Pokud se už nějakou dobu pohybujete v tomto padlém světě, možná jste vytušili, že před čímkoliv s přívlastkem „experimentální“ je třeba se mít na pozoru. V oblasti exaktních věd to většinou znamená, že výsledky ani vedlejší účinky nejsou ještě zcela známé a prozkoumané, což zejména při experimentální léčbě může zamrzet. Ovšem v umění je situace ještě horší, protože experimentální počiny obvykle zkouší, jaké všechny konvence mohou zbořit, aniž by se výsledek rozsypal jako příslovečný domeček z karet. Konvence jsou tu však z určitého důvodu, a tak pro jakoukoliv druhou osobu může konečný zážitek často hraničit s masochismem.
Co se týče experimentálních her, měl jsem již tu čest recenzovat sympatický zahradnický sandbox Cloud Gardens (který mezitím opustil předběžný přístup a stojí za vyzkoušení, opravdu) a jeho péči o postupně zarůstající panoramata. Druhý experimentální přírůstek do sbírky nese název Hadr, má jej na svědomí Dominik Konečný z brněnského studia Ateliér Duchů a vyšel v roce 2020 na Steamu. Název hry dopředu prozrazuje, co vás zde čeká.
I.
Pokud je jím něco zcela zakryto, vymaže to svou existenci, vzdá se vlastní identity a rozplyne se v Hadru. Cílem hry je tak veskrze buddhistické nastolení nicoty v každém levelu a vytvoření prázdného pole, v němž přebývá jen Hadr. Jakmile k tomuto dojde, látkový hrdina může opustit úroveň a započít další cyklus rozplývání. Konečným osudem všech neživých věcí je zde Hadr.
Herní příběh (dá-li se mu tak říkat) vám nabízí jiný ještě pohled na věc. Podle něj jde o veliký kouzelnický trik, jenž nechá pod kusem látky zmizet předměty – počínaje klasickým králíkem – před zraky užaslého publika. I sám doprovodný text však přiznává, že tento výklad nemusí být úplně správný, neb co Hadr schvátí, to už nevydá.
II.
Voda se zdá být jediným prostředkem, jenž dokáže alespoň částečně omezit sílu Hadru – namočení jej přemění na ručník, což se mu stává osudným. Stejně tak opuštění hrací plochy velice rychle vrhne Hadr zpět do jejího středu. Uniknout osudu je nemožné, cokoliv jiného musí pryč.
Pokud se vydáte cestou čisté šúnjaty (tedy ničeho) a veškeré úrovně jednoduše vybílíte, do dvou hodin máte vše hotovo. Ty, co od experimentální hry očekávají herní zážitek, však potěší široká škála achievementů, jež vás donutí několikrát projít jednotlivé scény a důkladně otestovat fyzikální engine. Znovuhratelnost tedy nechybí.
III.
Zpočátku vše vypadá přehledně a minimalisticky, jednoduchá 3D grafika povětšinou kontrastuje tlumené odstíny s černou/bílou a hudební doprovod je tematicky uzpůsobený momentální úrovni. Hudba i barvy se však pomalu začnou rozpíjet zároveň s tím, jak Hadr pohlcuje stále větší část reality. Vcelku normální výseč světa se vám tak přímo před očima přetvoří v horečnatý sen.
Vlastence naopak může zamrzet, že Hadr je dostupný pouze v angličtině. Druhou, větší překážkou je fakt, že hra běží v enginu Unity a fyzika hlavního hrdiny představuje pro výpočetní kapacitu tvrdý oříšek. Připravte si proto alespoň přiměřeně výkonný stroj, aby nedocházelo k příliš velkému poklesu fps. S pauzováním hry se také snažte spíše šetřit, protože po opuštění menu obraz občas zůstane neesteticky rozostřený.
