Hello Neigbor je akční adventura s hororovým nádechem, která vás nutí chvílemi velice silně přemýšlet nad řešením hlavolamů. Během hraní se čas od času objevují parkour prvky, proto bych se ji nebála označit jako skákačku. Hello Neighbor je hrou vývojářského studia Dynamic Pixels, ti již na svém kontě mají některé známé tituly, jako je například Graveyard Keeper nebo Clustertruck. Pojďme se společně podívat na Hello Neighbor zblízka a najít silné a slabé stránky téhle hry.
Hlavním hrdinou je mladý chlapec, který si nerušeně hraje s míčem na ulici. Míč se zakutálí před dům nepříliš sympatického souseda. Z domu se ozývá ženský křik. A následně máme šanci vidět jak náš hlavní záporák něco, nebo někoho zamyká do sklepa. Naše postava je chlapec nebojácný a rozhodne se, že se do sklepa dostane a prozkoumá jej za jakoukoliv cenu.
Umělá inteligence našeho souseda
Celá hra je rozdělená do čtyř částí a ve všech vám jde jen o tu jednu jedinou věc – dostat se do sklepa. Je to tak trochu hra na kočku a na myš, kdy vy jste myš a soused je kočka. Prvních 10 minut vás laškování se sousedem možná bude bavit, bohužel postupem času se to pro mě stalo méně a méně zábavné. Umělá inteligence souseda má své mouchy. Znáte to. Stejně tak jako v reálných sousedských vztazích je tento soused ztělesněním řekněme totálního pablba. Každý z nás jednoho takového v sousedství má. Jsou chvíle, kdy vás soused stalkuje přespříliš dlouhou dobu, až je pro vás jednoduší se nechat lapit a dostat se tak na poslední uložený bod. Někdy soused neustále chodí kolem vašeho touženého cíle a tím vám neumožní se dostat do další části hry. V ten moment se hráč nemůže cítit jinak než frustrovaně. Já sama jsem přesně tento pocit měla a jediné, co jsem chtěla udělat, bylo vypnout hru a dát si hodně, ale vážně hodně čokolády.
Zdroj: helloneighborgame
Zapojte mozkové závity
Jak jsem již zmiňovala, ve hře se objevují momenty, které vás donutí aktivovat mozkové závity a k mému zklamání mě tyto herní hádanky nijak nenadchly. Některé jsou opravdu složité, že si nad nimi lámete hlavu až příliš dlouhou dobu, což vás odrazuje a nutí ukončit tyto sousedské vztahy a raději se přestěhovat. Protipólem jsou naopak hádanky, které jsou až příliš banální. Chybí zde jistá vyváženost mezi nimi. Dále se dům záhadným způsobem zvětšuje a vy se potom cítíte jako v bludišti. Je téměř nemožné zjistit, na jaké místo se vlastně dostat, anebo jakou hádanku řešit, když ani nevíte, kde to místo a hádanku hledat. Zkráceně řečeno, postupem času nebude váš největší problém soused ani hádanky, ale naučit se v domě orientovat. Ehm… my ženy a orientační smysl. Teprve až teď začal ten správný horor. Parkování je pro nás noční můra, takže orientovat se v domě perverzního souseda bylo pořádný vzrůšo.
Bojíte se?
Vývojáři Hello Neighbour označili jako hororovou hru, ale je ta hra vůbec hororová? Pro upřesnění já jsem strachy bez sebe u každé hororové hry, mé srdíčko většinou bije jako o závod. Nicméně Hello Neighbor mě ani trochu nevyděsila. Nebylo zde čeho se bát, atmosféra, jumpscares, nic. Což je docela pochopitelné, když hra nápadně připomíná klasické animáky. Soused byl spíše k smíchu než k děsu. Já sama za sebe bych tuhle hru určitě do hororových her nezařadila. Je to velkým negativem této hry, že vývojáři prezentují hru jako hororovou a ve skutečnosti tomu tak není.
Chcete být parkourista?
Dalo by se říci, že chvílemi se tato hra tváří jako taková „skákačka“. Někdy je potřeba na sebe naskládat několik různých předmětů a po nich vyšplhat jako opravdový Spider-Man. A vytvořit si tak vlastní cestu. Má to ale jeden háček. Když už hra po vás vyžaduje, abyste dělali různé parkurové kreace, neměla by ta hra k tomu mít i perfektní hratelnost? Pokud nešťastnou náhodou podržíte jednu klávesu o setinku sekundy déle, vaše postava odlítne o několik metrů jiným směrem a vy jste opět na zemi. V ten moment jsem opět měla chuť na tu čokoládu.
Dříve, než jsem si hru pořídila, jsem se podívala na trailer. Vývojáři si s trailerem dali opravdu záležet, pravdou je, že není všechno zlato, co se třpytí. Hra mě totiž velice zaujala a tak jsem si ji pořídila. Nakonec to pro mě bylo spíše zklamáním a těžko bych hledala pozitiva. Nakonec se však nějaká našla. Jedním z nich je grafické zpracování. Tahle grafika asi není pro každého, ale já miluji zpracování, které připomíná animované filmy pro děti. Dále musím uznat, že v momentě, kdy náš milý soused zamykal onen sklep, nutně jsem potřebovala zjistit, co v tom sklepě ten chlípník schovává. Nejsem si ale jistá, že zrovna táhle zápletka by udržela všechny hráče při hře.
