V loňském roce jsme se na konzoli Playstation 5 dočkali vydání očekávané akční adventury Death Stranding 2: On the Beach, která příběhem navazuje na prvního díl z roku 2019. Ačkoliv jedničce bylo u spousty hráčů vyčítáno až příliš pomalé tempo či jednotvárná hratelnost, ve výsledku se jednalo o velmi povedený projekt, který byl v mnoha ohledech unikátní, i když nebyl úplně pro každého. Dvojka se naštěstí v tomto ohledu dočkala mnohem vřelejšího přivítání. Přináší více méně staré známé mechaniky, ale v několika zásadních aspektech je o něco svižnější a taktéž přístupnější. Jen o necelý rok od vydání na konzoli Playstation 5 jsme se nicméně dočkali vydání také na počítače, což bylo pro mě osobně hodně velkým překvapením. Většina exkluzivit od Sony totiž na další platformy vychází s několikaletým zpožděním, nicméně Death Stranding 2: On the Beach od Kojima Productions si sem cestu našel jen o přibližně devět měsíců později. My se dneska na tuto verzi společně podíváme a řekneme si, jak se tento, dost možná poslední port od Sony, povedl a jestli například dokáže překonat Ghost of Tsushima Director's Cut nebo rok starou adventuru The Last of Us Part II Remastered, jejíž PC verzi sice bohužel na našem webu nemáme, ale ze své osobní zkušenosti mohu říct, že se Sony oproti jiným portům povedla.
Sam (Porter) Bridges podruhé a v ještě lepší formě
Krátkým pohledem zabrouzdáme do příběhu, který však nebudu nějak dalekosáhle popisovat. Pokud byste se z hlediska příběhu či jednotlivých mechanik chtěli dozvědět něco více, odkážu vás spíše na recenzi konzolové verze Death Stranding 2: On the Beach, kde můj kolega Matěj vše pečlivě popsal. Nicméně v krátkosti nás tato příběhová hra zavede do období těsně po událostech z jedničky, kdy nás v našem novém ‚‚domově‘‘ navštíví Fragile s prosbou o připojení se ke skupině Drawbridge. Ta má za cíl propojit chirální sítí další kontinent. Po úvodní kapitole v Mexiku se ocitáme v Austrálii, kde budeme opět propojovat různé skupiny lidí napříč kontinentem, žijící v bunkrech či tzv. uzlových městech a základnách, do společného svazku zvaného UCA. Sam se tak podruhé vydává na strastiplnou cestu plnou překážek, kterou mu budou kazit nepřátelské tábory Mezků a Zbojníků či bohaté rozmary přírody a meteorologických jevů. Tentokrát to však nebude jen o časodéšti, jenž má schopnost manipulovat s časem a urychlit stárnutí čehokoliv, čeho se dotkne. Nově se dočkáme například branotřesení (něco jako zemětřesení), písečně bouře či roje meteoritů, které dokáží dokonce způsobit požár a zkomplikovat vám vaši naplánovanou cestu. Vývojáři si u Death Stranding 2: On the Beach s tímto aspektem opravdu vyhráli a musím uznat, že se mi mnohem rozmanitější příroda a efekty ve hře velmi líbily. Ano, barevná Austrálie už nemusí mít pro každého takovou temnou a strašidelnou atmosféru jako Severní Amerika z prvního dílu, ale z hlediska vizuálního zpracování je dvojka mnohem zajímavější a díky tomu i v hratelnosti o něco zábavnější.
Tímto ještě krátce navážu na samotnou hratelnost. Jak už jsem psal nahoře, postup hrou je u druhého dílu mnohem svižnější a rychlejší, což byl aspekt hodně kritizovaný u jedničky. Nyní máte již téměř v úvodu k dispozici první dopravní prostředek na delší vzdálenosti a do toho se můžete spolehnout i na loď DHV Magellan, jež vám poslouží jako taková mobilní základna. Díky ní si můžete téměř kdykoliv vyrobit libovolné vybavení a nemusíte se tolik zaobírat plánováním jednotlivých tras. Většinou totiž budete mít tuto loď blízko sebe, a pokud vám během mise dojde munice nebo si budete muset vyrobit nové boty, jednoduše se stačí vrátit na loď, vyrobit si potřebné vybavení a v misi pokračovat. U prvního dílu jste museli plánovat mnohem více, a pokud vám nějaké vybavení chybělo, většinou to pro vás znamenalo dlouhou cestu zpátky na některou ze základen, což mohlo být časem pro některé hráče frustrující. U Death Stranding 2: On the Beach nic takového nehrozí.
Ačkoliv je tato změna pro většinu hráčů pozitivní, mně osobně na ní vadí to, že se kvůli tomu trochu vytrácí takový ten strach a obava z neznáma, které jsem u jedničky při svých cestách na vlastní pěst a bez cizí podpory zažíval. Nebudu vyloženě tvrdit, že je to dobře nebo špatně, ale pokud jste dosud druhý díl nehráli, je dobré s touto změnou počítat.
Výborná optimalizace i se zapnutým plným Ray Tracingem
Konečně se dostáváme do oblasti, na kterou asi mnoho z vás čeká. Jak vlastně adventura Death Stranding 2: On the Beach běží? Navázalo Sony na úspěch předchozích her a nezopakovalo fiasko, jakým byl třeba první díl The Last of Us Part I před třemi lety? Odpověď zní ano a ne. Za přibližně patnáct hodin herního času musím s klidným svědomím konstatovat, že titul netrápí žádné, byť sebemenší technické problémy. Tím však nemyslím jen pády nebo různé glitche a bugy. Hra je stabilní i co se snímkové frekvence týče, a to dokonce i se zapnutým plným Ray Tracingem. Death Stranding 2: On the Beach testuji v rozlišení 1440p s grafickou kartou AMD Radeon RX 9070 XT a procesorem AMD Ryzen 7 5700X3D, přitom jim sekunduje paměť o kapacitě 32 GB DDR4 na frekvenci 3600 Mhz. Tedy ani starší platforma Zen 3 z roku 2020 se této hry nezalekne a řekněme si zcela upřímně, povedený technický stav her není v dnešní době garantován ani u nejnovějšího hardwaru. Pravda, Radeon RX 9070 XT je poměrně čerstvá generace grafických karet, ale aby grafika odvedla svou práci, musí mít kvalitní základ a to v kombinaci se Zenem 3 a hrou Death Stranding 2: On the Beach nepředstavuje žádný problém. Rozlišení 1440p se všemi možnými detaily na nejvyšší nastavení, zapnutý plný Ray Tracing a stabilní snímková frekvence kolem 70 fps v nativním rozlišení – to je výsledek práce od Sony. Ano, asi každý z nás by chtěl vidět snímkovou frekvenci i kolem sta snímků za vteřinu, avšak na druhou stranu těch 70 mi běželo stabilně po celou dobu, a to i s minimem dropů v případě náročnějších efektů a scén. V dnešní době skoro až takový malý zázrak, jelikož asi všichni víme, v jakém stavu některé hry při vydání vypadají. A co víc, tento trend je bohužel čím dál tím častější.
Pokud byste nicméně chtěli snímkovou frekvenci o něco zvýšit, samozřejmě můžete, jelikož titul bez problémů podporuje všechny upscale technologie, včetně Nvidia DLSS 4, AMD FSR 4 a Intel XeSS 2. Díky nim si užijete příběh i na 90–100 snímků za vteřinu v závislosti na nastavení. Tvůrci také do hry implementovali PICO, což je speciální upscale technologie pro engine DECIMA. PICO mi nabídlo o něco málo ostřejší a detailnější obraz než třeba v případě FSR 4, ovšem bylo to většinou vykoupeno nižší snímkovou frekvencí, než máte u technologie od AMD. Rozdíl byl ale většinou malý, téměř nepostřehnutelný. Vyšších snímků samozřejmě můžete dosáhnout i snížením některých nastavení, jako je kvalita stínů, nasvícení nebo snížením kvality Ray Tracingu. Díky tomu se i bez upscale technologie dokážete dostat na zmíněných 90–100 fps. Sečteno, podtrženo – jsem s prací Sony nadmíru spokojen a troufnu si tvrdit, že je Death Stranding 2: On the Beach nejlépe optimalizovaným portem z dílny Playstation.
Death Stranding 2: On the Beach dostalo také nový obsah
Vydáním Death Stranding 2: On the Beach na počítače se tato akční příběhová adventura dočkala i několika novinek. Tou první je úplně nová obtížnost To the Wilder, která cílí na zkušené hráče. Pokud si tuto obtížnost zvolíte, připravte se na mnohem drsnější vliv časodeště na vaše vybavení nebo méně dostupných surovin pro jejich výrobu. Tato obtížnost vám rovněž neumožní ji později změnit, takže pokud bude To the Wilder nad vaše síly, budete muset příběh na nižší nastavení obtížnosti odehrát od úplného začátku.
Dalším tahounem PC verze je podpora širokoúhlých 21:9 a 32:9 displejů, a to až do rozlišení 4K. Samozřejmostí je rovněž podpora hraní na klávesnici a myši či 3D zvuku přes Dolby Access, DTS Sound Unbound nebo Windows Sonic for Headphones. Taktéž můžeme zmínit přidání nových cutscén a animací, které se do původní verze nedostaly. Samozřejmě tento rozšiřující obsah je k dispozici jak pro PC, tak i pro konzoli Playstation 5, tudíž ani konzoloví hráči o nic nepřijdou.
Rozloučení ve velkém stylu?
Ačkoliv se celá dosavadní recenze nesla v pozitivním stylu, její závěr bude patřit trochu negativní a smutné notě. Určitě jste všichni zaregistrovali povídačky o tom, že je Death Stranding 2: On the Beach dost možná poslední portem pro počítače. Sony mělo údajně přehodnotit svou strategii vydávání her na PC, což měly odnést především singleplayerové tituly. Hovoří se o tom, že nový Ghost of Yōtei nebo nadcházející Marvel's Wolverine se na PC již podívat nemá a Sony se má výhradně soustředit jen na Playstation 5 a její exkluzivitu. Jde pořád jen o informaci, kterou poskytl známý novinář Jason Schreier na základě možných interních informací, ovšem přímo od Sony zatím nic oficiálně potvrzeno nebylo. Stále je tu tak určitá naděje, že se jedná jen o povídačku, ale pokud by to mělo znamenat konec, je kvalita PC verze Death Stranding 2: On the Beach důstojným rozloučením.
Verze hry Death Stranding 2: On the Beach pro počítače se bezesporu povedla a nebál bych se ji označit za nejlepší port, který Sony kdy vytvořilo. Titul běží i v těch nejnáročnějších scénách se zapnutým Ray Tracingem plynule a ke slovu se nedostaly ani žádné pády či bugy. Do toho si přidejme nový obsah nebo podporu širokoúhlých monitorů a dostaneme port, který v dnešní době nebývá samozřejmostí. Některé hráče mohou překvapit drobnosti, jako je zadržení dechu na klávesnici Alt, avšak jde jen o drobnost, kterou si můžete velice snadno změnit. Devět a půl bodu z deseti.
