ antagonisté. Občas před vás hra postaví otázku, na niž budete chtít znát odpověď, ale není to dost pro to, aby se většina z vás v takovém režimu držela do úplného konce.
Nuže, tolik k tomu, jak se to s hrou ANNO: Mutationem má a jak vnímám její určitá pozitiva a negativa. V podstatě souhlasím s tvrzením, že v jistých směrech nevyužila svůj plný potenciál a občas zkrátka pocítíte lehké zklamání. Jinak jde ale o dobrý kousek na trhu, který se o vaši zábavu dokáže postarat, zejména pokud nemáte přespřílišné nároky. Na Steamu hru koupíte za 20,99 €.
ANNO: Mutationem je velmi hezké pixel artové RPG z prostředí kyberpunku. Zaujme především klidným soundtrackem a svou dynamickou perspektivou, jež se snaží maskovat obyčejný soubojový systém a nešťastný způsob vyprávění. Nejde o přelomový titul ani o jedničku v oboru, ale pro nenáročné hráče bude Mutationem nepopiratelně příjemným zpestřením.
