Divoký západ. Místo, kde chlapi byli chlapi, whisky pálila jako čert a jediný zákon, co platil, byl ten rychlejší. Vždycky jsem měl pro westerny slabost. A když jsem narazil na hru jménem Curt Maddox, moje pistolnické srdce zaplesalo.
Připravte si své vesmírné helmy, protože dnes se ponoříme do hlubin meziplanetární romantiky, kde je být gay ve vesmíru nejen možné, ale sakra žhavé. Představuji vám titul The Symbiant od HeartCoreDev, vizuální román, který dokazuje, že láska (a spousta dalších věcí) nezná galaktické hranice.
Když jsem spatřil název Fairy Biography 3 : Obsession, myslel jsem, že mě čeká epický návrat do hloubky fantasy. Namísto toho jsem byl konfrontován s něčím, co připomíná letmé kouzlo na vážně strávenou chvilku.
Představte si, že umřete. Žili jste život plný hříchu, takže vás bez okolků pošlou rovnou do pekla. Jenže místo ohně a síry vás čeká permanentní Halloween, všude jsou monstra, ale vlastně je to docela pohoda.
Pamatujete si na ten pocit, když jste jako malí dostali krabici plnou LEGO kostek a pomalu z nich stavěli něco úžasného? Nebo jen splácali kostičky na sebe a řekli jste, že jste architekt? Možnosti jsou neomezené, jen se musíte ptát správně.
Žijeme ve zlatém věku karetních her. Žijeme ve zlatém věku roguelike her. A také ve zlatém věku složitých i jednoduchých her. Každý týden se objeví nový klon Slay the Spire a je stále těžší najít něco, co by vyčnívalo.
Ticho. Vzduch v doju je tak nehybný, že slyším tlukot vlastního srdce. Proti mně stojí můj soupeř, jeho postoj je zrcadlem mého. Oba svíráme rukojeť katany, oba čekáme. Ne na povel, ne na signál, ale na ten nepatrný zlomek sekundy, kdy se v jeho obraně objeví trhlina, na ten jediný okamžik, který rozhodne o všem.
Když se o této hře začalo mluvit, přiznám se, že jsem ji původně bral spíše s rezervou. Další malý projekt, co se tváří jako soulslike. Jenomže jsem si vzpomněl, že jsem hrál Tale of Immortal, a do té hry se zamiloval.
Někdy nepotřebujete fotorealistickou grafiku, orchestrální soundtrack a příběh na padesát hodin. Někdy si prostě chcete jen na chvíli sednout a vyčistit hlavu u něčeho naprosto jednoduchého.
Občas narazíte na hru, která je jako droga. Víte, že má své mouchy, víte, že byste možná měli dělat něco produktivnějšího, ale prostě nemůžete přestat. A přesně takový je Nigate Tale.
Miluju taktická RPG. Je v tom něco krásného, když pečlivě plánujete každý tah, posouváte své pixelové panáčky po šachovnici a nakonec dokonale vymetete bojiště. Je to žánr pro přemýšlivé hráče.
Žijeme ve světě herních fantazií. Jsme vesmírní mariňáci, mocní mágové, elitní zabijáci. A pak je tu INFRA, hra, která vás postaví do role stavebního inženýra. Ne, to není vtip. Jmenujete se Mark, vaší jedinou zbraní je foťák a vaším úkolem je inspekce chátrající městské infrastruktury.
