Anime svět je plný nadpřirozena, nejrůznějších příběhů a postav, které nám na malou chvíli ukradnou srdce a pak ho doslova zlomí vejpůl tím, že po pár dílech skončí nejasnými událostmi. Pro nás to pak znamená roky čekání a vyhlížení pokračování, což je jedna z těch snad nejvíce frustrujících věcí, co na světě existují. Když se ohlédnu zpět, každým rokem to bylo specificky jedno anime, co komunitou zarezonovalo tak silně, že se prakticky nemluvilo o ničem jiném. V roce 2012 to byl Sword Art Online, o rok později Attack on Titan, v roce 2016 Re: Zero a zlomovým bodem se stal rok 2019, kdy se na scéně objevilo anime Demon Slayer: Kimetsu no Yaiba. Protože si ihned získalo obrovskou oblibu, bylo jen otázkou času, kdy se kromě další série a celovečerního filmu dočkáme také hry. Dámy a pánové, Demon Slayer -Kimetsu no Yaiba- The Hinokami Chronicles je konečně tady s pořádnou dávkou akčních soubojů a cool efektů!
Staň se čepelí ke zničení démonů!
Titul není jen tou klasickou a všemi milovanou bojovkou, ve které se střetnete jeden na jednoho se svým kamarádem či jiným hráčem a snažíte se zmlátit toho druhého dřív, než to udělá on. Demon Slayer nabídne také kromě příběhové kampaně i trochu jiný systém duelových soubojů. Zběsilé mačkání všech tlačítek na ovladači je známkou nooba… přesně to jsem já při hraní Mortal Kombatu se svou drahou polovičkou, ale tentokrát mu hodlám dát co proto! I když se rozhodně Versus Mode nedá považovat za hlavního tahouna, rovnou prozradím, že tomu neodpovídá ani rozsah jeho zpracování.
Demon Slayer k soubojům přistupuje trochu jinak, než byste mohli být zvyklí z dalších podobných titulů. Jednou z největších odlišností je určitě fakt, že se jak na vaši stranu, tak proti vám postaví vždy dvě postavy. Zvolíte si tedy nejprve tu primární, za kterou budete chtít začínat souboj, a druhý člen týmu je spíše jakási podpora. Během bojů mezi nimi můžete libovolně přepínat, střídavě využívat jejich schopnosti a kombinovat útoky do rozsáhlých komb. Tento systém je zprvu poněkud zmatený a bude chvíli trvat, než si na něj zvyknete a zorientujete se na bitevním poli. Mnohdy se totiž protivníkova podpora střemhlav vrhne do víru boje a může vám tak rozhodit plánovanou strategii. Netvrdím, že jsou tyto dvojité zápasy vyloženě špatné, ale přesto bych ráda měla tu možnost zahrát si pouze s jednou postavou. V nastavení zápasů si sice můžete zvolit délku jednoho kola, jejich počet a všelijaká znevýhodnění obou stran, ale možnost jeden na jednoho pro nooby, jako jsem já, už jaksi chybí.
Nepříliš rozšířený repertoár
Co by to byl Demon Slayer bez Tanjira a krásné Nezuko. Mezi dalšími hratelnými postavami najdete také své dva praštěné spolubojovníky Inosukeho a Zenitsua. Chybět nebudou ani někteří legendární lovci démonů hodnosti Hashira a mistr Urokodaki. Překvapilo mě, když jsem mezi všemi našla také postavu Murata, Sabita a Makomo… jaké to milé překvapení. Na co se ovšem zaměřila má zvědavost, byla otázka toho, jestli se mezi výčtem postav objeví také někteří démoni (kromě Nezuko, samozřejmě). I když má každý lovec vlastní styl boje, přece jen jsou démonické schopnosti a pohyby maličko odlišnější a barvitější. Spekulace kolem tohoto otazníku však zůstaly nenaplněny, protože kromě Nezuko si za dalšího jiného démona bohužel nezahrajete… tedy zatím. Celkově ani samotný výčet hratelných postav mě neoslnil, spíše naopak. Z celého tak rozsáhlého loru máte k dispozici pouze jedenáct postav, z nichž mají některé ještě jakousi školní verzi.
Proč tvůrci místo skinů školních uniforem skoro poloviny nabízených postav raději nepřidali úplně jiné? Tak ráda bych si zahrála například za Kanao, Mitsuri, Kanae a další legendární lovce… nebo naopak alespoň za další démony. S tím se samozřejmě pojí také to, že si postavy do Versus Modu pozvolna zpřístupňujete postupem ve Story Modu, takže pokud chcete mít odemčeny všechny, musíte projít nejprve ten. Dobrou zprávou je, že nám vývojáři slíbili celkem tři DLC, která se do hry chystají přidat s každým velkým updatem. V první vlně přibudou dvě hratelné postavy démonů Akaza a Rui. Další dvě rozšíření s sebou mají také přinést zcela jinou dvojici nových postav, ale prozatím nemáme žádné vodítko, jaké by to měly být. Třešničkou na dortu je oznámení, že všechna tato DLC mají být zcela zdarma.
Co se mi zpočátku velice zamlouvalo, byl volný pohyb po lokaci. To samo o sobě dává prostor k rozmístění různých předmětů po okolí, aby s nimi hráč mohl během zápasu interagovat a použít je proti svému cíli. Nic takového ovšem nečekejte. V různých bojovkách navíc můžete uskakovat pouze doleva či doprava, ale Demon Slayer vám umožní pohyb všemi směry. Může se to zdát jako obrovská volnost a výhoda, ale brzy přijdete na to, že je tomu přesně naopak. Kolikrát kamera zaujme vskutku zajímavé úhly, že se vám jen těžko odhaduje vzdálenost od vašeho protivníka. Nevíte, jestli už jste dost blízko na to, aby jej útok zasáhl, nebo nastane problém, pokud se proti vám objeví najednou více jak jeden oponent. Naštěstí jsem zaznamenala pouze jeden případ, kdy proti vám budou stát hned tři cíle. Do teď jsem tento souboj nedokončila díky těmto problémům s kamerou.
Boje o titul
Versus Mode je samozřejmě od toho, vyzkoušet si své schopnosti proti jiným hráčům, nebo aspoň proti umělé inteligenci, na které si jednotlivé pohyby a útoky postav můžete nacvičit. Jako klad určitě hodnotím možnost tréninku. Pokud už si budete troufat, je čas na šplhání po pomyslném žebříčku směrem k výšinám hodnocených zápasů neboli rankedů. Za každou výhru proti jinému hráči si připíšete body a vaše umístění se hodnotí dle nich. Samozřejmě o ně také s každou prohrou přicházíte. Pokud jste ještě nesebrali dost odvahy, vyzkoušejte nejprve klasické online zápasy, ve kterých prohra neznamená žádnou tragédii.
Když jsem konečně sama odhodlala vyzkoušet online zápas, asi jsem měla zrovna tu smůlu, že všichni v Evropě spali. Po pár minutách čekání jsem o své odhodlání rychle přišla a raději si dvakrát rozmyslela, jestli zápasy s jinými hráči ještě vůbec někdy zapnu. Asi zatím zůstanu u svého parťáka nebo umělé inteligence počítače. Tam je ta jistota úspěšného nalezeného zápasu přeci jen o dost vyšší.
Síla sourozeneckého pouta
Kromě duelových soubojů upněte svou pozornost především na příběhovou kampaň. Ta sleduje osudy hlavního představitele Tanjira a jeho sestry Nezuko v cestě za pomstou. Pokud jste viděli první sérii anime, určitě se ztrácet nebudete. Adventure Mode totiž vypráví přesně tento příběh, jak to vše začalo… za temných nocí vylézají ze svých úkrytů děsiví démoni, kteří zabíjejí lidi zejména pro zábavu, ale také aby se napili jejich krve a snědli jejich maso. Démoni jsou děsivá stvoření, protože mají neskutečně zrychlené smysly a regeneraci. V mžiku jim může opět narůst useknutá končetina a skoro jakékoli rány se jim ihned zacelí. V legendách vyprávěných po celé generace ovšem figurují také lovci démonů, již mají schopnosti a sílu démony zabíjet.
Pro mladého chlapce Tanjira se jeho poklidný život se svou početnou rodinou během jedné noci změní v noční můru. Všichni jemu drazí se stanou oběťmi krvavého útoku neznámého démona. Jediný přeživší je Tanjirova mladší sestra Nezuko, která ovšem přišla do kontaktu s démonovou krví, a tak se sama na démona mění. Jejich silné sourozenecké pouto a stále přetrvávající známky lidskosti přimějí Nezuko kráčet po zcela odlišné cestě, než tomu bývá u ostatních bytostí zla. Místo toho, aby napadala, zabíjela a krmila se lidmi, pomáhá Tanjirovi splnit jeho nelehký cíl – stát se čepelí dost silnou na to, aby mohl ochránit každého nevinného, a zároveň s tím najít způsob, jak Nezuko proměnit zpátky na člověka.
Dejte mi víc!
Adventure Mode je rozdělen do celkem osmi kapitol a prologu, který slouží jako tutoriál. Trochu mě mrzí, že samotný prolog začíná až tréninkem Tanjira s mistrem Urokodakim ještě před Finálním výběrem, a ne pěkně na samotném začátku. Docela jsem se těšila na souboj nezkušeného mladíka s tou snad nejvíc cool postavou vůbec, kterou je podle mě Giyu. I tak se není čeho obávat. Tvůrci na tyto události nezapomněli a do hry je implementovali formou krátkých vzpomínek… aspoň že tak.
Každá kapitola sestává z jedné herní pasáže, během které vás čekají souboje s démony, prozkoumávání dané oblasti, hledání předmětů, boss fighty, cutscény a rozhovory s NPC. Tyto příběhové části vždy popisují pouze část z tak emocemi a akcí nabitého příběhu a je vážně velká škoda, že nejsou delší. Volné prohledávání malé, leč pokaždé jiné oblasti je i tak zábavné, když vás kolikrát během pátrání po stopách démonů několik z nich přepadne. Rozhovory nejsou nijak extra zajímavé ani promyšlené, ale je to zase něco jiného. Celkově je tak každá kapitola tvořena jednou cca hodinovou herní pasáží a zbylé události jsou vyprávěny skrze vzpomínky. Ty ovšem musíte nejprve najít v různých částech kapitol, abyste si mohli poskládat celý děj, což pro mě, jakožto znalce série, nebyl vůbec problém. Na druhou stranu se mi to nejeví jako moc vhodné řešení pro ty, co do děje Demon Slayera zamířili poprvé a pro něž se tak celková orientace může stát zmatenější. Velký pozor také na finální kapitolu, která popisuje události filmu Mugen Train. Pokud jste ho ještě neviděli, prvně si ho pusťte, a až poté dohrajte příběhovou kampaň, ať si ho nešťastně nevyspoilerujete jako já.
Nepochopitelné skrblictví
I když jsem se snažila každou lokaci prošmejdit, co se jen dalo, promluvila si s každou vedlejší postavou, žasla a brečela u cutscén, pobila všechny démony a vypátrala veškeré dostupné vzpomínky, Adventure Mode mi zabral asi deset hodin. Poté zbylo už jen bědování nad tím, jak moc mě hra bavila a jak moc bych si přála, aby byla o něco delší, obsáhlejší a byl v ní stejným způsobem zpracován kompletně celý příběh. Tolik zajímavých událostí je vyprávěno jen skrze vzpomínky tvořené screeny z anime a doprovodným komentářem. Story Mode je tím hlavním tahounem hry, proto bych se nebála z něj vyždímat ještě trochu více a přidala četnější souboje, protože těch s každou další kapitolou ubývá.
Vesměs jsou jednotlivé kapitoly úplně jiné, nabídnou odlišné prostředí, jiným směrem upínající se příběh, nové postavy, souboje, události a různé kamerové úhly. Jednou prohledáváte nocí zahalené ulice z pohledu třetí osoby, poté běháte po střechách pod více zkoseným úhlem kamery, a nakonec přebíháte po zdech z ptačí perspektivy. Je to příjemné zpestření celkově plynulé hratelnosti. V předposlední kapitole se setkáte také se dvěma minihrami, u kterých si budete lámat hlavu nad tím, proč je autoři nezapojili do děje už dříve. Stejná mechanika by se dala uplatnit i v jiných situacích, jako například v jedení ramenu. Proto mě mrzí, že kromě občasných quick time eventů se s ní jinak nesetkáte.
Grafické anime orgie
Celá hra se drží vizuálního konceptu ve stylu anime a v některých vzpomínkách z něj dokonce uvidíte určité úryvky. Vážně jsem jen mohla slintat nad skvěle odvedenou prací vývojářů, kdy se jim povedlo vytvořit 3D grafiku prakticky až skoro totožnou se seriálovou předlohou – celý vizuál tak působí jako jakési interaktivní anime a vypadá to neskutečně dobře. Co bych možná pochválila ještě více než samotnou grafickou stylizaci, jsou naprosto parádní efekty při soubojích. Ať už to jsou různé formy útoků bojových umění lovců, nebo naopak ještě rozmanitější škála démonských ukázek hrubé síly a nadpřirozených schopností. Tyto efekty jsou spíše laděny do komiksovější stylizace. Možná to je tím hlavním důvodem, proč mě souboje neskutečně bavily, ač nejsem extra velkým fanouškem bojovek, a za to rozhodně dávám palec nahoru.
Ruku v ruce celému konceptu velice koukavého grafického kabátku napomáhá také skvělý dabing původních dabérů, kteří spolupracovali i na hlasovém projevu seriálu. Je milé slyšet ty stejné hlasy postav, se kterými jste si je už kdysi dávno spojili. Musím přiznat, že jsem raději sáhla po tom japonském, ale pokud nejste jeho příznivci, určitě oceníte anglický. S tím se pojí také samotná hudba a soundtrack, na které také nemohu říct ani půl jediného kritického slova. Hudební podkres naprosto vystihuje danou situaci a dokresluje celkovou atmosféru přesně tak, jak by měl.
Transformace na konzolového mistra?
Demon Slayer si mou přízeň získal také proto, že mě doslova a do písmene donutil sáhnout po ovladači. Já, zarytý PC hráč, který by nikdy neopustil svou klávesnici s myší, jsem musela ukrást své polovičce ovladač DualSense. Jak hluboko jsem musela klesnout, myslela jsem si, ale ve finále jsem po pár vteřinách po připojení ovladače chrochtala blahem. I když mám hru na Steamu, těžkopádné ovládání jsem zkrátka nemohla překousnout. Tyto typy bojových her se snad ani nedají hrát bez ovladače, proto lituji všechny, kteří po ruce žádný ovladač nemají a jsou skutečně odkázáni na klávesnici.
Poslední pochvalu pěji na optimalizaci. Hra krásně a plynule běží i na vysoké detaily. Na to, že je titul venku tři dny, jsem nezaznamenala jediný bug nebo jakýkoli jiný zásek, který by mi hru znepříjemňoval. Animace postav nejsou sekané, vše je tak ladné a souvislé, jako tekoucí voda. Celkově si tak mohu hru Demon Slayer -Kimetsu no Yaiba- The Hinokami Chronicles odškrtnout s dobrým pocitem, že jsem těch několik hodin jen tak zbytečně nepromarnila.
Demon Slayer -Kimetsu no Yaiba- The Hinokami Chronicles je doslova nutnost pro všechny fanoušky původního anime. Hra svým vlastním osobitým stylem popisuje Tanjirův příběh skrze kratší, ale skvěle zpracovaný Adventure Mode. Pokud ovšem chcete pouze nakopávat zadky neoblíbeným postavám, určitě oceníte také Versus Mode. Celkově jde o povedený titul, který má jistě co nabídnout i těm, co o Demon Slayerovi ještě vůbec neslyšeli. Krásná grafická anime stylizace, poutavé zpracování příběhu, akční souboje, plynulé ovládání, hromada obsahu, vizuálně přitažlivé efekty a procítěný dabing vás jistě jen tak nepřestanou bavit.