Ve zlatavých paprscích zapadajícího slunce jsou vidět pohybující se postavy. Šeptají prastará zaklínadla a pomalu se blíží k Čarovnému trůnu. Sešli se zde všichni: znalci magického umění i členové rady jednotlivých čarodějných klanů. S sebou přivádějí kouzelné tvory a činidla na posílení svých mocných rituálů. V nelehkém čase změn se utkají o to, kdo bude vládnout čarodějnému světu. Budete to právě vy, jenž bude určovat podobu budoucích dní? Do tohoto magického světa můžete vstoupit také. Stačí jen otevřít deskovou hru Soumrak, kterou k nám nedávno přineslo vydavatelství TLAMA Games.
Velká hra debutujícího autora
Soumrak vyšel pod původním poetickým názvem Evenfall pod křídly německého studia dlp games (Piráti z Maracaiba, Orléans). Stojí za ní debutující autor, italský rodák žijící ve Vídni, Stefano Di Silvio. Debutující však není ilustrátor Soumraku. Tím je Martin Mottet, který vdechl život i titulům Obleva, Vampire: The Masquerade – Vendetta nebo některým dílům nejlepší série únikovek Unlock!
Recenzovaný Soumrak je určen pro 1–4 hráče 14 let. Jedna jeho partie by vám dle tvůrců měla zabrat 60–120 minut, nejde tedy o žádného drobka nebo oddechový rodinný titul, jak ostatně dokládá hodnocení obtížnosti dle uživatelů serveru Board Game Geek. To se v době psaní této recenze nachází na 3,08/5.
Mix mechanismů
Soumrak v lecčems připomíná loňskou Zelenou planetu: obě hry vytvořil debutující autor, obě zajímavým způsobem propojují nápady z jiných her, obě mají jako hlavní mechanismus engine building a obě mají ilustrace, díky kterým je poznáte na první pohled. Každá si ale tu inspiraci bere z jiných velikánů žánru, a tak se od sebe notně liší, a to nejen ilustracemi. Soumrak kombinuje engine building s umisťováním pracovníků (worker placement) a bojem o územní převahu.
Během tří kol se v Soumraku budete se svými čarodějkami vydávat do tří různých oblastí, v nichž do svého budete získávat karty vřídel moci. Pomocí jiných karet budete u vřídel moci sesílat rituály, z nichž mnohé vám poskytnou nová akční pole, na něž mohou jít vaše čarodějky nebo stařešinové. Rituály si budete dále moct posilovat pomocí činidel a svůj klan budete rozšiřovat ještě o znalce a členy rady, kteří vám poskytnou nejrůznější nové schopnosti. Na konci každého kola se utkáte se soupeři o nadvládu nad jednotlivými oblastmi, přičemž vítěz získá runy, s jejichž pomocí dostane na konci hry ještě více bodů ze svých rituálů.
Tenhle engine pošlape jak švýcarské hodinky
Soumrak měl obrovský potenciál stát se jednou z mých nejoblíbenějších her vůbec. Povedlo se mu to? Ano a ne. Obsahuje spoustu úžasných prvků, ale také pár věcí, které trochu drhnou. Engine, který si během partie Soumraku vybudujete, je neuvěřitelně uspokojivý. Ono totiž ty schopnosti, o něž můžete svůj klan obohatit, jsou často tak silné, až máte pocit, že jsou rozbité a že s nimi ta hra prostě nemůže fungovat. Jenže když má přístup k „rozbitým“ schopnostem každý, tak vlastně vůbec rozbité nejsou a funguje to skvěle.
Zapomeňte na to, že byste si v Soumraku zlepšili tu a tam příjem jedné suroviny nebo získali kartu až dvě navíc za kolo. Kdepak, tady sice začínáte s ničím, ale velice rychle se z vašeho klanu stane pořádně promazaný stroj, který generuje i 15 bodů za tah (z vlastní zkušenosti) a na konci hry máte obrovskou radost z toho, co jste si vybudovali a kam jste se dostali. A to je zkrátka úžasné, zábavné a návykové.
Těch cest k vítězství!
Hrozně rádi se pak budete k Soumraku vracet a objevovat, co vše vám hra může nabídnout. Balíček karet je velký a možností nepřeberně. K tomu ještě máte na výběr ze čtyř různých klanů, které sice můžete hrát se symetrickými schopnostmi, proč by to ale někdo dělal? Mnohem zábavnější je otočit je na jejich měsíční stranu a užít si ty různé cesty k vítězství a drobné nuance, které nabízejí.
Jedním z důvodů, proč ten engine building v Soumraku je tak zábavný, je to, že během partie neuvidíte jen pár jednotek karet, rukama vám jich projdou i desítky. A vy si tak budete moct uvařit právě to menu, na které máte zrovna chuť. Neuvidíte sice tolik karet jako v Zelené planetě (kterou už přestanu zmiňovat, slibuji!), ale i tak se před vámi otevře hrozně moc cest, kterými se vydat.
Navíc to vůbec není tak, že by každá karta měla jen jedno možné využití, kdepak. Znalci a členové rady se nacházejí na jedné kartě a je jen na vás, kterou její polovinu budete chtít využít. Mnoho akcí nabízí karty různě směňovat za manu, suroviny nebo jiné karty. No a když už všechno ostatní selže, můžete vždycky zahodit dvě karty a za to dostat surovinu. Což je mechanismus, který mě obvykle ve hrách kdovíjak nebaví, protože mám karet pár a chci si je všechny nechat, ale tady jde o naprosto validní volnou akci, která navíc nespotřebuje váš tah (proto volná, ha!).
Já dám manu, ty dáš manu
Zajímavý je i souboj v jednotlivých oblastech na konci každého kola. Platíte za něj (jinak většinou nevyužitelnou) manou, přičemž čím více dřevěných figurek v oblasti máte (tedy čím víckrát jste ji využili během akční fáze), tím vyšší sílu máte. A k té se připočte právě zaplacená mana. Skvělé je, že v každé oblasti se dostávají odměny podle toho, jaká byla vaše celková síla. Odměny přitom nedostane jen vítěz souboje, ale dostane je každý, kdo tu sílu měl. Vítěz navíc dostane jen runový kámen, s jehož pomocí může zdvojnásobit body z jedné karty rituálu. A to není až taková výhra, dá vám to maximálně čtyři body.
Díky tomu si můžete vždy přesně spočítat, na jakou odměnu můžete dosáhnout, a ostatní vám plány příliš nepřekazí. I přesto o soupeřích stále víte, mimo jiné i proto, že vám zavazí na akčních polích a před očima vyžírají ta nejlepší vřídla.
Čekám a čekám
A ještě o nich víte z jednoho důvodu. Bohužel. Hra je velmi, ale opravdu velmi náchylná k analytické paralýze.Těch možností a cest, kterými se můžete vydat, je v každou chvíli hrozně moc, což je skvělé a pro vás jako toho zrovna přemýšlejícího hráče je to opravdu zábavné. Ale přemýšlivějším hráčům kvůli tomu bude déle trvat se rozhodnout a celá hra se tím výrazně zpomalí. A čekat, až se rozhodnete, už jako taková zábava protihráčům připadat nebude.
Proto jsem trochu skeptická k počtu hráčů uvedenému na krabici. Sólo mě osobně moc nenadchlo. Ve třech je hra zábavná, pokud nehrajete s nikým přemýšlivým. Ve čtyřech už to nikdy hrát nebudu. Ale ve dvou, ve dvou Soumrak září jako topaz v zapadajícím slunci. Právě v tomto počtu si užijete přetahovanou o oblasti i radost z toho skvělého enginu, a přitom na svůj tah nebudete čekat věky. Pravděpodobně.
Ještě by se na tom dalo zapracovat
Zřídla moci, rituály, činidla, znalci a členové rady… to nejsou termíny, které byste běžně v deskovkách viděli. To spíše v nějakých fantasy románech. Soumrak se ale snaží téma ukázat v každém aspektu hry. Pokud vás zaujme, je to skvělé a, přiznejme si, v enginebuildingových hrách i unikátní. Zároveň ale kvůli tomu silnému tématu a s ním spojenému slovníku není úplně lehké se Soumrak naučit.
Moc tomu nepomáhá ani řada zbytečně složitých drobných pravidel a procesů, kterými musíte spojit, abyste získali hrstku bodů. Hře by tak velmi slušela druhá edice, kterou by někdo trochu přepracoval a uhladil. Namísto toho jsme se na letošním veletrhu SPIEL Essen 24 dočkali rozšíření, které přináší nejen více karet, ale hlavně nové klany, což ještě zvyšuje znovuhratelnost.
Oděny do zlaté a černé
Již na první pohled vás na Soumraku musí zaujmout ilustrace. Celý je laděný do zlaté a černé a ilustrace jsou na jednu stranu nádherně padnoucí do představovaného snivého fantasy světa, na druhou stranu jsou ale unikátní a v jiných hrách jste je neviděli. Také v ostatních produkčních aspektech musím Soumrak spíše pochválit. Karty mají velmi příjemný povrch, díky kterému se krásně drží v ruce. Bohužel po sobě ale obtížně kloužou a špatně se tak míchají. Desky klanů jsou dvouvrstvé, jen si je musíte sami slepit. Ocenit musím i příjemně malá pravidla, která se hned čtou mnohem lépe, než když kopírují obří čtvercovou krabici. A dřevěné figurky čarodějnic a stařešinů jsou velice povedené, potisknuté z obou stran a tak akorát velké, aby se s nimi dobře pracovalo.
Jediné, co se po produkční stránce nepovedlo, jsou stupnice many a vítězných bodů. Mana se klikatí nahoru a dolů, přičemž vy ji neustále získáváte a utrácíte. A body jsou na dvou stupnicích, na jedné posunujete jednotky, na druhé desítky. Všechny tři stupnice jsou tak velmi náchylné k tomu, že uděláte chybu a někde se špatně posunete. Obzvlášť když nejsou dvouvrstvé. Ale až na tyto detaily je produkčně Soumrak opravdu vydařený a okolojdoucí milovníky engine buildingů rozhodně musí zaujmout.
Soumrak je úchvatná karetní enginebuildingová hra, v níž se se soupeři utkáte v přátelském zápase o to, kdo povládne čarodějnému světu. Hra nabízí zajímavý mix mechanismů a velmi, ale opravdu velmi uspokojivý zážitek z kombení. Ve dvou hráčích (nebo třech rychlých, kteří hru znají jako své boty) bych se vůbec nebála Soumrak hodnotit ještě o půl bodu výš. Pokud se však u stolu sejdete v plném počtu, případně jeden nebo dva z vás trpí analytickou paralýzou, na svůj tah si dost počkáte. A to už pro protihráče tak zábavné není. Vy si to ale užijete. Soumrak před vás postaví hromadu možností, kterými se budete moct vydat, a je jen na vás, kterou zvolíte a jak si to nakombíte. A takové hry patří mezi moje nejoblíbenější.
