V dnešní době, kdy se JRPG předhánějí v komplexnosti příběhů a explozivních akčních systémech, působí návrat ke kořenům jako balzám na duši. Po fenomenálním úspěchu loňského Dragon Quest III HD-2D Remake se Square Enix vrací, aby dokončil trilogii a představil modernímu publiku samotný počátek všeho. Dragon Quest I & II HD-2D Remake není jen líným portem, je to láskyplná a pečlivě vytvořená pocta hrám, které definovaly žánr. Je to šance znovu zažít ten magický pocit objevování, kdy svět byl ještě jednoduchý, hrdinové stateční a zlo jasně definované, to vše v tom nejkrásnějším vizuálním kabátku, jaký si lze představit a já si díky tomu zahojil své nostalgické srdíčko.
Dvě generace, jeden odkaz
Je důležité si uvědomit, že ačkoliv je Dragon Quest III první díl v chronologii, Dragon Quest I & II jsou jeho přímými pokračováními, která uzavírají takzvanou Erdrickovu trilogii. Dragon Quest I vás staví do role osamělého potomka legendárního Erdricka, který musí zachránit princeznu Gwaelin a porazit zlého Dragonlorda, jenž ukradl Kouli světla. Dragon Quest II se odehrává o několik generací později a sleduje prince z Midenhallu, který musí sjednotit své bratrance a sestřenice (další Erdrickovy potomky), aby společně čelili novému zlu, čaroději Hargonovi. Oba příběhy jsou ve své podstatě jednoduché a přímočaré pohádky o boji dobra se zlem, což je v dnešní době vlastně osvěžující. Ostatně, v dobách, kdy tato JRPG spatřily světlo světa nešlo dělat pořádně skoro nic jiného a já si na tenhle přímý narativ velice rychle najel.
On totiž tento remake není jen prostým překladem starých textů, ale aktivně se snaží příběhům dodat hloubku a moderní péči. Oba díly dostaly nové scény, postavy a dialogy, které lépe vykreslují motivace a propojují události. Dragon Quest I například rozšiřuje pátrání po hrdinově původu o přátelskou soutěž s jinými dobrodruhy. Největší péče se však dostalo Dragon Quest II, který byl výrazně rozšířen o nové lokace, dějové linky a postavy, včetně princezny z Cannocku, která se stává plnohodnotným čtvrtým členem party. Bylo to něco krásného a stejně jako třeba v Age of Mythology: Retold, bych si dovolil říct, že se jedná o pomalu až “vykupující” zážitek. Navíc díky tomu působí Dragon Quest II jako mnohem plnohodnotnější a bohatší RPG zážitek.
Zatímco příběh byl rozšířen, jádro hratelnosti zůstává věrné originálu. Stále se jedná o klasické JRPG s náhodnými souboji a přísným (VELICE PŘÍSNÝM) tahovým systémem. Dragon Quest I je v tomto ohledu unikátní a pro moderní hráče možná až příliš jednoduchý, jelikož celou hru hrajete za jediného hrdinu. Každý tah v souboji je tak rozhodnutím o životě a smrti, takové klasické dilema, útočit, nebo se léčit? Dragon Quest II je již tradičnější a představuje souboje s plnohodnotnou partou, což umožňuje mnohem více strategické hloubky, synergií a plánování. I přes svou jednoduchost je bojový systém stále náročný a vyžaduje poctivý grinding, aby byla vaše družina připravena na tuhé bossy, a že těch je.
Zdroj: IGDB.com
Bohužel se škraloupem
Nicméně oba remaky přistupují k vrcholům svých příběhů radikálně odlišně, což přímo odráží jejich základní herní design. Souboje s bossy v Dragon Quest I jsou bohužel nejslabším článkem celého zážitku a mohou být zdrojem obrovské frustrace. Jelikož jste na vše sami, strategie jde často stranou a na řadu přichází spíše modlitba a doufání v přízeň generátoru náhodných čísel (děkuji bohům kostek). Nepřátelé mají často více akcí na kolo a mohou vás jediným kritickým zásahem poslat k zemi, což působí nefér.
Naopak Dragon Quest II v tomto ohledu naplno těží z přítomnosti plnohodnotné party. Zdejší bossové jsou skvěle navržení a prověří vaši přípravu a schopnost strategicky kombinovat útoky, léčení a obranu. Tyto souboje jsou náročné, ale spravedlivé a jejich překonání přináší skutečné uspokojení. Remake navíc do obou her přidává nové bossy, kteří sice obohacují svět, ale někdy působí jen jako snaha uměle natáhnout herní dobu. Je to takové pro a proti, ale kdo by si u božího díla stěžoval.
Zdroj: IGDB.com
Dragon Quest I & II HD-2D Remake vsadil na nostalgii a srdce původních hráčů
Klíčem k úspěchu tohoto remaku je chytré vyvážení nostalgie a moderního komfortu. Hry jsou obohaceny o řadu kvalitních vylepšení, která výrazně zpříjemňují hraní, aniž by narušila původního ducha. Možnost zrychlit souboje, automatické ukládání, teleportace mezi městy a viditelné ukazatele úkolů na mapě odstraňují ty největší frustrace starých her. Zároveň jsou tyto pomůcky většinou volitelné, takže puristé, kteří si chtějí hru užít postaru (včetně nutnosti dělat si vlastní poznámky), si mohou ukazatele jednoduše vypnout. Přidání nových schopností a předmětů, jako jsou svitky s kouzly nebo Sigiily s pasivními bonusy, navíc dodává soubojům novou taktickou vrstvu.
Největším lákadlem však je bezpochyby audiovizuální zpracování. Styl HD-2D, kombinující detailní 2D sprity postav od Akiry Toriyamy s nádhernými, plně 3D, prostředími je pro sérii Dragon Quest jako stvořený. Svět působí jako oživlé diorama, kde kdysi ploché lesy a hory jsou nyní vrstvené a pohlcující. Efekty kouzel jsou vizuálně oslnivé a každičký detail, od odrazů na podlaze hradu po krysy pobíhající v jeskyních, ukazuje obrovskou péči věnovanou prezentaci.
Obrovskou proměnou prošla i zvuková stránka, která starým melodiím vdechla nový, velkolepý život. Původní chiptune melodie byly nahrazeny bohatými, symfonickými aranžemi, které nahrál prestižní Tokijský metropolitní orchestr. Výsledkem je nádherný, pohádkový a rozmarný soundtrack, který dokonale podtrhuje atmosféru klasické fantasy a vtáhne vás do světa jako nikdy předtím. Stačí občas jen zavřít oči a poslouchat. Jako v tomto případě, jen s mečem v ruce.
Nicméně, když opomenu ty výše zmíněné škraloupy, je zde jeden, který mě asi točil trošku výš, a to je zastaralá jazyková lokalizace, kde v angličtině číst thee, thou bylo děsně otravné. Jasně, udělal jsem si japonský přízvuk, ale i tak to nebylo úplně ono. Je to možná blbost, ale pro mě jako srdcaře to byla blbost na trošku vyšší standard.
Dragon Quest I & II HD-2D Remake je skvělým zakončením Erdrickovy trilogie v novém kabátě. Jedná se o láskyplnou a nádherně zpracovanou poctu kořenům JRPG, která úspěšně modernizuje zastaralé mechanismy, aniž by ztratila své původní kouzlo. Ačkoliv se najdou sporná designová rozhodnutí (zejména u prvního dílu) a některé retro prvky stále drhnou, výsledek je okouzlující. Dragon Quest II je díky přidanému obsahu jasným vítězem balíčku a působí jako plnohodnotné moderní retro RPG. Pro fanoušky série a milovníky žánru je to povinnost a nádherná cesta zpět v čase. A pro moderní hráče, alespoň poznáte, co všechno jsme museli trpět, když jsme si chtěli zahrát. Ono ty stovky hodin grindu nám totiž nikdo nikdy nevrátil.
